Velký život. Druhá série | |
---|---|
| |
Žánr | Drama |
Výrobce | Leonid Lukov |
scénárista _ |
Pavel Nilin |
V hlavní roli _ |
Boris Andreev Petr Aleinikov Mark Bernes Vera Shershneva |
Operátor | Michail Kirillov |
Skladatel | Nikita Bogoslovskij |
Filmová společnost | Soyuzdetfilm / Filmové studio im. M. Gorkij |
Doba trvání | 94 min |
Země | SSSR |
Jazyk | ruský a německý |
Rok | 1946 |
Předchozí film | Velký život (1939) |
IMDb | ID 0051426 |
"Velký život. Druhá série je celovečerní film režiséra Leonida Lukova v roce 1946, pokračování první části filmu, natočeného v roce 1939 („ Velký život “). Vydáno v roce 1958. V roce 1963 režisér upravil novou režisérskou verzi [1] , ve které kromě odstranění všech fragmentů, kde byl Stalin zobrazen (portrét v rámu) nebo zmíněn (v textu), zredukoval dvě písně v podání Marka Bernese. každý na jeden verš.
1943 Khariton Balun bojuje ve svých rodných místech.
Inženýr Petukhov přichází do svého rodného místa z Karagandy. Po osvobození Donbasu musí obnovit zničené doly. V hornické vesnici působí partyzánský oddíl. Donedávna jim velel Khadarov, ale zemřel v boji s nacisty. Místo toho oddíl vedl Ilja Morozov. Vanya Kursky, která vyšla z obklíčení, se dostala do oddělení. Na pokyn velitele odřadu získá práci u policie.
Policejní prezident Kuzmin se chystá s Němci stáhnout. Jeho poskok Lyagotin mu ale nabídne, aby se vzdal, aby po odpykání svého mandátu mohl žít ve své vlasti. Před odjezdem chtějí Němci poslat obyvatele obce do Německa. Sonya se snaží zachránit svého malého syna a ukryje ho ve zničeném domě. Kursky a Lyagotin zabijí stráže a zachrání krajany před deportací do Německa. Ve vesnici se Vanya setkává s Usyninem. Pracoval pro Němce. Váňa se dozví, že před odjezdem Němci důl zaminovali a chystají se ho vyhodit do povětří. Při hledání svého syna Sonya obešla celou vesnici, ale nenašla ho.
Vesnici osvobodila Rudá armáda. Díky úsilí Kurského bylo zabráněno výbuchu dolu. Na okraji vesnice Sonya najde zraněného manžela. Obyvatelé osvobozené vesnice se dozvídají, že Makar Ljagotin sloužil u policie na pokyn partyzánů. Svým jednáním velmi pomohl obyvatelům a odčinil svou někdejší vinu.
Khariton Balun byl propuštěn z armády kvůli zranění a zůstal ve vesnici. Nedokáže se smířit s tím, že jeho syn je ztracen. Své ženě nemůže odpustit, že pracovala jako uklízečka u Němců. Důl ve vesnici byl tak zničen, že bylo rozhodnuto o jeho uzavření a přesunutí celé vesnice na jiné místo. Horníci ale nechtějí vesnici opustit a důl obnovit. Do vesnice přichází celý tým dívek, aby pomohly obnovit důl. Navzdory zranění Khariton pracuje na obnově dolu.
Makar Lyagotin najde Kuzminovou, která se skrývá před trestem za zradu. Makar mu znovu radí, aby se vzdal úřadům. To ale Kuzmin nedokáže – nebojí se trestu, nebude moci odpustit sovětské vládě vyvlastnění a zbavení majetku. Kuzmin přiznává, že chce vyhodit důl do povětří. Makar ho varuje, že pokud se pokusí vyhodit důl, osobně ho zabije. Kuzmin přiznává, že ví, kde je Balunův syn.
Než se Rudá armáda stáhla, horníci zasypali mechanismy. Po odčerpání vody z dolu začali horníci bez strojů ručně těžit uhlí a současně se dostávali k místu, kde byly ukryty mechanismy. Důl byl obnoven, mechanismy byly nalezeny a restaurovány. Khariton Balun byl jmenován vedoucím obnoveného dolu.
Ještě před jeho vydáním byl film těžce kritizován v tisku [2] ; o tom byl přijat dekret Ústředního výboru Všesvazové komunistické strany bolševiků ze 4. září 1946 "O filmu" Velký život "" [2] , který zaznamenal "primitivní zobrazení všech druhů osobních zkušeností". a každodenní výjevy“, bylo řečeno o potřebě „ukázat rozsah a důležitost restaurátorských prací v Donecké pánvi“, bylo konstatováno, že postavy obrazu „jsou zobrazeny jako zaostalí a nekulturní lidé s velmi nízkými morálními vlastnostmi ", atd.
