| Valerij Petrovič Danilenko | |
|---|---|
| Země |
SSSR Rusko |
| Vědecká sféra | lingvistika , teorie a dějiny kultury , teorie jazyka a dějiny lingvistiky |
| Místo výkonu práce | |
| Alma mater | Moskevská státní univerzita (1978) |
| Akademický titul | Doktor filologie |
| webová stránka | slovo.isu.ru/danilenko/i… |
Valerij Petrovič Danilenko je ruský filolog , autor prací o teorii jazyka a dějinách lingvistiky, stejně jako o filozofii, teorii a dějinách kultury, doktor filologie , profesor na Irkutské státní univerzitě.
Od roku 1983 má asi 300 publikací, z toho 10 knih vydaných v Moskvě a 13 v Petrohradě. Mnoho článků V.P. Danilenka bylo publikováno v centrálních časopisech a novinách v Rusku („ Problémy lingvistiky “, „Filologické vědy “, „Naše škola“, „ Literární studia “, „Hnutí za oživení domácí vědy“, „Sovětské Rusko“ ““, „ Literární věstník “, „ Den literatury “ aj.) a v zahraničí („Philologica Pragensia“, „Československa rusistika“, „Srovnávací věda“ aj.).
Ideologickým základem, o který se V.P. Danilenko ve svém výzkumu opírá, je univerzální evolucionismus. Jeho nejvýraznějšími představiteli byli Democritus, Epicurus, Lucretius, J. de La Mettrie, J. G. Herder, G. Spencer, V. I. Vernadsky, P. Teilhard de Chardin, G. Vollmer, N. N. Moiseev, E. Laszlo.
Být univerzálním evolucionistou znamená být nositelem evolučního vidění světa. Jeho nositel vidí ve světě výsledek svého mnohamilionového vývoje neboli evoluce. Slovo „evoluce“ pochází z latinského evolutio , což znamená „rozvíjím se, rozvíjím se“. Jeho antonymem je „involuce“. Pochází z latinského involutio (záhyb). Pohyb od opice k člověku (hominizace) je příkladem evoluce a zpětný pohyb (animizace) je příkladem involuce.
Celý svět se často nazývá vesmír a jeho vývoj se nazývá unigeneze. Svět má ale i metaforický název – vesmír. Mělo by se okamžitě vyjasnit: vesmír je čtyřpatrový.
Fyzická příroda (voda, hory, vzduch atd.) se nachází v prvním patře vesmíru. Dá se tomu také říkat fyziosféra. Uvnitř tohoto spodního patra probíhá jeho evoluce – fyziogeneze. Fyziosféra nemá evoluční věk, protože je věčná. Evoluční stáří Země je ale známé – asi 5 miliard let.
Ve druhém patře vesmíru je divoká zvěř (rostliny, zvířata, lidé). Může se také nazývat biosféra. Uvnitř tohoto patra probíhá jeho evoluce – biogeneze. Předpokládá se, že život na Zemi vznikl asi před 4 miliardami let.
Ve třetím patře vesmíru najdeme psychiku (pocity, vjemy, představy, pojmy atd.). Dá se tomu také říkat psychosféra. Uvnitř tohoto patra probíhá jeho evoluce – psychogeneze. Pokud je všem zvířatům přisuzována psychická schopnost, pak můžeme říci, že evoluční věk psychosféry se shoduje s věkem zvířat.
Ve čtvrtém patře vesmíru je konečně kultura (jídlo, oblečení, bydlení, technologie, náboženství, věda, umění, morálka, politika, jazyk). Dá se tomu říkat i kulturní sféra. Uvnitř tohoto, horního, patra se odehrává jeho evoluce – kulturní geneze. Evoluční věk kulturní sféry se shoduje s evolučním věkem lidstva, protože člověk se stal tvůrcem kultury. Přesně řečeno, náš zvířecí předek se začal měnit v člověka, protože začal vytvářet kulturu. Proto lze kulturní genezi nazvat také antropogenezí nebo hominizací (humanizací). Evoluční věk lidstva je stanoven na 2,5 milionu let. Takový je evoluční věk kultury.
