| Sergej Semjonovič Aljošin | |
|---|---|
| Datum narození | 4. října 1886 |
| Místo narození | |
| Datum úmrtí | 14. února 1963 (76 let) |
| Studie | |
| Ocenění | |
Sergej Semjonovič Aljošin ( 4. října 1886 , provincie Kaluga - 14. února 1963 ) - ruský sovětský sochař .
Narozen do rolnické rodiny.
Vystudoval Stroganovovu školu (1911) [1] , žák N. A. Andreeva .
V roce 1913 žil a pracoval v Paříži s E. A. Bourdellem , od kterého převzal zájem o metopový reliéf , archaismus a ostrost, schopnost zařídit umístění v určité velikosti [1] .
Po přijetí Velké říjnové socialistické revoluce aktivně pracoval na realizaci Leninova plánu „monumentální propagandy“ : autor dočasného pomníku Štěpána Chalturina a pomníku K. Marxe [2] v Moskvě při položení jehož byl Lenin přítomen . Ve dvacátých letech minulého století byl významnou postavou AHRR .
Učil na univerzitách v Moskvě. V roce 1948 nahradil A. A. Deineku ve funkci ředitele Moskevského institutu užitého a dekorativního umění [3] .
Byl pohřben na Vagankovském hřbitově (31 jednotek) [4] .
Autor pomníku knížete Vasilije ve městě Plyos (1910) [5] .
Sochařská výzdoba Kyjevského nádraží v Moskvě (1913-1915) [6] .
Projekt pomníku Karla Marxe na Divadelním náměstí v Moskvě (ve spolupráci se sochaři S. Koltsovem , A. Gyurjanem a architekty bratří Vesninů , 1919, nebyl realizován) [7] .
Portrét M. V. Frunze (1927)
Reliéfy pro klub "Profintern" ve Sverdlovsku (1930),
Sousoší "Pozdrav Komsomolu" (1933),
Sousoší "První litina v Magnitogorsku" (1937).
Vinogradov N., Vzpomínky na monumentální propagandu, Umění, 1939, 1;
Neumann M., První pomníky monumentální propagandy, tamtéž, 1947, č. 4.