Prezidentské a parlamentní volby v Guineji-Bissau se konaly 13. dubna (parlamentní a 1. kolo prezidentských) a 18. května (2. kolo prezidentských) 2014 [1] . José Mario Vas se stal prezidentem Guineje-Bissau.
Od získání nezávislosti na Portugalsku v roce 1974 nedokončil svůj mandát žádný zvolený prezident Guineje-Bissau . Od státního převratu v roce 2012 je Guinea-Bissau řízena prozatímní vládou pod armádou. Volby plánované na rok 2012 [ 2] a poté 24. dubna 2013 a 16. března 2014 byly zrušeny .
O křesla v parlamentu se ucházelo 13 prezidentských kandidátů, z nichž mnozí byli veteráni války za nezávislost, a 15 stran. Intrikou kampaně byla účast 50letého ekonoma Paula Gomeze, který většinu života strávil prací v zahraničí, mimo jiné v oddělení Západní Afriky Světové banky [ 3] .
Dne 12. dubna vydal generální tajemník OSN Pan Ki-mun prohlášení ke všeobecným volbám, ve kterém vyzval lid a vládu Guineje-Bissau, aby proběhly volby pokojným a důvěryhodným způsobem: „Úspěšné volby přispějí k obnovení ústavního pořádku a legislativy v zemi a umožní jí znovu přijímat mezinárodní pomoc, povede k posílení politické stability a přispěje také k realizaci dlouhodobého plánu s podporou mezinárodních partnerů na konsolidaci mír, podporovat budování státu a hospodářský a sociální rozvoj“ [4] .
Volební místnosti vybavené ve školách se otevřely 13. dubna v 7 hodin místního času (11 hodin moskevského času). Průběh hlasování sledovalo více než 500 zahraničních pozorovatelů. [5] .
18. května v 7:00 místního času (11:00 moskevského času) se otevřelo přes tři tisíce speciálně vybavených volebních místností. Do 2. kola postoupil bývalý ministr financí José Mario Vaz z Africké strany pro nezávislost Guineje a Kapverd (PAIGC) a nestraník Nuno Gomes Nabiam [6] . Během druhého kola získal nejvíce hlasů José Mario Vaz (61,9 %). Jeho soupeř Nuno Gomes získal 38,1 % hlasů. Tak se José Mario Vash stal prezidentem Guineje-Bissau. [7]
Volební účast – 77 %.
| Kandidát | Zásilka | 1. kolo | 2. kolo | ||
|---|---|---|---|---|---|
| Hlasování | % | Hlasování | % | ||
| José Mario Vas | PAIGC | 252 269 | 40,98 | 61,9 | |
| Nuno Gomes Nabiam | bezpartijní | 154 784 | 25.14 | 38.1 | |
| Paulo Gomes | bezpartijní | 60 783 | 9,87 | ||
| Abel Incada | Strana pro sociální obnovu | 43 293 | 7.08 | ||
| Mamadou Dyalu | Nová demokratická strana | 28 068 | 4.56 | ||
| Ibrahima Dyalu | Strana národního smíření | 19 209 | 3.12 | ||
| António Te | Republikánská strana nezávislosti a rozvoje | 18 398 | 2,99 | ||
| Helder Gomes Lopes | bezpartijní | 8516 | 1,38 | ||
| Domingos Cuade | bezpartijní | 8432 | 1,37 | ||
| Aregado Mantenke | dělnická strana | 7105 | 1.15 | ||
| Luis Nankassa | bezpartijní | 6815 | 1.11 | ||
| Georges Malu | bezpartijní | 5946 | 0,97 | ||
| Cyril de Oliveira | Socialistická strana | 2036 | 0,33 | ||
| Neplatné/prázdné hlasovací lístky | - | - | |||
| Celkový | 615 654 | 100 | - | ||
| Registrovaní voliči | 800 000 | ||||
| Zdroj: CNE , [1] | |||||
Volební účast – 72 %.
| Zásilka | |||
|---|---|---|---|
| Hlasování | % | Počet křesel v parlamentu | |
| PAIGC | 271 760 | 47,31 | 55 |
| Strana pro sociální obnovu | 178 867 | 31.14 | 41 |
| Nová demokratická strana | 28 282 | 4,92 | jeden |
| Demokratická strana konvergence | 19 583 | 3.41 | 2 |
| Republikánská strana nezávislosti a rozvoje | 17 882 | 3.11 | - |
| Unie pro změnu | 10 796 | 1,88 | jeden |
| Demokratická sociální fronta | 1710 | 0,29 | — |
| Zdroj: Volební průvodce | |||
| Volby v Guineji-Bissau | |
|---|---|
| prezidentské volby | |
| Parlamentní volby | |