„A konečně, třetím filmem je Big Life. To, co je tam vyobrazeno, samozřejmě není skvělý život. Vše je bráno tak, aby zaujalo nenáročného diváka. Člověk má rád harmoniku s cikánskými písničkami. To je. Jiný má rád písničky z restaurace. Existuje také. Třetí má rád nějaké úvahy o nejrůznějších tématech. A jsou. Čtvrtý má rád chlast - a ve filmu je dělník, kterého nelze přimět, aby se probudil, když necítí vodku a neslyší cinkání sklenic, a pak rychle vyskočí. A to je. Nechybí ani milostné vztahy. Koneckonců, diváci mají různý vkus. O obnově je také málo, nicméně ačkoli se jedná o film o obnově Donbasu, proces obnovy Donbasu zabírá pouze jeho osminu a to vše je podáno hračkou směšnou formou. Jen to bolí, když se podíváte, neumějí je naši režiséři, kteří žijí mezi zlatými lidmi, mezi hrdiny, pořádně ztvárnit, ale musí je rozhodně ušpinit? Máme dobré pracovníky, sakra! Ukázali se na vojně, vrátili se z války a ještě více by se měli projevit při restaurování. Ten samý film zavání starými časy, kdy místo inženýra dají dělníka, říkají, jsi náš, dělník, ty nás povedeš, inženýra nepotřebujeme. Odstrčí inženýra, nasadí prostého dělníka, ten povede. Stejně tak v tomto filmu se ze starého dělníka stává profesor. Takové byly nálady dělníků v prvních letech sovětské moci, kdy poprvé převzala moc dělnická třída. Bylo, ale bylo to špatně. Jak dlouho od té doby uplynulo! Země byla s pomocí mechanizace pozvednuta do nebývalých výšin. Uhlí začalo dávat 7-8krát více než za starých časů. Proč? Protože veškerá práce byla mechanizovaná, protože to celé dělají frézy. Všechna zařízení dohromady tvoří systém mechanizace. Bez mechanizace bychom prostě zahynuli. Toho všeho je dosaženo pomocí strojů.
Jaké restaurování je zobrazeno ve filmu, kde se neobjeví jediné auto? Všechno je staré. Prostě lidé ty případy neprostudovali a neví, co restaurování v našich podmínkách znamená. Spletli si to, co se dělo po občanské válce v letech 1918-1919, s tím, co se odehrálo řekněme v letech 1945-46. Spletli si jedno s druhým.
Nyní říkají, že film potřebuje opravit. Já nevím, jak to udělat. Pokud je to technicky možné, mělo by se to udělat, ale co tam zůstane? Cikána je třeba vyhodit. To, že osm dívek, které se náhodou objevily, všechno na Donbasu otočilo, je pohádka, nemyslitelná věc. I toto je potřeba napravit. To, že lidé žijí v hrozných podmínkách skoro pod nebem, že inženýr vedoucí dolu neví, kde spát, to vše se bude muset zahodit. Sem tam tomu tak může být, ale není to typické. Postavili jsme celá města na Donbasu, ale ne všechno bylo vyhozeno do povětří. Nazvete-li tento film prvním záchvatem oživení, pak o zájem přijde, ale v žádném případě to není skvělý život po druhé světové válce. Pokud film nazýváte „Big Life“, bude muset být radikálně přepracován. Budete muset představit více nových umělců (i když umělci hrají dobře). Celý ten stranický duch, že nepotřebujeme vzdělané lidi, že nepotřebujeme inženýry, tyhle nesmysly je třeba vyhodit. Co tam zůstane? Film tedy nelze vydat, zmizelo 4 700 tisíc rublů. Pokud to můžete opravit, opravte to. Bude to ale velmi těžké, vše se musí obrátit. Bude to v podstatě nový film. Vidíte, nabídli jsme Pudovkinovi, že opraví film „Admirál Nakhimov“, požadoval 6 měsíců, ale zřejmě nebude mít čas, protože bude muset všechno obrátit. K tak velkému problému se snadno přiblížil a teď pro něj film ještě není připravený a v podstatě ho předělává. I zde se bude muset vše obrátit. Ať to zkusí, třeba se jim to povede.“
- I. StalinTematické stránky |
---|
Leonida Lukova | Filmy|
---|---|
|