Humberto Dianda | ||
---|---|---|
ital. Umberto Dianda | ||
Datum narození | 12. dubna 1916 | |
Místo narození | obec Lucca , Italské království | |
Datum úmrtí | 1940 | |
Afiliace | Italské království | |
Druh armády | tankové síly | |
Hodnost | seržant | |
Část | 4. tankový pluk | |
Bitvy/války | ||
Ocenění a ceny |
|
Umberto Dianda ( italsky Umberto Dianda ; 1916-1940) - italský tankista, účastník druhé světové války . Italský kavalír nejvyšší ocenění za výkon na bojišti – zlatá medaile „Za vojenskou statečnost“ (1940).
Narozen 12. dubna 1916 v obci Lucca , Italské království [1] .
Řidič tanku M11/39 4. tankového pluku ( skupina Maletti ), seržant Umberto Dianda, se vyznamenal během egyptské operace italských jednotek v oblasti Alam Abu Khilat ( severní Afrika ).
19. listopadu 1940 byly dvě kolony tanků M11/39 vyslány do Bir Emba , aby potvrdily údaje z leteckého průzkumu , které byly napadeny nadřazenými britskými silami v oblasti Alam Abu Khilat a zničeny. Poté, co granát zasáhl tank, zabil další dva členy jeho posádky a zranil ho na krku, pažích a nohách, seržant Humberto Dianda pokračoval v řízení tanku a střílel z pistole, dokud neztratil vědomí kvůli ztrátě krve. 21. listopadu se zbytky průzkumné skupiny vrátily na místo hlavních sil 4. tankového pluku [2] .
Od podání k ocenění [1] :
Pilota di un carro armato M/11, durante aspro combattimento con forze corazzate avversarie cinque volte più numerose, manovrava con intelligente spirito di iniziativa e con sovrano coraggio il suo carro spostandosi dall'uno all'altro deggi settori in piùf sensibili perdite. Serenamente votato alla morte, avendo piena coscienza della necessità di sostenere l'urto nemico, per evitare il crollo di tutotto il nostro dispositivo a l'annientamento dei reparti appiedati, opponeva alla materiale tanncio superiorità tanciolesarivers che tentavano di sfondare la nostra linea. Gravemente ferito alla testa, alla gola, ad un braccio e ad una gamba, da un colpo di cannone che uccideva gli altri due uomini dell'equipaggio, non desisteva dal combattere, alternando il pilotaggio al fuoco, per effettuare il carferail e spostarsi fino al cannone rimovendo i corpi esanimi che ingombravano il limitatissimo spazio. Malgrado la perdita di sangue, che sgorgava copioso dalle ferite, persisteva nel titanico sforzo. Colpito il carro da altre tre cannonate che miracolosamente risparmiavano il motore ed egli stesso straziato da nuove schegge, riusciva con supremo sforzo di volontà a portarsi nelle nostre linee e abbandonava le solozi leve di pilotaggio Credendo che gli altri componenti dell'equipaggio fossero svenuti, ma ancora vivi, esortava i medici a non preoccuparsi di lui ea medicare and suoi compagni. Esempio di incomparabile abnegazione, di vznešený eroismus.
Alam Abu Hileiuat (Africa Settentrionale), 19. listopadu 1940.
Společně se seržantem Umbertem Diandou se ve stejné bitvě vyznamenali poručík Giuseppe Locatelli a podporučík Leo Todeschini .
Je po něm pojmenována jedna z ulic Luccy [3] .
Tankisté - držitelé nejvyšších vojenských vyznamenání v Itálii | ||
---|---|---|
Kavalírové zlaté medaile „Za vojenskou statečnost“ (44 osob) | Hrdinové druhé italsko-etiopské války
Hrdinové španělské občanské války (12 lidí)
Hrdinové druhé světové války (21 lidí)
Heroes of the Resistance Movement (10 lidí) | |
Rytíři vojenského řádu Itálie (5 osob) |
|