Zimní ráno | |
---|---|
Žánr | drama |
Výrobce | Nikolaj Lebeděv |
scénárista _ |
Sokrates Kara-Demur |
V hlavní roli _ |
Tanya Soldatenková Kosťa Kornakov Nikolaj Timofeev Věra Kuzněcovová |
Operátor | Semjon Ivanov |
Skladatel | Vladimír Maklakov |
Filmová společnost | Filmové studio "Lenfilm" , Druhá kreativní asociace |
Doba trvání | 90 min |
Země | SSSR |
Jazyk | ruština |
Rok | 1967 |
IMDb | ID 0187612 |
"Zimní ráno" - celovečerní film režiséra Nikolaje Lebeděva , natočený v roce 1967 podle příběhu "Sedmá symfonie" od Tamary Zinbergové .
Dívka Káťa zachrání malého chlapce během bombardování v obleženém Leningradu . Jejich dům byl zničen. Dá chlapci jméno Seryozha a začne se o něj starat. Po nějaké době se Káťa náhodou setká s kapitánem Voronovem, který se právě vrátil z fronty a hledá svou rodinu. Brzy je kapitán nucen nechat Káťu se Seryozhou, ale když odchází, dává jim spoustu jídla, které nesl své ženě a synovi. Po nějaké době dostane Káťa práci v nemocnici. Je tam přiveden zraněný muž, ve kterém dívka pozná kapitána Voronova. V nemocnici se dozví smutnou zprávu a je nucen se vyrovnat se ztrátou rodiny. Brzy však před odjezdem zpět na frontu náhodou zmíní jméno svého syna Mitya. Seryozha, když slyšel to jméno, okamžitě si vzpomíná na upoutávku, se kterou přišla jeho matka, když byl ještě velmi malý. Voronov chápe, že je to jeho syn, ale je nucen je opustit. Kapitán v autě říká řidiči, že se rozloučil „se svým synem... a se svou dcerou“.
Děj knihy se od filmové adaptace výrazně liší.
Ve filmu matka Mitya-Seryozha zařídí evakuaci se svým dítětem, ale zemře během dělostřeleckého útoku na cestě domů. Když se matka v knize dozvěděla, že děti do tří let nejsou k evakuaci odváženy (údajně proto, že je stejně nelze přivézt), nechává chlapce samotného v prázdném bytě a při odchodu říká sousedce, že Mitya zemřela. Následně se právě od souseda Voronov také dozví o údajné smrti svého syna a ještě později, již v nemocnici, dostane od své manželky dopis, ve kterém ji žádá, aby ji nehledala, protože potkala jiného osoba. Ve filmu Voronov poznává svého syna, zatímco v knize mu to zůstává neznámé. Podle děje knihy Voronov naposledy viděl svého syna v roce 1939, velmi malého. Pak začala finská válka, pak byla jeho jednotka převelena a před začátkem války nikdy nebyl doma, takže Mityu poznal jen velmi těžko. Po válce se vrací k dětem, ale když se Káťa na konci příběhu Voronovovi přizná, že Serjoža není její, odpoví: „Co se tady dá považovat, válka všechny spříznila.“
V knize bylo Kátě na začátku války 14 let, v roce 1945 už 18, pracuje na telefonní ústředně. Ve filmu je Káťa mnohem mladší. Havrani v knize jsou naopak mnohem mladší než ve filmu.
V knize je také milostná linie, která mezi Káťou a Voronovem vzniká po válce.
Tematické stránky |
---|
Nikolaje Lebeděva | Filmy|
---|---|
|