Brassens, Georges

Georges Brassens
fr.  Georges Brassens

Na koncertě v Národním lidovém divadle . Paříž, 1966
základní informace
Jméno při narození fr.  Georges Charles Brassens [1]
Datum narození 22. října 1921( 1921-10-22 )
Místo narození Set ( Francie )
Datum úmrtí 29. října 1981 (ve věku 60 let)( 1981-10-29 )
Místo smrti Saint-Gelis-du-Fesque (Francie)
pohřben
Země  Francie
Profese zpěvák
básník
skladatel
Roky činnosti 1951 - 1981
Nástroje kytara
Žánry šanson
Štítky Philips Records
Ocenění Odmítl udělení Řádu čestné legie
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Georges Brassens ( fr.  Georges Brassens ; 22. října 1921 , Seth - 29. října 1981 , Saint-Gelis-du-Fesc ) – francouzský básník, skladatel, spisovatel a interpret písní.

Životopis

Narodil se do jednoduché rodiny ve městě Sète na pobřeží Středozemního moře ve Francii.

Young projevil zvláštní zájem o poezii. To bylo usnadněno jeho italskými kořeny. V domě byly vždy slyšet populární melodie té doby a Georges sám brzy začal se svými prvními pokusy psát a zpívat písně. V roce 1940, ve věku 19 let, přišel do Paříže . Tato událost jeho života se odrazila v písni „Les ricochets“ (dosl. „házení oblázků“).

V březnu 1943, během okupace Francie nacisty, byl odvezen do Německa na nucené práce. Poté, co dostal dovolenou, dezertoval z pracovního tábora a našel útočiště u Jeanne Le Bonnis , pohostinné Bretonky, v jejímž domě strávil mnoho let a které věnoval několik písní („Jeanne“, „La cane de Jeanne“ ). Slavný „Chanson pour l'Auvergnat“ je věnováním Jeanninu manželovi Marcelu Planche.

V roce 1946 se Georges připojil k anarchistické organizaci. Na shromážděních této organizace zpíval své rané písně. Písničky už docela aktivně skládal, ale veřejně si je ještě netroufl. Pro popularizaci své tvorby hledal vhodného interpreta v pařížských kabaretech. Takovým interpretem byl popový zpěvák Patashu . Také se rozhodla, že některé písně jsou nepřijatelné pro ženský výkon, a trvala na tom, aby Georges vystupoval sám.

Od roku 1947 je Brassensův životopis spojován se ženou jménem Jocha Heymann , původem Estonka, nesoucí německou přezdívku „Püppchen“ („dolly“), která se stala jeho celoživotní společnicí. Nicméně všech 30 let jejich svazku strávili odděleně: Georges Brassens neuznával manželské svazky a chtěl vidět svou milovanou „věčně neprovdanou manželku, svou nevěstu“, slovy své písně „La non-demande en mariage“ („“ Nepodání ruky“).

V roce 1952 Georges debutoval v kabaretu zpěváka Patacha, poté začal aktivně vystupovat na pódiu [2] . Od roku 1953 vydává desky téměř každý rok. Na koncertech a studiových nahrávkách zazněly písně za poměrně jednoduchého a asketického doprovodu - kytara samotného Brassena (rytmus), kontrabas jeho stálého doprovodu Pierra Nicoly a také sólová kytara (tento part hrál především Joel Favreau) zaznělo.

Zemřel 29. října 1981 ve francouzském městě Saint-Gély-du-Fesc (Saint-Gély-du-Fesc). Na rozdíl od svého básnického závěti nebyl pohřben „na pláži v Sète“, ale na hřbitově du Pi .

Kreativní dědictví

Brassensova pozůstalost zahrnuje asi 200 písní, z nichž většinu napsal na jeho vlastní básně. Několik desítek písní bylo napsáno na verše francouzských básníků Francoise Villona , ​​Pierra Corneille , Victora Huga , Louise Aragona , Paula Faureho a Antoina Paula .

Brassensovy básně se vyznačují přirozenou hovorovou intonací, kombinovanou s bohatou slovní zásobou, bohatou a vtipnou hrou s metaforami, četnými narážkami, skrytými citacemi a pastišem .

V Rusku Brassensovy básně a písně přeložili A. Rubinin, B. Rysev, A. Avanesov , A. Kushnir , B. Chlebnikov , A. Travin, R. Bobrov, Ya. Startsev, G. Tinyakov, V. Zaitsev , V. Lemport , M. Freidkin , G. Kružkov , A. Dolsky a další. V důsledku toho se ukázalo, že takzvaný kánon byl téměř kompletně přeložen do ruštiny - asi 120 písní vydaných na doživotních deskách. Objevily se pokusy odkazovat na texty Brassena a rusky mluvících překladatelů (K. Sapgir). V roce 2012 přeložil velký korpus písní M. Nikolaev .

Mark Freidkin v roce 1997 nahrál album písní Brassens ve svém překladu „Songs of Georges Brassens and Belated Romances“ .

Melodii písně „Brave Margot“ použil Yuri Vizbor pro refrén písně „Jacques Londrei“. Hraje se také na výslovnosti původního textu:

Quand Margot dégrafait syn živůtek
Pour donner la gougoutte à son chat
Tous les gars, tous les gars du village
Étaient là, la la la la la
Étaient là, la la la la la…Georges Brassens [3]

Prochází se po nádherné pláži,
A všude kolem je krása, krása:
Tolige, tolige, duvilyage,
Tra-ta-ta-ta, ta-ta-ta, tra-ta-ta.Jurij Vizbor [4]

Diskografie

Za autorova života (od roku 1953 do roku 1981) se prodalo asi 20 milionů jeho desek.

Paměť

Poznámky

  1. ↑ Zrcadlo Fichier des personnes decédees
  2. ↑ Hudební encyklopedie / Ch. vyd. Yu.V. Keldysh. - "Sovětská encyklopedie", 1982. - S. 693. - 1008 s.
  3. ↑ Brave Margot Archived 2. listopadu 2010 na Wayback Machine
  4. ↑ Jacques Londrei archivován 8. května 2010 na Wayback Machine

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Foto, video a zvuk
Tematické stránky
Slovníky a encyklopedie
Genealogie a nekropole