Věžová dělostřelecká lafeta

Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 22. března 2021; ověření vyžaduje 1 úpravu .

Věžové dělostřelecké zařízení  - pozemní ( polní , pevnostní [1] , pobřežní ) nebo lodní dělostřelecké zařízení , které zpravidla kombinuje od jednoho do 4 děl a je namontováno v otočné věži nebo poloviční věži, která má všechny mechanismy, munici zásobovací cesty a personál chráněný uzavřeným nebo polouzavřeným pancířem.

Skládá se z bojového prostoru , prostoru věže a zásobníku munice .

Bojový prostor věže  je horní část dělostřelecké lafety věže, která obsahuje zbraně, naváděcí a nabíjecí mechanismy, zařízení pro řízení střelby věže a personál obsluhující tyto mechanismy.

Prostor věže  je součástí dělostřelecké instalace věže, která se nachází pod bojovým prostorem věže. Obsahuje některé pomocné mechanismy věže a systémy zásobování municí, lze umístit i blatníky prvních výstřelů .

U moderních věžových dělostřeleckých lafet je nabíjení děla a výroba výstřelů automatizovány.

Poprvé se takové instalace objevily na lodi Monitor , vytvořené pod vedením G. Ericksona v USA v roce 1862 , na níž dvoudělovou věž otáčel speciální parní stroj. V budoucnu, od 70. let 19. století, se dělostřelecké věže stále častěji objevovaly na bitevních lodích, kde byly umístěny na dělech hlavní ráže a poté na středních. První třídělové věže byly vytvořeny pro italský dreadnought Dante Alighieri a čtyřdělové věže pro nedokončený francouzský normandský superdreadnought . Největší dělostřelecké věže měly japonské bitevní lodě typu Yamato : každá věž měla 3 obří děla ráže 460 mm .

Viz také

Poznámky

  1. Obrněná zařízení v pevnostech  // Vojenská encyklopedie  : [v 18 svazcích] / ed. V. F. Novitsky  ... [ a další ]. - Petrohrad.  ; [ M. ] : Napište. t-va I. D. Sytin , 1911-1915.

Literatura