Šindel , šindel ( polsky Gont ) nebo šindel ( německy Schindel ) - střešní krytina ve formě dřevěných desek [1] .
Vyrobeno z dřevěných špalků. Šindele se vyrábí vysekáváním matric z klínů pomocí speciálního „ sekáče “ - štípané šindele, nebo pilováním - řezané šindele. Šindel může být drážkovaný a ne drážkovaný (šindele). Pero-drážkový šindel má klínovitý průřez (jedna hrana je silnější, druhá je tenčí). V širokém okraji je vyříznuta drážka, do které se při zastřešení vkládá úzkým okrajem sousední šindel. Drážkovaný šindel má obdélníkový nebo čočkovitý průřez. Tenké šindelové desky (do tloušťky 10 mm) obdélníkového průřezu se nazývají třísky.
Jako suroviny se častěji používají osika , modřín , borovice , smrk [2] . Jehličnany obsahují velké množství pryskyřice, která je přírodním antiseptikem a zabraňuje vzniku hnilobných hub a bakterií. Právě kvůli nízkému obsahu pryskyřice mnoho druhů stromů neodolává slunečnímu záření a teplotám. Popraskané dřevo začíná hnít a chátrat. U střechy z modřínu a borovice se to nestane. Dřevěná střecha z těchto druhů vydrží při použití bez impregnace speciálními antiseptiky asi 2x déle než střecha z jiných stromů .
Střecha na obytných budovách je uspořádána ve třech vrstvách (třívrstvá šindelová střecha), pro nebytové budovy - ve dvou vrstvách (dvouvrstvá šindelová střecha) podél bedny tyčí o průřezu 5 x 5 cm nebo tyčí tesaných do dvou okrajů . Vzdálenost mezi osami vaznic: u tříplášťové střechy - třetina, u dvouvrstvé - polovina délky šindele. Šindel se pokládá od převisu k hřebeni a zprava doleva. Šindele v každé řadě se zatloukají úzkými hranami do drážek sousedních šindelů a přibijí se nahoře a dole k bedně hřebíky 2x60.
Slovníky a encyklopedie |
|
---|---|
V bibliografických katalozích |