Diferenciál řádu n , kde n > 1 , funkce v nějakém bodě je diferenciál v tomto bodě diferenciálu řádu (n - 1) , tzn.
.Pro funkci, která závisí na jedné nezávislé proměnné, vypadá druhý a třetí diferenciál takto:
, .Z toho můžeme odvodit obecný tvar diferenciálu n-tého řádu funkce , za předpokladu, že jde o nezávislou proměnnou:
.Při výpočtu diferenciálů vyšších řádů je velmi důležité, aby existoval libovolný a nezávislý na , který by při diferenciaci s ohledem měl být považován za konstantní faktor. Pokud není nezávislá proměnná, pak bude diferenciál jiný (viz níže ) [1] .
Má-li funkce spojité parciální derivace druhého řádu, pak je diferenciál druhého řádu definován následovně: .
Symbolicky je obecný tvar diferenciálu n-tého řádu funkce
následující:
kde , a libovolné přírůstky nezávislých proměnných .
Přírůstky jsou považovány za konstanty a zůstávají stejné od jednoho rozdílu k druhému. Složitost diferenciálního vyjádření roste s počtem proměnných.
Když ten diferenciál není invariantní (na rozdíl od invariance prvního diferenciálu ), to znamená, že výraz závisí obecně na tom, zda je proměnná považována za nezávislou, nebo jako nějakou mezifunkci jiné proměnné. příklad, .
Takže pro nezávislou proměnnou má druhý diferenciál, jak je uvedeno výše, tvar:
Pokud samotná proměnná může záviset na jiných proměnných, pak . V tomto případě bude vzorec pro druhý diferenciál vypadat takto [1] :
.Podobně bude mít třetí diferenciál tvar:
.K prokázání neinvariance diferenciálů vyšších řádů postačí uvést příklad.
Pro a :
Vezmeme-li v úvahu závislost , již druhý diferenciál nemá vlastnost invariance při změně proměnné. Také diferenciály řádů 3 a vyšších nejsou invariantní.