Guildenstedt, Johann Anton

Johann Anton (Antonovich) Güldenstaedt ( rusky doref . Ioann Anton Gildenshtedt [1] ; Němec Johann Anton Güldenstädt, Güldenstaedt ; 26. dubna [ 7. května ] 1745 , Riga - 23. března [ 3. dubna ] 1781 ) - přírodovědec a Petrohrad Pobaltský německý cestovatel v ruských službách na Císařské akademii věd a umění v Petrohradě .  

Autor prvního popisu a charakteristiky půd , vegetace a fauny jihoruských stepí , jeden z prvních , který vysvětlil původ černozemě , poprvé popsal řadu dosud neznámých obratlovců ( krtonožka , nový druh sysel atd.) [2] .

Jeden z prvních evropských vědců, kteří studovali život a kulturu Kumyků , Ingušů , Orstkhoisů , Osetinců , Čečenců a dalších severokavkazských národů .

Prezident Svobodné hospodářské společnosti (1780-1781) [2] .

Měl vynikající morální vlastnosti; při epidemii v roce 1781 ošetřoval nemocné s takovým nasazením, že jeho tělo vyčerpané přepracováním neuneslo nemoc, kterou se nakazil [3] .

Životopis

Narodil se 26. dubna  ( 7. května )  1745 ve městě Riga , Guvernorát Riga , Ruské impérium .

V roce 1765 absolvoval berlínskou lékařsko-chirurgickou akademii [4] .

Titul doktora medicíny získal ve Frankfurtu nad Odrou a v roce 1767 v Berlíně [3] .

V roce 1768 přijel na pozvání Petrohradské akademie věd do Ruska.

Účastnil se akademických výprav v letech 1768-1774 , vedl tzv. 2. astrachánskou výpravu. Guldenshtedt byl původně pověřen průzkumem Kavkazu v tehdejší provincii Astrachaň . Vydal se však prozkoumat severní Kavkaz a Gruzii .

Průzkum Severního Kavkazu a Gruzie

Doba Guldenshtedtova pobytu na Kavkaze se shodovala s rusko-tureckou válkou v letech 1768-1774 , a to předurčilo badatelovu zvýšenou pozornost k otázkám vojensko-strategického charakteru.

Guldenshtedt prováděl svůj expediční výzkum Kavkazu na pokyn ruské vlády, která si byla jasně vědoma svých vlastních zájmů a cílů v regionu. Guldenstedt vykonával svěřenou misi naplno a s velkou pečlivostí. Při sběru informací se však řídil nejen pokyny shora, ale i vlastními představami o povinnosti vědce vůči vědě a společnosti.

Guldenshtedt jako přírodovědec a doktor medicíny důkladně prozkoumal ropná pole a minerální prameny ve střední Ciscaucasia a provedl na nich řadu lékařských experimentů; sestavil podrobné popisy flóry a fauny všech míst, kudy trasa výpravy procházela.

Realizace poslání vědce, který byl možná prvním mezi národy té doby málo známými, předurčilo zejména shromažďování lingvistických dat Guldenshtedtem, kompilaci slovníků tuctu a půl jazyků původních obyvatel regionu (sběr jazykových materiálů však předepisovaly i pokyny Akademie).

Guldenshtedt nenavštívil hornatý Dagestán , i když v Kizlyaru dorazil do vesnice Kostek . Kromě toho výzkumník navštívil jeden z úseků západní hranice Kakheti . V této situaci našel příležitost shromáždit cenné a spolehlivé informace o geografii, politické struktuře a lingvistice významné části hornaté oblasti.

Guldenshtedtova cesta na Kavkaz začala v červnu 1768. Součástí oddílu byli čtyři studenti - Alexej Běljajev, Boris Zrjakovskij, Adrian Sokolov, Štěpán Krašeninnikov (k oddílu se připojil později po krátkém výletu s S. G. Gmelinem ), dále kreslíř Grigorij Běly a „strašák“ Semjon Tarbejev.