Šest sfér duchovní kultury – náboženství, věda, umění, morálka, politika a jazyk – zobrazují náš svět svým vlastním způsobem. Jinými slovy, tento svět je zobrazen ve svých různých obrazech. Proto existuje šest základních variet obrazu světa – náboženský (mytologický), vědecký, umělecký, mravní, politický a jazykový. Profesionálními nositeli náboženského obrazu světa jsou kněží, vědeckými - vědci, uměleckými - umělci, morálními - moralisté, politickými - politika a lingvistickými - běžní mluvčí určitého jazyka.
Fyziogeneze, biogeneze, psychogeneze a kulturní geneze samy o sobě neexistují. Představují různé formy evoluce. Ale existují také podobné formy involuce. S použitím latinské předpony " a -", podobně jako naše " ne -", můžeme tyto formy nazvat afyziogenezí, abiogenezí, apsychogenezí a akulturogenezí. V každé úrovni vesmíru nacházíme jednotu a boj evoluce a involuce – fyziogenezi a afyziogenezi, biogenezi a abiogenezi, psychogenezi a apsychogenezi, kulturní genezi a akulturogenezi. Celá pointa je pouze v tom, že v dotyčném boji získává evoluce převahu nad involucí. V opačném případě dojde v dějinách lidstva k revoluci, jejíž důsledky můžeme nyní jen hádat. Obrátí tento svět vzhůru nohama, protože bude spočívat v nahrazení evoluce involucí. To znamená, že síly toho druhého začnou získávat převahu nad silami prvního. Evoluční, progresivní hnutí ustoupí involučnímu, regresivnímu. Evoluce v tomto případě dospěje ke svému výchozímu bodu.
Každá úroveň vesmíru je studována speciální vědou. Jeho první patro studuje fyzika, druhé patro biologie, třetí patro psychologie a čtvrté patro kulturologie. Každá z těchto čtyř věd se nazývá soukromá, protože studuje pouze odpovídající část světa. Existuje však také obecná věda, která se povyšuje nad všechny partikulární vědy a zobecňuje úspěchy všech partikulárních věd. Tato věda se nazývá filozofie.
Klasifikace základních věd tak může být reprezentována následující tabulkou:
Evolucionismus by neměl zůstat výsadou vědců. V budoucnu bude zahrnovat běžné vědomí. Je to evolucionismus, který umožní lidstvu přežít. Ale evolucionismus má impozantního soupeře – involucionismus. Jestliže je evolucionismus světonázorem tvůrců, pak je involucionismus světonázorem ničitelů. Její představitelé jsou všude – v náboženství, vědě, umění, morálce, politice, jazyce atd. Vracejí člověka k jeho zvířecím předkům, oživují ho. Osud lidstva nakonec závisí na výsledku zápasu mezi evolucionismem a involucionismem.
ZÁKLADNÍ POJMY UNIVERZÁLNÍHO EVOLUTIONISMU
|
UNIVERSUM | |
|
VÝVOJ |
IVOLUCE |
|
Harmonizace: chaos → harmonie |
Chaotizace: chaos ← harmonie |
|
KULTURA | |
|
Hominizace: zvíře → člověk |
Animalization: zvíře ← člověk |
|
NÁBOŽENSTVÍ | |
|
ateizace: víra → nedůvěra |
Teizace: ďábel → bůh |
|
VĚDA | |
|
Scientizace: nepravda → pravda |
Antiscientizace: nepravda ← pravda |
|
UMĚNÍ | |
|
Estetizace: ošklivý → krásný |
Antiestetizace: ošklivý ← krásný |
|
MORÁLNÍ | |
|
Moralizace: zlo → dobro |
Imoralizace: zlo ← dobro |
|
POLITIKA | |
|
Politizace: nespravedlnost → spravedlnost |
Apolitizace: nespravedlnost ← spravedlnost |
|
JAZYK | |
|
Lingvizace: nejednota → jednota |
Jazykování: nejednota ← jednota |