Arrighi de Casanova, Jean-Thomas

Jean-Thomas Arrighi de Casanova
fr.  Jean-Thomas Arrighi de Casanova
senátor Francie
26. ledna 1852 – 22. března 1853
Člen francouzského Národního shromáždění
13. května 1849 – 2. prosince 1851
Člen francouzské komory Peers
2. června 1815 – 22. června 1815
vévoda z Padovy
19. března 1808 – 22. března 1853
Narození	8. března 1778 Corte , Korsika , Francouzské království( 1778-03-08 )
Smrt	22. března 1853 (75 let) Paříž , departement Seina , Francouzská říše( 1853-03-22 )
Pohřební místo	krypta guvernérů [d]
Otec	Hyacinthe Arrighi de Casanova [d]
Manžel	Zoe de Montesquiou-Fezansac [d]
Děti	Arrighi de Casanova, Louis
Ocenění
Vojenská služba
Roky služby	1787 - 1835
Afiliace	Francie
Druh armády	Kavalerie
Hodnost	divizní generál
přikázal	1. dragounský pluk (1803-06), gardoví dragouni (1806-09), 3. divize těžké jízdy (1809-10), 3. jezdecký sbor (1813-14)
bitvy	Válka první koalice , Bonapartova egyptská kampaň , válka druhé koalice , válka třetí koalice , válka čtvrté koalice , válka páté koalice , válka šesté koalice
Mediální soubory na Wikimedia Commons

Jean-Thomas (Jean Toussaint) Arrighi de Casanova, vévoda z Padovy ( fr.  Jean-Thomas Arrighi de Casanova ) ( 8. března 1778 [1] [2] , Corte - 22. března 1853 [1] [2] , Paříž ) - armády napoleonských generálů; Napoleonův bratranec z druhého kolena [k 1] .

Životopis

Jean-Thomas Arrighi de Casanova se narodil na Korsice ve městě Corte 8. března 1778 a byl synem Jacente Arrighi de Casanova ( fr.  Hyacinthe Arrighi de Casanova ), generálního advokáta královny a budoucího prefekta departementu. z Korsiky.

Mladý Arrighi byl přijat v roce 1787 do vojenské školy Rebbe poblíž Meaux jako královský student. Když byly vojenské školy 9. září 1793 zlikvidovány, byl poslán na univerzitu v Pise . Zde dokončil své vzdělání.

Po vyhnání Angličanů z Korsiky přijíždí Arrighi na ostrov, kde se setkává s Josephem Bonapartem , který ho bere s sebou do italské armády. Bojuje pod velením Napoleona Bonaparta v hodnosti poručíka volné roty Korsičanů 75. lineární polobrigády. Po uzavření Leobenské smlouvy v roce 1797 přešel na velitelství jako asistent plukovníka velitelství. Poté byl jako tajemník velvyslanectví v Parmě a Římě .

V roce 1798 se zúčastnil egyptské výpravy , po bitvě u pyramid byl jmenován pobočníkem generála Berthiera ; v Sýrii byl těžce zraněn během bitvy u Saint-Jean d'Acre . Za tento čin mu byla udělena čestná šavle .

Po návratu z Egypta Arrighi statečně bojoval v řadách 1. dragounského pluku u Marenga .

Dne 3. listopadu 1801 byl jmenován velitelem eskadry 1. dragounského pluku.

31. srpna 1803 byl povýšen na plukovníka a postaven do čela 1. dragounského pluku.

S plukem se zúčastnil tažení roku 1805 . Vyznamenal se v bitvě u Wertingenu , kde kromě svého pluku vedl 2. dragoun. V čele kolony divize generála Kleina obešel nepřátelské pozice a se svými sesednutými dragouny dobyl vesnici, načež zaútočil na týl nepřítele, porazil dva pluky rakouských kyrysníků a přinutil maďarský granátnický prapor. aby složili zbraně a vzali 6 zbraní. Přestože v této bitvě utrpěl několik vážných zranění a byli pod ním zabiti dva koně, neopustil bojiště až do úplného vítězství. Důstojníci, poddůstojníci a dragouni mu předali čestný meč, na kterém byla tato brilantní akce prezentována čestným nápisem. Za odvahu prokázanou v této bitvě byl vyznamenán Řádem čestné legie . 13.12.1805 byl jmenován velitelem Augsburgu.

Poté, co si dragouni vedli dobře v rakouském tažení roku 1805 , Napoleon se rozhodl vytvořit regiment dragounů jako součást císařské gardy . Velením nově vytvořené formace pověřil Arrighiho. Účastnil se pruského tažení roku 1807 a bojoval u Friedlandu . Za vyznamenání mu byla udělena hodnost brigádního generála.

