Baron (příběh)

Baron
Žánr příběh
Autor Anton Pavlovič Čechov
Původní jazyk ruština
datum psaní 1882
Datum prvního zveřejnění 1882
Logo Wikisource Text práce ve Wikisource

Baron  je povídka Antona Pavloviče Čechova . Napsáno v roce 1882, poprvé publikováno v časopise "Mirskoy Tolka", č. 47 z 20. prosince, podepsáno A. Chekhonte.

Publikace

Příběh A.P. Čechova „The Baron“ byl napsán v roce 1882, poprvé publikován v časopise „Mirskoy Tolka“, č. 47 z 20. prosince, podepsaný A. Chekhonte, v roce 1884 zařazen do sbírky „Tales of Melpomene“. Pro sbírku byl příběh přepracován, slovo baron nebylo použito jako název, ale jako přezdívka, bylo posíleno téma baronovy lásky k divadlu.

Děj

Příběh popisuje divadelníka jménem Baron. Tuto přezdívku nosí už dvacet let. Baron je malý, hubený starý muž, asi šedesátiletý. Spisovatel podrobně popisuje vzhled návěstidla: „Jeho krk svírá s páteří tupý úhel, který se brzy narovná. Má velkou hranatou hlavu, kyselé oči, hrbolatý nos a nafialovělou bradu. Po celém obličeji se mu šíří slabý namodralý nádech, pravděpodobně proto, že alkohol je uchováván v té skříni, která se jen zřídka zamyká rekvizitami. Na dně lahví a sklenic však baron kromě oficiálního alkoholu občas používá i šampaňské, které lze velmi často najít na latrínách. Tváře a váčky pod očima mu visí a chvějí se jako hadry zavěšené na sucho. Na jeho lysé hlavě má ​​nazelenalý povlak ze zelené podšívky ušatého kožešinového klobouku, který, když ho nemá na hlavě, visí baron na zkaženém plynu za třetím stupněm. Jeho hlas chrastí jako prasklý rendlík.

Baron se objeví na třech místech: u pokladny, v kabině výzvě a na pánském záchodě. Baron tráví noc u pokladny, pracuje jako nápověda v kabině výzváka a tráví přestávky na pánských toaletách. Postoj ostatních k baronovi je odmítavý, nestojí s ním na obřadu, pokud bude šeptat příliš potichu nebo příliš hlasitě z budky nabádání, je poslán do pekla a hrozí mu pokuta nebo rezignace.

Kdysi se Baron mohl stát umělcem, ale neměl odvahu vystupovat na pódiu. „Vždycky se mu zdálo, že ony, tyto hlavy, kterými je poseto všech pět pater, horní i spodní, se budou smát a mlčet, kdyby si dovolil vystoupit na jeviště. Když mu nabídli debut, zbledl, zčervenal a oněměl hrůzou. Navzdory nabídkám vystupovat na jevišti otálel, „dokud nezestárnul, zkrachoval a neskončil v kabině prompterů“.

Baron pracuje svědomitě, před představením si hru několikrát přečte, aby neudělal chybu, a když zazvoní první zvonek, už sedí v budce a listuje svou knihou. Těžko najít v celém divadle někoho pilnějšího, než je on.

Jednou s ním byl skandál. Dali Hamleta, divadlo bylo plné diváků. Baron byl naštvaný, že Hamlet dostal hrát mladého rusovlasého umělce. Baronovi se při akci v kabině třásly ruce, stránky se zamotávaly. V určitou chvíli začal herce učit, jak se hraje Hamlet, v tuto chvíli herec váhal, na minutu bylo v divadle hluboké ticho, v tu chvíli se baron praštil hlavou o okraj kabiny, křičeli z okresu: "Bravo, bubeník!" Publikum si myslelo, že ten hluk dělá bubeník, který dřímá v orchestru. Baron se začervenal studem a bál se, že ho vyhodí z divadla. Tiše si vyčítal: „Není ti do toho, ty starý, rezavý sakra! Vaším úkolem je být pouze nápovědou, pokud nechcete dostat krk, jako poslední lokaj... “.

Literatura

Odkazy