Bermudská konference je mezinárodní konference mezi Velkou Británií a Spojenými státy americkými , která se koná od 19. do 30. dubna 1943 v Hamiltonu ( Bermudy ).
Tématem diskuse byla otázka židovských uprchlíků osvobozených spojeneckými silami a těch, kteří stále zůstali pod kontrolou nacistů na území okupované Evropy. Konference se však původně nekonala za účelem záchrany Židů, ale pro uklidnění veřejného mínění ve Spojených státech a Velké Británii, které vyjádřilo rozhořčení nad masakry Židů nacisty. Konference byla organizována tak, aby se na ni novináři nedostali; nebyla umožněna účast ani zástupcům židovských organizací [1] .
Delegaci Spojených států vedl Harold W. Dodds. Britskou delegaci vedl Richard Lau, mladší ministr na ministerstvu zahraničí [2] .
USA nezvýšily své imigrační kvóty pro židovské uprchlíky. Nebylo ani možné zrušit Bílou knihu z roku 1939, která omezila židovskou imigraci do Palestiny na naprosto nevýznamné číslo ve srovnání s celkovým počtem uprchlíků 75 tisíc lidí za 5 let, ačkoli to byl jeden z nejdůležitějších požadavků židovské organizací. Jediným úspěchem Bermudské konference je obnovení činnosti Mezivládního výboru pro uprchlíky , který vznikl ještě před válkou na konferenci Evian [3] .
O týden později americký sionistický „Výbor pro židovskou armádu“ inzeroval v New York Times odsuzující výsledky konference jako výsměch, uprostřed předchozích slibů pomoci židovskému lidu a zmírnění židovského utrpení pod německou okupací [4] . Senátor Harry Truman stáhl své členství ve výboru, protože bral toto oznámení jako urážku amerických senátorů účastnících se konference. Nicméně následně podpořil uznání Izraele jako prezidenta .
Na protest proti výsledku konference spáchal sebevraždu Shmuel Zygielbojm , člen židovského poradního orgánu polské exilové vlády .
| židovští uprchlíci | ||
|---|---|---|
| Pronásledování |
| |
| pokusy o záchranu |
| |
| Literatura a umění |
| |
| Osobnosti | ||