| Opera | |
| Asya | |
|---|---|
| E. Ya. Tsvetkova jako Asya | |
| Skladatel | M. M. Ippolitov-Ivanov |
| libretista | N. A. Manykin-Nevstruev |
| Jazyk libreta | ruština |
| Zdroj spiknutí | příběh " Asie " |
| Akce | 3 |
| obrazy | 5 |
| První výroba | 1900 |
| Místo prvního představení | Solodovnikovovo divadlo , Moskva |
"Asya" - opera ("lyrické scény") M. M. Ippolitova-Ivanova ve 3 jednáních (5 scén) podle stejnojmenného příběhu I. S. Turgeneva . Libreto N. A. Manykin-Nevstruev . Opera byla poprvé uvedena 28. září 1900 v Moskvě Ruským svazem soukromých oper v budově Solodovnikovova divadla . Výtvarníkem první inscenace byl M. A. Vrubel [1] . Část Asyi provedla E. Ya. Tsvetkova [2] , Gagina - V. P. Shkafer , NN - A. N. Kruglov , Frau Louise - V. N. Petrova-Zvantseva , studentka - A. V. Sekar-Rozhansky , starý Bursh - M. V. Levandovsky [3 ] . V roce 1906 se v Moskvě uskutečnila nová inscenace opery v přepracovaném vydání skladatelem [4] .
Skladatel M. M. Ippolitov-Ivanov vzpomínal: „ Asijiny pocity mě hluboce znepokojovaly a své lyrické scény, které nelze nazvat jinak, jsem psal s velkou láskou, jako žádná z mých jiných oper .
Studenti, Burshi, měšťané, děti, hudebníci, služebnictvo v hotelu [1] [5] .
Děj se odehrává v malém německém městě na břehu Rýna na počátku 19. století [5] .
Obrázek jedna. Zahrada u hotelu, kde se koná hlučná studentská párty. Umělec Gagin a jeho sestra Asja se setkávají s ruskou turistkou NN. Gagin zve NN na večeři [5] [1] .
Obrázek dva. Dacha na břehu Rýna, kde žijí Gagin a Asya. Gagin obdivuje výhled a říká NN, že Asya je nelegitimní sestra ze vztahu jeho otce s nevolníkem. Asya flirtuje s NN. Po jeho odchodu je Asya nadšená, host na ni udělal silný dojem [5] [1] .
Obrázek tři. Asya píše NN, milostný dopis, ve svém pokoji, ve kterém si domluví schůzku v kapli. Asya se Gaginovi přizná, že se zamilovala do NN a kvůli tomu trpí. Požádá svého bratra, aby ji zbavil pokušení. Po Gaginově odchodu Asya napíše nový dopis NN, ve kterém si domluví schůzku na jiném místě – s Frau Louise [5] [1] .
Obrázek čtvrtý. Venkovská zahrada. Veselý starý bursh se stará o smutnou služebnou Hanhyun. NN obdržel Asyinu poznámku a sní o své lásce k ní. Gagin, znepokojený vzrušením své sestry, říká „protože si ji nevezmete“ [5] [1] .
Obrázek pět. Frau Louise ve svém pokoji plete punčochy a zpívá píseň o Lorelei. Asya vstoupí a Frau Louise odejde. Přichází NN. Nejprve Asyu jemně obejme, ale pak si uvědomí, že Gagin má pravdu, a dá dívce jasně najevo, že si ji nevezme. Asya utíká se slovy "Už tě neuvidím." Poté, co dívka odejde, NN přemůže touha, uvědomí si, že Asyu vášnivě miluje [5] [1] .
Podle muzikologa S. A. Boguslavského působí Asja v opeře zasněněji a klidněji než v Turgeněvově příběhu. Boguslavsky také poznamenal, že skladatel dokázal dobře zprostředkovat atmosféru provinčního německého města, zejména v každodenních tancích a studentských písních: „ Skrze prvek německé písně-každodenního dne se Asya svým charakterem přibližuje Schubertovým textům “ [4] .
Kritici ( V. E. Cheshikhin , S. A. Boguslavsky, A. A. Gozenpud ) se shodují, že „Asya“ byla vyrobena podobně jako opera „ Evgen Oněgin “ od P. I. Čajkovského [3] [4] [1] . Dostala stejnou žánrovou definici „lyrické scény“ [1] . Postava Turgeněvovy Asye byla změněna a začala se více podobat Taťáně Čajkovské [3] [1] .