| Vesnice | |
| Vasilevo | |
|---|---|
| 58°54′34″ s. sh. 34°02′11″ palců. e. | |
| Země | Rusko |
| Předmět federace | Novgorodská oblast |
| Obecní oblast | Chvojninskij |
| Venkovské osídlení | Pesskoye |
| Historie a zeměpis | |
| Výška středu | 180 m |
| Časové pásmo | UTC+3:00 |
| Počet obyvatel | |
| Počet obyvatel | 0 lidí ( 2009 ) |
| Digitální ID | |
| Kód OKATO | 49245830002 |
| OKTMO kód | 49645430106 |
| vasilyovo.narod.ru | |
Vasilevo - vesnice bez stálého obyvatelstva [1] v Khvoyninském městském obvodu Novgorodské oblasti patří do Pesského venkovského osídlení [2] .
Obec se nachází v nadmořské výšce 180 m [3] nad mořem .
„Vesnice existuje už nějakou dobu. Místní říkají, že vesnice je stejně stará jako Petrohrad a možná ještě starší...
Až do roku 1862 patřila vesnice mezi několika dalšími vesnicemi jisté paní "Isaevskaya", která byla podle historických údajů Němka. Paní bydlela nedaleko „Vasileva“ ve vesnici „Isaikha“, proto se jí přezdívalo „Isaevskaya“, čas od času cestovala po svém majetku a přijela do „Vasileva“ zkontrolovat svou domácnost, dělali to vesničané nemají právo paní opustit do roku V roce 1862 nebylo poddanství zrušeno. Po zrušení nevolnictví se půda rozdělila mezi spotřebitele, ve Vasilevu se začalo objevovat soukromé vlastnictví a po revoluci roku 1917 se začala organizovat JZD (kolektivní zemědělství – pozn. autora). V obci bylo velké množství - krávy, koně, kozy, ovce, slepice atd.
Začátkem roku 1941, těsně před válkou, se začalo mnoho vesnic sdružovat. "Vasilevo" nebylo výjimkou, přistěhovala se sem blízká vesnice "Sitkovo", farma se zvětšila a díky jejich statkům nemuseli vesničané hladovět. Po válce se začala sdružovat JZD a nyní se celé této velké ekonomice (bylo mnoho JZD) začalo říkat státní statky, kde všichni pracovali pro stát.
Po tomto sjednocení začalo bohaté hospodářství obce pomalu krachovat a obec začala chudnout. V 90. letech padla sovětská vláda a z vesnice byly odvezeny poslední krávy JZD, obyvatelům zůstaly jen jejich osobní farmy. Mládež se rozprchla do měst a místní staromilci zůstali ve vesnici.
A teď, v zimě, život plyne tiše a klidně a v létě, když na vesnici přichází nová generace mladých lidí, život vře a zuří stejně jako před sto dvěma sty lety.