Angioprotektory

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 10. července 2013; kontroly vyžadují 8 úprav .

Angioprotektory  jsou skupinou léků ( ATC kód C05. ), které mají velký význam v komplexní terapii různých onemocnění kardiovaskulárního systému [1] . V ruské klasifikaci léků tato skupina zahrnuje také mikrocirkulační korektory .

Angioprotektory mají různé mechanismy účinku, přičemž hlavní roli hraje inhibice hyaluronidázy , inhibice biosyntézy prostaglandinů , antibradykininová aktivita a další faktory [1] .

Tyto léky mají obecnou antispasmodickou aktivitu, způsobují vazodilataci, zlepšují mikrocirkulaci, normalizují reologické vlastnosti krve a vaskulární permeability (zvyšují kapilární odpor), snižují otoky tkání a aktivují metabolické procesy ve stěnách cév .

Angioprotektory jsou široce používány při léčbě různých angiopatií  - diabetických (včetně retinopatie, nefropatie, lézí mozkových a koronárních cév , cév dolních končetin atd.), revmatických a revmatoidních (zhoršená vaskulární permeabilita atd.), aterosklerotických vaskulárních lézí , onemocnění žil s kongescí a zánětem (včetně křečových žil), stejně jako s trofickými vředy a dalšími patologickými procesy [1] .

Vitamíny ( rutin , kyselina askorbová ), glukokortikoidy a zejména nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID), parmidin , etamsylát , dobesilát vápenatý , tribenosid , troxevasin , přípravky z plodů jírovce ( escusan , esflazid , reparil ) a další.

Poznámky

  1. 1 2 3 Angioprotektory a mikrocirkulační korektory . Farmakologická příručka . pharmabook.net (2006). Získáno 28. května 2008. Archivováno z originálu 10. května 2012.