| Petr Sergejevič Bely | |
|---|---|
| foto Petr Bely | |
| základní informace | |
| Datum narození | 16. ledna 1949 (73 let) |
| Místo narození | Komsomolsk-on-Amur , SSSR |
| Země | SSSR → Rusko |
| Profese | hudební skladatel , muzikolog , hudební osobnost |
| Roky činnosti | 1966 - současnost |
| Žánry | symfonie , kantáta , komorní instrumentální cyklus , vokální koncert |
| Ocenění | Cena D. D. Šostakoviče |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Pjotr Sergejevič Bely ( 16. ledna 1949 , Komsomolsk-on-Amur ) je sovětský ruský skladatel. Laureát ceny. D. D. Šostakovič (Cena Svazu skladatelů Ruska).
Pyotr Bely absolvoval Státní hudební a pedagogický institut Gnesins v roce 1976 ve kompoziční třídě profesora Arama Chačaturjana .
Člen Svazu ruských skladatelů (1977). Člen Svazu skladatelů SSSR (1978). [jeden]
Hlavní díla: kantáta „Nad jámou“ na další. Andrej Platonov; symfonie "Measures of Punishment"; "Malá komorní kantáta"; Sonáta č. 1 pro housle a klavír; Suita pro housle a klavír; "Dům bezohledných utrácejících" pro violoncello a klavír; Tři árie pro violu a klavír; „Historie svědomí“ pro dva houslisty a klavíristu; komorně-vokální koncert „Romance, elegie, monology“, klavírní skladby aj.
Vystupuje v tisku jako kritik, publicista, muzikolog. Vede hudební a vzdělávací aktivity, založil a vedl hudební výstavy v Soči (1993-1999). Kniha „Silence of Music“ od Yuriho Faertaga (Moskva, skladatel, 2010) je věnována kreativitě a osobnosti Petera Belyho.
Od roku 1987 do roku 2008 odešel z veřejné činnosti jako skladatel a uložil zákaz provozování a vysílání jeho děl. Od roku 2009 obnovil veřejnou činnost.
Skladatel definuje svůj autorský styl jako neokonzervatismus. Jako muzikolog se Bely staví proti tradičním klišé, která jsou v ruské hudební vědě zažitá. Belymu se tak podařilo radikálně aktualizovat konceptuální přístup k významu díla P. I. Čajkovského („Nesrozumitelný Čajkovskij“ – „Sovětská hudba“, 1986, č. 6; „Čajkovského filozofie“, „Čajkovského jeviště“ – viz příloha kniha „Ticho hudby“. M., 2010), A. S. Arensky („Slavík v bouři“ – tamtéž, „Hudba bez poskvrny“ – ve sbírce „Hudební představení a pedagogika“, V. Novgorod, 2011), A. K. Glazunov („Z poznámek o Glazunovovi“ - „Hudební akademie“, 2011, č. 2, přetištěno ve sbírce „Hudební představení a pedagogika“, V. Novgorod, 2011), L. Yanachka („Z poznámek o Leošovi Yanachkovi“ - „Hudební akademie“, 2011, č. 2,). Autor článků o současných skladatelích A. Buzovkin („Pozdvihnout závoj nad kreativitou“ - „Hudební akademie“, 2006, č. 1, K. Volkov („Několik skic pro portrét“ – „Sovětská hudba“, 1983, č. 7), L. Desjatnikov („Orfeus v pekle“ – rukopis, „Svátek těch, kteří jdou odděleně“ – „Ruské hudební noviny“, 2005, duben), V. Rjabov („V. V. R.“ – „Hudební akademie“, 2010, č. 3) .V letech 1975-1984 byl předním autorem rubriky „Rozhovory o hudbě“ v časopise „Hudební život“ („Paradoxy Pucciniany“, „Suity Čajkovského“, „Don Giovanni“ od Mozarta, „Fidelio“ od Beethovena, „španělské předehry“ atd.).
Do dějin hudebního stylu 20. století zavedl pojem „neokonzervatismus“.
Sebrané spisy