Arseniev, Vasilij Sergejevič (viceguvernér)

Vasilij Sergejevič Arseniev
Pskovský viceguvernér
1916  - 1917
Předchůdce Sergej Dmitrijevič Obolensky
Narození 14. (26. března) 1883 Sofie( 1883-03-26 )
Smrt 22. prosince 1947 (64 let) Brusel( 1947-12-22 )
Otec Sergej Vasilievič Arseniev
Aktivita historie a genealogie

Vasilij Sergejevič Arseniev ( 1883 , Sofie - 1947 , Brusel ) - Pskovský viceguvernér , historik , genealog , tajný rada .

Životopis

Narodil se 14. března 1883  v Sofii v rodině diplomata Sergeje Vasilieviče Arsenieva , jméno  dostal na počest svého dědečka Vasilije Sergejeviče , takže se stal jeho úplným jmenovcem.

Po jedné návštěvě svých rodičů v Rusku byl přidělen na 5. moskevské gymnázium , které úspěšně absolvoval. V roce 1901 absolvoval se zlatou medailí kurz na lyceu na památku careviče Nicholase [1] . Pokračoval ve studiu na jeho univerzitní katedře, poté získal místo v moskevském hlavním archivu ministerstva zahraničních věcí a v listopadu 1904 se stal úředníkem pro zvláštní úkoly u Vladimírského guvernéra . V roce 1905 byl zvolen řádným členem Vladimírské zemské vědecké archivní komise .

Asi šest měsíců působil jako poradce právního odboru zemského úřadu Sedlec . V roce 1906 se stal pracovníkem ministerstva zahraničních věcí ; od března 1908 - poradce provinční vlády Vitebsk . Z jeho iniciativy byla v roce 1909 ve Vitebsku zorganizována zemská vědecká archivní komise , jejímž prvním předsedou byl zvolen on sám a zorganizoval vydání prvního svazku „Sborníku“ komise.

Arseniev se aktivně účastnil činnosti různých ústředních vědeckých společností a jejich provinčních poboček; byl členem Ruské geografické společnosti , Moskevského archeologického institutu , Ruské vojenské historické společnosti , kruhu fandů za památku Vlastenecké války z roku 1812 .

Od srpna 1910 byl členem provinční přítomnosti Tula. Zde se stal členem Tulské komory starožitností, Zemského statistického výboru, Společnosti milovníků přírodních věd a také členem Belevského vědecké, vzdělávací a umělecké společnosti. V roce 1913 se stal členem tulské pobočky Společnosti pro ochranu a uchování památek umění a starověku a stal se jedním z hlavních organizátorů provinční vědecké archivní komise v Tule , jejíž zřízení bylo vzneseno zpět v roce 1888 svým vlastním strýcem, úředníkem pro zvláštní úkoly pod guvernérem Tuly Yu. V. Arsenievem .

V roce 1916 byl jmenován do funkce viceguvernéra provincie Pskov .

V červenci 1919 začal pracovat jako tlumočník na Vyšší vojenské kamuflážní škole (HSM), ale 23. července byl zatčen, jak napsala jeho sestra v prohlášení hnutí Politický červený kříž (PKK): „... byl zatčen na osobní zatykač jako rukojmí, pro oficiální minulost - před revolucí 1917 byl viceguvernérem provincie Pskov>. V současné době je vězněn v koncentračním táboře v Orel…“. Skončil v Orlu, aby vzal svou ženu Olgu Alexandrovnu do Moskvy. Díky petici dvou komunistů byl 12. září 1919 propuštěn a vrátil se do Moskvy, kde mu bylo nabídnuto místo na Hlavním ředitelství archivnictví, ale 20. září 1919 byl znovu zatčen. Začátkem prosince 1919 byl na žádost PKK propuštěn, nějakou dobu pracoval v Hlavním archivu Ministerstva zahraničních věcí, ale 27. prosince 1919 následovalo nové zatčení: spolu se sestrou Annou byl v bytě zatčen a již 2. ledna 1920 byli v rámci otevřených záležitostí zatčeni jeho rodiče a sestra Věra jako rukojmí. Případ se k soudu nedostal, rukojmí byli brzy propuštěni, Vasilij Arseniev byl však propuštěn až 11. března 1920. Dostal práci v Archivním ústavu, dokonce se pokoušel pokračovat ve své vědecké činnosti, ale 16. listopadu 1922, pravděpodobně na výpověď, byly zatčeny jeho sestry Anna a Věra, které byly na 3 roky deportovány do osady v Archangelsku . region . Od srpna 1923 působil v Rumjancevově knihovně , od roku 1925 jako učitel zeměpisu na 1. ústavu sociální převýchovy. Byl vyhozen, evidentně z politických důvodů, rušily ho drobné práce.

Koncem 20. let byl znovu zatčen, odsouzen na 3 roky a poslán do Soloveckého tábora zvláštního určení . Po propuštění z tábora nějaký čas spolupracoval s nakladatelstvím Zvenya a s Komisí pro úpravu Ústředního literárního muzea, ale již v lednu 1933 byl znovu zatčen pro obvinění z „protisovětské agitace“; 14. března byla obvinění stažena, případ byl zamítnut a on, V. S. Arsenjev, byl propuštěn. V lednu 1934 emigroval do Německa se svou manželkou, synovcem A. B. Naryshkinem (synem popraveného B. A. Naryshkina ) a snachou S. P. Naryshkinou, rozenou princeznou Cantacuzene - za aktivní asistence manželky velvyslance Anglie a s pomocí německých příbuzných . Podle sestavovatelů sbírky „Zrozením odsouzen k záhubě...“ V. S. Arseniev, jeho manželka Olga, rozená Naryshkina, rodina jejího bratra Borise, zastřeleného v roce 1927, manželka a syn, byli vykoupeni [2] .

V roce 1944 žila rodina v Bruselu , kde 22. prosince 1947 zemřel Vasilij Sergejevič Arsenjev.

Bibliografie

Poznámky

  1. ↑ Seznamy bývalých a současných žáků Imp. Lyceum na památku careviče Mikuláše ... 4. ročník vydání. M. , 1902. - S. 102.
  2. ↑ Zrozením odsouzen k záhubě ... Podle dokumentů fondů: Politický Červený kříž 1918-1922, Pomoc politickým vězňům 1922-1937. - Petrohrad. : Vydavatelství časopisu "Star", 2004. - S. 49.

Literatura

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  V bibliografických katalozích