Zolotarev, Vladimir Antonovič

Vladimír Zolotarev
Datum narození 20. července 1946 (76 let)( 1946-07-20 )
Místo narození Oděsa , Ukrajinská SSR , SSSR
Země  Rusko
Vědecká sféra vojenské historie
Alma mater
Akademický titul doktor historických věd doktor právních věd
Akademický titul Profesor
Ocenění a ceny
Řád za zásluhy o vlast, 4. třída
Řád rudé hvězdy Řád "Za službu vlasti v ozbrojených silách SSSR" III stupně Medaile „Za vojenské zásluhy“

Vladimir Antonovič Zolotarev (narozen 20. července 1946 , Odessa , Ukrajinská SSR , SSSR ) - sovětský a ruský vojenský historik , doktor historických věd (1985), doktor práv (2000), profesor (1991), člen Společnosti orientalistů Ruské akademie věd (1987), předseda Komise vojenských orientálních studií Ruské geografické společnosti (1987), předseda Asociace vojenských historiků a archeologů Ruska (1991-1996). Generálmajor ve výslužbě. Úřadující státní rada Ruské federace, 1. třída (1996). Člen vědecké rady Ruské vojenské historické společnosti [1] .

Od roku 1993 do roku 2001 - předseda akademické rady Ústavu vojenských dějin Ministerstva obrany Ruska , od roku 1993 do roku 2008 - předseda rad pro disertační práce z vojenských dějin, obecných dějin, ruských dějin.

Životopis

V roce 1964 absolvoval Leningradskou vojenskou školu Suvorova , v roce 1967 absolvoval Leningradskou Vyšší kombinovanou armádní velitelskou školu dvojitého rudého praporu pojmenovanou po S. M. Kirovovi .

Od roku 1967 byl ve vojenské službě na velitelství Leningradského vojenského okruhu a zároveň se stal studentem speciálního kurzu ruských dějin V. V. Mavrodina na Fakultě historie Leningradské státní univerzity pojmenovaného po A. A. Ždanovovi .

V roce 1977 na Akademické radě Vojenského historického ústavu MO SSSR obhájil doktorskou a v roce 1985 doktorskou práci.

V srpnu 1988 byl jmenován vedoucím oddělení národních vojenských dějin Vojenského historického ústavu Ministerstva obrany SSSR. V letech 1992-1993 byl poradcem prvního náměstka ministra obrany Ruské federace, od února 1993 byl vedoucím Vojenského historického ústavu MO. V letech 1996-1997 byl zástupcem vedoucího Hlavního ředitelství prezidenta Ruské federace pro ochranu ústavních práv ruských občanů, vedoucím ředitelství pro omilostnění a rehabilitaci, poté - vojenským inspektorem Úřadu Ruské federace . Rada bezpečnosti Ruské federace (1998-1999), člen Komise prezidenta Ruské federace pro státní vyznamenání (1995-1999).

Práce

Autor více než 600 vědeckých prací, včetně 20 monografií.

Hlavní práce:

Po srpnu 1991 navrhl novou koncepci vojenských dějin [2] a zároveň představil původní metodiku vojenské doktríny Ruské federace (1991-1992).

Ocenění

Byl vyznamenán řády „ Za zásluhy o vlast “ IV. stupně (1996), „ Za službu vlasti v ozbrojených silách SSSR “ III. stupně (1982), Rudou hvězdou (1988), medailí „Za vojenství Zásluhy" .

Poznámky

  1. Archivní kopie Scientific Council ze dne 19. října 2014 na Wayback Machine na webu Ruské vojenské historické společnosti.
  2. Vojenský historický časopis . - 1991. - č. 10

Literatura

Odkazy