V roce 1809 , velící brigádě dragounských gard, se Arrighi vyznamenal poblíž Esslingu a byl povýšen na divizního generála. Následně, 25. května, dostal velení 3. těžké jízdní divize . V bitvě u Wagramu se svou kavalérií poskytl neocenitelnou pomoc k úspěchu pěších divizí. Po této bitvě byl 23. července 1809 Arrighi jmenován generálním inspektorem kavalérie.

V roce 1812 mu Napoleon nařídil, aby řídil obranu francouzského pobřeží a vytvořil zálohy pro Velkou armádu.

V kampani v roce 1813 velel Arrighi III. jízdnímu sboru. Napoleon však shledal Arrighiho nedostatečně schopného řídit velké jezdecké masy a jmenoval ho nejprve generálním inspektorem etap a poté vojenským guvernérem Lipska , ale po krátké době se Arrighi opět vrátil do velení sboru a zúčastnil se s vyznamenáním bitvě u Dennewitzu , kde se mu podařilo zneškodnit útoky pruských a švédských jednotek, čímž zajistil bezpečný ústup maršála Neye . V bitvě národů u Lipska byl Arrighiho sbor, unešený pronásledováním donských kozáků , náhle napaden Blucherovými čtyřmi husarskými pluky a byl nucen ustoupit pod ochranu městských hradeb.

V kampani roku 1814 se Arrighi zúčastnil bitev u Nogentu a Laonu a také při obraně Paříže , kde pod ním zahynul kůň.

V roce 1815 byl Napoleonem povýšen do šlechtického stavu Francie a jmenován guvernérem Korsiky , ale již 24. června 1815 byl z Francie vypovězen, žil v Lombardii ; v roce 1820 omilostněn, do Francie se vrátil až v roce 1848, kdy byl zvolen zástupcem Korsiky do francouzské vlády, od roku 1852 byl senátorem a ředitelem Invalidovny .

Zemřel 22. března 1853 v Paříži . Následně bylo jméno Arriga de Casanova napsáno na Vítězný oblouk v Paříži .

Jeho syn, Louis Arrighi de Casanova , byl ministrem vnitra za Napoleona III .

Vojenské hodnosti

• podporučík (30. listopadu 1796);
• poručík (26. prosince 1796);
• kapitán (12. 8. 1798, potvrzen v hodnosti 17. 3. 1799);
• velitel eskadry (11. října 1800);
• plukovník (31. srpna 1803);
• brigádní generál (25. června 1807);
• divizní generál (22. května 1809, schválen v hodnosti 25. května 1809).

Tituly

• vévoda z Padovy ( fr.  duc de Padoue et de l'Empire ; výnos z 19. března 1808, patent potvrzen 24. dubna 1808) [4] .

Ocenění

• Čestná šavle (1799).

legionář Řádu čestné legie (11. prosince 1803)

Důstojník Řádu čestné legie (14. června 1804)

velitel Řádu čestné legie (25. prosince 1805)

Velký kříž Řádu znovusjednocení (3. dubna 1813)

velitel Řádu železné koruny (1813)

Rytíř vojenského řádu Saint Louis (1814)

Velký důstojník Čestné legie (19. května 1849)

Velký kříž Čestné legie (12. prosince 1851)

Komentáře

1. ↑ Jejich matky, Marie Antoinette Benielli a Letizia Ramolino  , byly první sestřenice [3] .

Poznámky

1. ↑ 1 2 http://www.senat.fr/senateur-2nd-empire/arrighi_de_casanova_jean_thomas0005e2.html
2. ↑ 1 2 Jean, Thomas Arrighi De Casanova De Padoue // Sycomore  (fr.) / Assemblée nationale
3. ↑ Genealogie
4. ↑ Nobility of Empire at A. Získáno 26. listopadu 2016. Archivováno z originálu 19. ledna 2016. (neurčitý)

Zdroje

• Arrighi di Casanova  // [Flotila Aral - bitva o Athos]. - Petrohrad.  ; [ M. ] : Napište. t-va I. D. Sytin , 1911. - S. 63. - ( Vojenská encyklopedie  : [v 18 svazcích] / upravil V. F. Novitsky  ... [ a další ]; 1911-1915, v. 3).
• Vojenská encyklopedie / Ed. V. F. Novitsky a další - Petrohrad. : T-vo I. D. Sytin , 1911-1915.
• Charles Mullie . Biographie des célébrités militaires des armées de terre et de mer de 1789 à 1850, 1852

Odkazy

• Arrighi di Casanova // Encyklopedický slovník Brockhause a Efrona  : v 86 svazcích (82 svazcích a 4 dodatečné). - Petrohrad. , 1890-1907.

Slovníky a encyklopedie	Brockhaus a Efron Vojenská Sytina Treccani
Genealogie a nekropole	Najděte hrob WikiStrom
V bibliografických katalozích BNF : 13508866h GND : 122314085 ISNI : 0000 0000 7373 6538 LCCN : no2010014905 SUDOC : 135334837 VIAF : 32875144 WorldCat VIAF : 32875144