Březina, Otokar
| Otokar Brzezina | |
|---|---|
| Otokar Březina | |
| Jméno při narození | Václav Jebavý |
| Přezdívky | VJ Danšovský , Otokar Březina a Václav J. Danšovský [1] |
| Datum narození | 13. září 1868 |
| Místo narození | Cobs Vysočina ( Rakousko-Uhersko ) |
| Datum úmrtí | 25. března 1929 (ve věku 60 let) |
| Místo smrti | Jaroměřice nad Rokytnou ( Československo ) |
| Státní občanství |
Rakousko-Uhersko Československo |
| obsazení | básník , filozof |
| Směr | symbolismus |
| Žánr | poezie |
| Jazyk děl | čeština |
| Ceny | Státní cena České republiky |
| Ocenění | čestný doktorát ( 1919 ) |
| Mediální soubory na Wikimedia Commons | |
Otokar Brzezina ( česky Otokar Březina , vlastním jménem Václav Jebavý (Václav Jebavý) ; 13. září 1868 , město Počatki - 25. března 1929 , Jaromerice-nadRokitnoy ) je jedním z největších českých básníků.
Životopis
Brzezina byl druhým synem Ignaze Jebavy a jeho třetí manželky Kathariny Fakové. Po absolvování vysoké školy v Telči působil v letech 1887 až 1888 jako učitel v Jinošově . V roce 1888 složil Brzezina kvalifikační zkoušku a do roku 1901 učil na veřejné škole v Nové Ržiši , poté do roku 1925 - Jaroměřice . V roce 1919 se stal čestným doktorem Univerzity Karlovy v Praze a téhož roku byl zvolen členem Československé akademie. V roce 1925 básník opouští vyučování, které považoval za „nutné zlo“. V roce 1928 byl Brzezina oceněn Národní cenou za literaturu. V současné době studuje filozofii, přírodní vědy, píše články do časopisu Modern Revue (Moderní revue) . Básnická díla O. Brzeziny lze přiřadit k nejlepším dílům české moderny. Dvakrát, v letech 1924 a 1928 , bylo dílo básníka předloženo k udělení Nobelovy ceny .
Brzezina vedl skromný život, nechlubil se uznáním a slávou. Jemu udělenou státní cenu věnoval na podporu mladých spisovatelů [2] .
"V malé místnosti se rodí básně, psané krví naší doby, s našimi nejhlubšími pocity, i když ještě ne zcela realizované..."
– Stefan Zweig [2]Skladby
Brzezinova raná díla vznikala pod vlivem díla Ch. Baudelaira a A. Schopenhauera v souladu se symbolismem . Zároveň si zachovaly hmatatelnou českou chuť. Básník však brzy změnil svůj počáteční tvůrčí pesimismus, obrátil se k metafyzickému idealismu a v jeho básních zazněly nadšené hymny na krásu a mystické síly ji chránící. Básník očekává brzké a univerzální splynutí, směs plných rozporů pozemské existence a vznik futuristicko-metafyzické jednoty Vesmíru. Kromě lyrických děl po sobě O. Brzezina zanechal řadu filozofických esejů.
Práce
- 1895 - Tajemné dálky, Sbírka - Sentimentální texty. Zde se projevuje bolest a nevyslovená láska k mrtvé matce. Ústřední postavou je sám básník.
- 1896 - Svítání na západě, sbírka
- 1897 - Větry od pólů, Cyklus básní
- 1899 - Stavitelé chrámu , sbírka
- 1901 - Ruce (Ruce), Sbírka
- 1917 – Hymny
- 1903 - Hudba pramenů, Eseje, rozšířeno 1919 - Sborník filozofických statí publikovaných časopisecky.
- Skrytá historie , Devět básní. Požehnání života. K 60. výročí básníka 13. září 1928.
Literatura
- Zur Rezeption Schopenhauer und Nietzsches im tschechischen Symbolismus
- Petr Holman: Frequenzwörterbuch zum lyrischen Werk von Otokar Březina , in 2 Tln., 1993
Poznámky
- ↑ Databáze českého národního úřadu
- ↑ 1 2 Oksana Likhacheva. Otokar Brzezina: "S poselstvím věčné pravdy" // Zahraniční literatura . - M. , 2010. - č. 7 . - S. 201-203 .
 Tematické stránky | ||||
|---|---|---|---|---|
| Slovníky a encyklopedie |
| |||
| ||||