| Anna Záborská | |
|---|---|
| slovinský Anna Záborská | |
| poslanec EP _ | |
| od roku 2004 | |
| Narození |
7. června 1948 [1] (ve věku 74 let) |
| Otec | Anton Neuwirth [d] [2] |
| Zásilka | Křesťanskodemokratické hnutí |
| Vzdělání | Univerzita Komenského , Lékařská fakulta |
| Postoj k náboženství | katolický kostel |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Anna Záborska ( Sloven . Anna Záborská , 7. června 1948, Curych ) je slovenská politička ze strany Kresťanskodemokratické hnutí (Kresťanskodemokratické hnutie, KDH) žijící v Bojnicích. Od roku 2004 je poslankyní Evropského parlamentu a členkou poslaneckého klubu Evropské lidové strany (EPP). Evropská lidová strana je největší ze sedmi politických stran Europarlamentu (EP) a je přidružena k panevropské lidové straně (EPP) [3]
V letech 1966 až 1972 studovala na Lékařské fakultě Univerzity J. A. Komenského (Univerzita Komenského, Univerzita Komenského) v Martině na Slovensku (Turčiansky Svätý Martin).
Hovoří česky, anglicky, francouzsky, německy, italsky, rusky a slovensky.
10. července 1972 se provdala za architekta Vladimíra Záborského; z tohoto svazku se jim narodily dvě dcery: Veronica (*1973, žije v Římě) a Eva (*1976, žije v Bojnicích).
V letech 1972 až 1998 působila jako lékařka v Žilině, Bejai (Alžírsko) a Prievidzi.
Její otec, lékař Anton Neuwirth (1921-2004), byl pro ni inspirací při rozhodnutí vstoupit do politiky. Její otec byl aktivista katolického hnutí, politický vězeň, poslanec, kandidát na prezidenta, čestný předseda Křesťanskodemokratického hnutí a velvyslanec. V Křesťanskodemokratickém hnutí byla viceprezidentkou pro mezinárodní vztahy (1999-2000). Byla také poslankyní Slovenského národního parlamentu (1998-2004), kde působila především ve Smíšeném parlamentním shromáždění Evropská unie (EU) - Slovensko, které v roce 2004 připravovalo členství Slovenska v EU.
V roce 2003 byla jmenována do funkce pozorovatele v Evropském parlamentu (EP).
V roce 2004 byla zvolena členkou EP. V samotném EP byla zvolena členkou Výboru EP pro práva žen a rovnost pohlaví (2004-2009). Během této legislativy působila také jako členka Výboru EP pro rozvoj (2004-2009) a Společné parlamentní delegace ve shromáždění Afrika-Karibik a Tichomoří-EU (AKT-ES, ECP-EU) (2004-2009) . [čtyři]
V roce 2009 byla znovu zvolena členkou EP. Po těchto volbách zůstala členkou Výboru EP pro práva žen a rovnost pohlaví (2009-2014) a Výboru EP pro rozvoj (2009-2014); se také stal členem Delegace EP pro vztahy s Kanadou (2009–2014) a Zvláštního výboru EP pro organizovaný zločin, korupci a praní špinavých peněz (2012–2014). [čtyři]
V roce 2014 byla znovu zvolena členkou EP. Po těchto volbách zůstala členkou výboru EP pro práva žen a rovnost pohlaví, výboru EP pro rozvoj a společné parlamentní delegace ve shromáždění ACT-EU; se také stal členem Výboru EP pro průmysl, výzkum a energetiku. [čtyři]
Mezi její další aktivity v EP patří její role řečnice k těmto zprávám EP: Ženy a chudoba v EU (A6-0273/2005, 22. září 2005), gender mainstreaming během schůzí výborů (A6-0478/2006, 22 prosince 2006), nepřipuštění sexuální diskriminace a solidarity mezi generacemi (A6-0492/2008, 10. prosince 2008), začlenění genderové problematiky do práce svých výborů a delegací (A6-0198/2009, 2. dubna 2009). [čtyři]
V dubnu 2010 spolu s členem EP Tizianem Motim předložila EP písemné prohlášení (P7_TA(2010)0247). Deklarace požadovala, aby Rada ministrů EU a Rada EU rozšířily směrnici 2006/24/ES tak, aby umožnila začlenění systému včasného varování pro pedofilii [5] . V červnu 2010 byl tento text přijat jako oficiální text EP poté, co jej podepsalo 371 ze 732 poslanců EP. [6]
Je velmi silným a vlivným hlasem pro pro-life [7] . 24. ledna 2011 se připojila k Pochodu za život ve Washingtonu DC. Dne 22. září 2013 byla jako jediná politička pozvána k vystoupení na Pochodu pro život v Košicích.
V září 2014 nominovala Luise Rafaela Sako I. (chaldejský katolický patriarcha Babylonu) na Zacharovovu cenu EP za lidská práva. [osm]