Gasperskaya, Elena Stanislavovna

Elena Stanislavovna Gasperskaya
Datum narození 26. ledna 1899( 1899-01-26 )
Místo narození Kaluga
Datum úmrtí 27. června 1969 (70 let)( 1969-06-27 )
Místo smrti Varšava
obsazení politik
Ocenění a ceny

SSSR :

Řád rudého praporu

Polsko :

Rytířský kříž Řádu znovuzrození Polska

Elena Stanislavovna Gasperskaya ( Polská Helena Gasperska-Krygier ) ( 26. ledna 1899 , Kaluga  - 27. června 1969 , Varšava ) - Ruská a polská revolucionářka, novinářka, členka " pravé opozice " v SSSR.

Životopis

Z polské rodiny. Otec - Stanislav Krieger, zeměměřič, vrchní číšník (? - 1933, Moskva). Matka - Ludwika Krieger. Od roku 1902 žila rodina v Moskvě.

Vystudovala střední školu v Moskvě. Od roku 1918 pracovala v komunistických institucích zaměřených na přípravu revoluce v Polsku (komisariát pro polské záležitosti, Polský archiv při ÚV RCP (b), Ústřední úřad komunistických organizací okupovaných krajů). Člen RVHP (b) od roku 1919, v redakci komunistických novin Molot, zástupce vedoucího knihovny v dělnickém klubu ve Vilně. V dubnu 1919, poté, co se město stalo součástí Polska, byla zatčena a poslána do koncentračního tábora v Dąbiu u Krakova. V březnu 1920 proběhla výměna politických vězňů mezi Polskem a Ruskem, Krieger dorazil do Moskvy. Během sovětsko-polské války pracovala jako sekretářka Sofya Dzerzhinskaya na odboru národnostních menšin v Lidovém komisariátu školství - v Polském revolučním výboru v Bialystoku, Grodno, Kovno, Minsk. Od září 1920 pod jménem Helena Gasperska v Gdaňsku a Berlíně jako agentka Komunistické strany Polska ve vydavatelství a redakci stranického časopisu „Nowy Przeglad“. Byla kryptografkou, poslem. Přezdívka strany - Helenka. Od roku 1923 na sovětském velvyslanectví v Berlíně.

V roce 1923 se vrátila do Moskvy. Pracovala na Lidovém komisariátu zahraničních věcí v Moskvě. V letech 1925-1927. studoval v nepřítomnosti na komunistické univerzitě pojmenované po Ya. M. Sverdlov. Od roku 1925 v polské sekci výkonného výboru Kominterny, sekretář sekce mezinárodních vztahů Kominterny.

Koncem 20. – začátkem 30. let 20. století. pracoval v antistalinistické opozici, sdílel názory N. Bucharina . Manželka významného opozičníka D. Maretského . Zatčen 18. února 1933 na základě obvinění z účasti ve skupině A. Slepkova [1] . 16. dubna 1933 ji Kolegium OGPU po prozkoumání falšovaných materiálů odsoudilo k uvěznění na základě obvinění z účasti v „kontrarevoluční organizaci pravice, jejímž cílem bylo aktivně bojovat proti sovětské moci a obnovit kapitalistický systém v SSSR“, provádět „aktivní kontrarevoluční činnost a kontrarevoluční agitaci řízenou v zájmu mezinárodní buržoazie. Do roku 1936 byla vězněna v politickém izolátoru Suzdalu, poté byla vyhoštěna do Archangelska . V roce 1937 byla zatčena a odsouzena k 5 letům vězení, svůj termín si odpykala v Magadanu. Propuštěna byla v roce 1947 (nebo 1946), žila v Alexandrově . V roce 1949 se přestěhovala ke svému synovi do Moskvy. Pracovala v řemeslných artelech a družstvech.

Rehabilitována v roce 1956. V červenci 1957 odjela do Polska. Byla pohřbena ve Varšavě na vojenském hřbitově v Powazkách.

V roce 1989 (nebo dříve, v roce 1956) byla znovu přijata do KSSS [2] .

Ocenění

Poznámky

  1. ↑ Zvláštní poselství N. I. Ježova Stalinovi s uplatněním protokolu o výslechu V. N. Astrova. 11. ledna 1937 // Lubjanka. Stalin a Hlavní ředitelství státní bezpečnosti NKVD. Stalinův archiv. Dokumenty nejvyšších orgánů stranické a státní moci. 1937-1938. M.: MFD, 2004, s. 19-39.
  2. ↑ Zápis č. 10 ze zasedání Komise politbyra ÚV KSSS k dodatečnému prostudování materiálů souvisejících s represemi, které probíhaly v období 30-40 a začátkem 50. let, s přílohami. 17.10.1989 // RGANI. F. 107. Op. 1. D. 35. L. 40-42.

Literatura