Poté, co opustil Petrohrad a prošel Novgorod , Moskvu , Voroněž a Caricyn , dosáhl oddíl v prosinci 1769 Astrachaň. Odtud se Guldenshtedt vydal do Kizlyaru , který se až do podzimu 1771 stal základním táborem pro průzkum blízkých území severního Kavkazu. Během této doby expedice navštívila oblasti obývané kozáky Terek , Kumyky , Čečenci , Inguši , navštívila Malajskou Kabardu a Osetii .

V září 1771 dorazil Guldenshtedt do Gruzie. Tam zůstal celý rok. Spolu s králem Kartli a Kakheti Heracliem II . Guldenstedt cestoval po Kakheti, poté v doprovodu průvodců navštívil jižní oblasti země, přestěhoval se do západní Gruzie , kde se setkal s králem Imereti Solomonem I. , seznámil se s země podřízené druhému, stejně jako s Racheou a dalšími provinciemi této části Gruzie.

Materiály o Gruzii – o jejím přírodním bohatství a historii, o kultuře lidí a mnohém dalším – zaujímají v celkovém objemu Guldenshtedtových výzkumů na Kavkaze zvláštní místo, a to jak z hlediska objemu, tak různorodosti shromážděných dat. Částečně je to dáno úkoly, které vedení Akademie věd pro výzkumníka stanovilo. Ale v nemenší míře byla pozice vědce určena jeho osobními sympatiemi k zemi a jejím lidem.

Guldenstedt zvolal:

Nebyl by hřích chovat se k takové zemi bez patřičné úcty?! Mám tuto zemi rád a raduji se při pomyšlení, že v ní strávím rok [5] .

Guldenshtedt měl také dobré vztahy s Herakleem II. Car, který věnoval zvláštní pozornost dolům , se snažil přilákat Guldenshtedta do svých služeb, zamýšlel ho využít jako specialistu na vývoj dolů, ale Guldenshtedt nabídku odmítl.

Na podzim roku 1772 se skupina přestěhovala zpět. Zpráva o chystaném útoku na ni za účelem loupeže donutila Guldenshtedta zdržovat se na gruzínské hranici ve vesnici Stepantsminda . Guldenstedt tam strávil měsíc sestavení kompletního popisu geografického a politického postavení Gruzie.

Po dosažení Severního Kavkazu strávil Guldenshtedt několik měsíců v Kizlyaru, kde pokračoval v sestavování souhrnných popisů Kavkazu.

Když opustil Kizlyar, znovu prozkoumal území mezi Terek a Sunzha , udělal objížďku Velké Kabardy . 20. června 1773 dorazil do Pjatigorské oblasti. Zde Guldenshtedt popsal Horou horu a horký pramen z ní vycházející, prozkoumal Proval Mashuk, prozkoumal jezero Tambukan a podal první vědecký popis minerálních pramenů Pyatigorye [6] .

Prošel zeměmi podél Kumy a v červenci 1773 dorazil do Čerkassku . Od ústí Donu měl Guldenstedt v úmyslu cestovat na Krym, ale válečné podmínky zabránily realizaci tohoto plánu. Od ústí Donu se oddíl přesunul do Kremenčugu a odtud přes Poltavu , Kyjev , Orel a Tulu dosáhl v druhé polovině prosince 1774 Moskvy.

Do Petrohradu se vrátil 2. března 1775.

Poslední roky života

Od roku 1769 byl Guldenstedt mimořádným profesorem přírodopisu, v roce 1771 profesorem a v roce 1774  akademikem .

Guldenshtedt, který neměl čas publikovat popisy svých cest, zemřel na tyfus ve věku 36 let poté, co se nakazil při léčbě obyvatel svého domova v Petrohradě [7] .

Guldenstedtův příspěvek k vědě

Guldenstedt zkoumal:

• prameny Dviny , Dněpru , Volhy a Donu ;
• dolní Volha;
• Kavkaz ;
• dolní tok Donu a pobřeží Azovského moře ;
• některé oblasti Ukrajiny .

