| žlutý kruh | |
|---|---|
| žlutý kruh | |
| Autor | JIM. Bondarenko |
| Žánr | Příběh |
| Původní jazyk | ruština |
| Vydavatel |
Rostov n/a: Kniha. nakladatelství |
| Uvolnění | 1973 |
| Stránky | 192 |
Žlutý kruh ( 1969 ) je povídka ruského spisovatele Igora Bondarenka .
V příběhu jsou dvě hlavní dějové linie, které se "kontaktují" při odhalování tajemství Topilitzee v Rakousku. Takzvaná „Alpská pevnost“ Třetí říše sloužila jako poslední útočiště nejvyšším představitelům nacistického státu a vůdcům SS. Podle svědectví nejen místních obyvatel, ale i zajatých prominentů SS, nacisté v roce 1945 v alpských horských jezerech skutečně zaplavili bedny padělanými librami šterlinků a dolarů a také tajnými dokumenty. Jak důležitá byla alpská pevnost, je fakt, že v jejím čele stál po Himmlerovi druhý člověk v bezpečnostním systému v Německu - SS Obergruppeführer Ernst Kaltenbrunner . Předpokládalo se, že Hitler se bude moci uchýlit do „Alpské pevnosti“ až do okamžiku, kdy se spojenci „pohádají“, a Německo by mohlo uzavřít separátní mír s USA a Velkou Británií a poté se postavit proti Sovětskému Rusku.
Události se ale vyvíjely tak, že těmto plánům nebylo souzeno se uskutečnit. Přesto se v alpských jezerech nacházel jakýsi „podmořský trezor“, který se Američané jako první pokusili otevřít již v roce 1945, jak o tom psal známý německý publicista Julius Mader ve své knize „Poklady černého řádu“. “. Postavy příběhu spisovatele Igora Bondarenka také usilují o získání podvodního trezoru a odhalení jeho tajemství.
Johann Mirbach, novinář z Hamburku , již publikoval v časopise Stern řadu materiálů o "alpských tajemstvích", ale když se dostal blízko k materiálům o Toplitzsee, kde jsou podle legendy nejdůležitější dokumenty Třetí říše byly uloženy, padaly výhrůžky nejen jemu, ale i jeho rodinným příslušníkům – manželce a dětem, aby přestali pátrat a dále zveřejňovat materiály o tajemstvích alpských jezer. Poté se Mirbach obrátil o pomoc na svého přítele Maxmiliána Faka, novináře žijícího ve Vídni. Oba novináři sloužili ve Wehrmachtu, v roce 1943 byli zajati Rusy, kde se spřátelili. Fak si po návratu do vlasti řekl: „To je ono! Jedna válka mi stačí“ a vzdálil se veškerému politickému a veřejnému životu, publikoval neutrální materiály v různých publikacích a stále lyričtější příběhy, které byly hitem čtenářů. Mirbach se po návratu ze zajetí do vlasti v Hamburku rozhodl pokračovat ve „své“ válce, tentokrát proti těm, kteří jeho zemi uvrhli do propasti katastrofy a zkázy, stal se „politickým novinářem“.
Fak neměl rodinu, navíc na politickém poli „nerozsvítil“ a byl více „volný“. V návrhu svého přítele Mirbacha, aby ho „nahradil“ a pokračoval v hledání v alpských jezerech, pro sebe neviděl žádnou hrozbu a nemohl přítele odmítnout a souhlasil. Toto je jedna dějová linie příběhu.
Další linie je spojena se sovětským zpravodajským důstojníkem Klausem Klingenem, který od druhé světové války působí v Německu. Sovětskou rozvědku zajímaly především tzv. „konzervy“, tedy seznamy agentů, kteří byli za druhé světové války zavlečeni do různých evropských zemí okupovaných nacistickou armádou. Říkalo se jim „konzervy“, protože byly určeny k „dlouhodobému skladování“, prostě „žily“ běžný život občanů v konkrétní zemi 20 nebo i 40 let, až do dne „X“. Pro takovou práci, pro lepší „zachování“, byli vybráni mladí lidé od 18 do 25 let. Zejména vůdci Třetí říše se tomuto dílu začali věnovat po porážce u Stalingradu, kdy reálně hrozilo, že prohrají nejen bitvu, ale celé vojenské tažení. Podle plánů vůdců Třetí říše by mohly být „konzervy“ „otevřeny“ a uvedeny do akce „v konkrétní zemi s oslabením centrální vlády nebo během ozbrojených konfliktů, kterých by se účastnily nacionalistické síly. Myšlenky „národního socialismu“ neměly zahynout. V tomto ohledu dostal Klaus Klingen další úkol – pokud možno „vstupovat“ do různých „nacionalistických hnutí“ v evropských zemích za účelem identifikace jejich sil. Klingenova kandidatura se pro tuto roli velmi hodila, mezi přeživšími významnými postavami Třetí říše byl považován za syna SS-Obergruppenführera Franze Steingaua, který spáchal sebevraždu v dubnu 1945 v Berlíně.