Dobře míněný

dobře míněný

"s dobrým úmyslem"
Jazyk ruština
Země
Vydavatel Alexander Efimovič Izmailov [1]
Datum založení 1818 [1]

Well-meaning  je ruský časopis vydávaný Alexandrem Izmailovem v letech 1818-1826 . [2]

V roce 1818 vycházel měsíčně, v letech 1822-1825 týdně , v letech 1819-1821 a 1826 vycházely dvě knihy měsíčně. Časopis byl založen s cílem dát zvláštní orgán „ Svobodné společnosti milovníků ruské literatury, věd a umění “ pro uložení děl jejích členů. Byla vydána extrémně nedbale a nepřesně: knihy byly vydány s několikaměsíčním zpožděním, kombinovaly dvě a tři do jedné, mnohem méně, než bylo slibováno, a nakonec během posledních tří let nebylo předplatitelům předáno několik knih (pro rok 1824, č. 23— 24, pro 1825 - č. 41-52, pro 1826 - 13-24); poslední kniha byla z června 1826 a vyšla 19. října.

Nakladatel jeho nedbalost léčil s dobromyslným cynickým humorem, a proto mu to veřejnost odpustila. „Dobře míněné“ neměly striktní program. Svým složením je časopis nejbohatší na divadelní recenze; časopis měl „charitativní“ oddělení, které obsahovalo informace o chudých a darech, stejně jako zprávy o použití těch druhých. Izmailov jako vydavatel tohoto časopisu vystupoval před veřejností jako jakýsi dobrý starý známý, který se ve volném čase rozhodl popovídat o tom a tom. Často přiznával, že články publikované v časopise byly špatné, omlouval se za předčasné vydání časopisu tím, že

Jako Rus jsem chodil o prázdninách:
Zapomněl jsem na manželku, děti - nejen časopis.

Toto Izmailovovo oznámení si pamatovali současníci: konkrétně ho Puškin ironicky cituje v poznámce k tomuto místu z „ Evgena Oněgina “, kde je zmíněno „Dobrý význam“:

Já vím: chtějí donutit dámy, aby
četly v ruštině. Správný strach!
Umím si je
představit se smyslem dobře v rukou!

V Puškinově korespondenci s P. A. Vjazemským dali básníci na základě tohoto citátu slovu „dobře míněný“ jiný, obscénní význam: „[moje sousedka] věří, že dáváte do rukou dam to, co máme mezi nohama“ (Vjazemskij) ; „[ A.F. Zakrevskaya ] ze mě udělala své pasáky (k nimž mě přitahoval jak neustálý sklon, tak současný stav mého dobrého mínění, o kterém můžeme říci, co bylo řečeno o jeho tištěné jmenovkyni: její úmysl je dobrý, ale provedení je špatné)“ (Puškin). [3] Právě po těchto vtipech se objevila Puškinova poznámka „Eugenu Oněginovi“ o „spíše chybném“ vydání časopisu zesnulého Izmailova.

Izmailovovi při vydávání časopisu výrazně pomáhal jeho synovec Pavel Lukjanovič Jakovlev [4] .

V roce 1926 vycházel v Bruselu stejnojmenný časopis ruské emigrace, vycházela v něm Marina Cvetajevová .

Poznámky

  1. ↑ 1 2 "Dobře míněno" // Literární encyklopedie - Komunistická akademie , Velká ruská encyklopedie , Beletrie , 1929. - T. 1.
  2. ↑ „S dobrým úmyslem“  (downlink)  (downlink od 14-06-2016 [2316 dní])
  3. ↑ A.S. Puškin. Sebraná díla v 10 svazcích. 263. P. A. Vjazemskij. 1. září 1828 [1] Archivováno 20. října 2012 na Wayback Machine
  4. ↑ Kubasov I. A. Jakovlev, Pavel Lukjanovič // Ruský biografický slovník  : ve 25 svazcích. - Petrohrad. , 1913. - T. 25: Jablonovskij - Fomin. - S. 97.

Literatura

  Přejděte na položku Wikidata  Slovníky a encyklopedie
V bibliografických katalozích