V roce 1776, v projevu k 50. výročí Akademie věd, proneseném ve francouzštině a později, v roce 1780, přeloženém do ruštiny v Academic News, Guldenshtedt řekl:

Mnoho objevů akademiků je intelektuálních a předem určených pouze pro vědce, ale nebudou zbytečné ani pro naše potomky. Jiné mají naopak přímý vliv na občanský blahobyt našich současníků a počet těchto nejnovějších objevů je také velmi velký. Zlatý věk Ruska, za požehnané vlády všesrpnové Kateřiny II ., byl nejhojnějším fyzickým objevem, velmi užitečným pro současné obyvatele říše, učiněným uvnitř i na hranicích Ruska akademiky na nejvyšší příkaz. Jejího císařského Veličenstva, cestovatelé [8]

V tomto projevu Guldenshtedt uvedl „náznak takových fyzických a ekonomických pozorování, která by mohla být přímo užitečná pro vlast a která by mohla být učena mými soudruhy a mnou“. Badatelé v něm bezpochyby nacházejí kuriózní a živé předpovědi budoucnosti. Poprvé ukázal hodnotu doněckého uhlí , které bylo právě objeveno, kaspického sledě a bachmutské soli . Na každém kroku zde vidíme náznaky objevů a vodítek učiněných během akademických cest nebo myšlenky akademiků, kteří nyní vstoupili do života jako mocné síly naší země, jejichž pramen byl vzdálenými potomky dávno zapomenut [7] .

Etnograf přelomu 19.-20. století B. Dalgat nazval Guldenshtedtova díla „celou epochou“ ve studiu Kavkazu [9] .

Jiný kavkazský učenec, M. A. Polievktov , poukazující na zásluhy Guldenshtedta, napsal, že takové kapitální dílo nemělo obdoby ani v ruské, ani v západoevropské vědě 18. století a svými přednostmi předčilo pozdější popisy Kavkazu [10] .

Guldenshtedtovy práce jsou cenné pro obrovské množství faktografického materiálu o historii, etnografii, lingvistice a mnoha dalších vědních disciplínách.

Guldenshtedtovy materiály jsou často jediným pramenem z 18. století, který umožňuje stanovit přesídlení určitých skupin obyvatelstva, toponymii Kabardy, Osetie, Ingušska, Čečenska, Gruzie, Dagestánu [11] .

Lingvisté se neustále obracejí k materiálům I. A. Guldenshtedta. Jím sestavené slovníky jednoho a půl tuctu jazyků a dialektů kavkazských národů slouží jako cenná pramenná základna pro relevantní výzkum [12] .

Klasifikace dagestánských jazyků navržená Guldenshtedtem se liší pouze v některých nepřesnostech od té, která je v současné době přijímána ve vědě.

Členství v organizacích

• Císařská akademie věd a umění v Petrohradě  – akademik (1774).
• Císařská svobodná hospodářská společnost  - prezident (1780).

Publikace

Guldenshtedtovy spisy odhalují hluboké, důkladné znalosti a živý zájem o předměty studia [3] .

• lat.  Güldenstädt JA Dissertatio inaug. Theoria virum corporis humani primitivarum, Frankfurt (Oder), 1767.
• fr.  Güldenstädt JA Discours sur les produits de la Russie propres pour soutenir la balance du commerce extérieur toujours příznivé, St. Petersbourg, 1776 [13] .
• Němec Güldenstädt JA Reisen durch Russland und im Caucasischen Gebürge / Auf Befehl der Russisch-Kayserlichen Akademie der Wissenschaften herausgegeben von PS Pallas. Svatý. Petrohrad: Russisch-Kayserlichen Akademie der Wissenschaften. Bd 1, - 1787; Bd 2. - 1791.
• Gildenshtedt I. A. Geografický a statistický popis Gruzie a Kavkazu z Cesty pana akademika I. A. Gildenshtedta přes Rusko a Kavkazské hory, v letech 1770, 71, 72 a 73. - Petrohrad: Císařská akademie věd, 1809.
• Němec Güldenstädt JA Reisen durch Georgien und Imerethi / Aus seinen Papieren gänzlich umgearbeitet und herausgegeben von J. von Klaproth. — Berlín, 1815.
• Němec Güldenstädt JA Beschreibung der Kaukasischen Länder, hrgg. von J. Klaproth, Berlín, 1834.
• Gildenshtedt I. A. Cestovní deník do jižního Ruska akademika Petrohradské akademie věd Gildenshtedt v letech 1773-1774 / z němčiny přeložil M. Shugurov // Zápisky Oděské společnosti historie a starožitností. 1879. V. 11. S. 180-228.
• Gildenshtedt I. A. Cestovní deník akademika Petrohradské akademie věd Gildenshtedt v srpnu a září 1774 v slobodsko-ukrajinské provincii v srpnu a září 1774 // Charkovská sbírka: literární a vědecká příloha Charkovského kalendáře na rok 1891. Problém. 5, sec. 2. Charkov, 1891. S. 85-153.
• Gildenshtedt I. A. Cesta přes Kavkaz v letech 1770-1773. - Petrohrad: Petersburg Oriental Studies, 2002. [14]

Historie publikací a překladů

Hodnotu informací shromážděných Gildenstedtem si jeho současníci a kolegové vědci jasně uvědomovali. Po Gildenstedtově smrti se P.-S. Pallas jménem Akademie zpracoval deníky a další materiály vědce a vydal v němčině konsolidovanou práci ve dvou svazcích. Později části práce týkající se Kavkazu a porovnané s rukopisy byly publikovány také v němčině J. Klaprothem v roce 1834.

Do ruštiny byly přeloženy a vydány pouze systematické výňatky z edice Pallas, navržené K. Hermanem a určené - jako reference - pro představitele ruské administrativy na Kavkaze .

V 60. – 70. letech 20. století vycházely překlady částí Gildenstedtových prací (podle edice Pallas) týkajících se Osetie, Čerkeska a Balkánu [15] . Edice Hildenstedtova díla, připravené ve své době Pallasem a Klaprothem, však hřeší výraznými chybami.

Ve 30. letech 20. století M. A. Polievktov poznamenal, že obě vydání „jsou zastaralá a vůbec neodrážejí celé bohatství Guldenshtedtova dědictví kavkazských studií, které jako celek zůstává... ve vědě zcela nevyužito [16] . Tuto výraznou mezeru by podle Polievktova mohlo být zaplněno pouze přípravou nového vydání díla I. A. Gildenshtedta, ověřeného s deníkovými záznamy samotného autora, které jsou uloženy v leningradské pobočce (dnes pobočka Petrohrad) r. archiv Akademie věd. Polievktov se této práce ujal, prostudoval Gildenstedtův archiv a v roce 1941 připravil k vydání rukopis s názvem „Po archivních stopách Gildenstedta a jeho cestách na Kavkaz [17] “. Nebylo zveřejněno. Později v práci na studiu Gildenstedtových archivních materiálů pokračoval gruzínský badatel G. I. Gelashvili a v 60. letech vyšla dvoudílná publikace obsahující německý text s gruzínským překladem „Guldenstedtových cest po Kavkaze“ [18] , který zaznamenal nesrovnalosti v původních materiálech Gildenstedta a vydáních P.-S. Pallas.

Myšlenku nového vydání díla I. A. Gildenshtedta v ruštině zrodil leningradský kavkazský specialista L. I. Lavrov . V roce 2002 vyšel ruský překlad Cesty po Kavkaze v Petrohradě v redakci Yu.Ju.Karpova.

Archivní materiál

Archiv Ruské akademie věd obsahuje řadu materiálů o Güldenstedtových expedicích, včetně:

• SPF ARAN. F.3. Op.33. Fyzická expedice profesora Gildenshtedta I. A. 1768-1775.
• SPF ARAN. F.PI. Op.100. Hildenstedt Johann Anton (1768-1774). Expediční materiály
• SPF ARAN. F.PI. Op.101. Rukopisy nepublikovaných vědeckých prací Gildenstedta I.-A.

Poznámky

1. ↑ Charkovský sborník, číslo 5. Literární a vědecká příloha Charkovského kalendáře na rok 1891. Charkovský zemský statistický výbor, 1891. S. 71 .
2. ↑ 1 2 [bse.sci-lib.com/article017877.html Guldenstedt] // Velká sovětská encyklopedie  : [ve 30 svazcích]  / kap. vyd. A. M. Prochorov . - 3. vyd. - M  .: Sovětská encyklopedie, 1969-1978.
3. ↑ 1 2 3 Biografický slovník - Guldenshtedt John-Anton
4. ↑ Referenční slovník ruských spisovatelů a vědců, kteří zemřeli v 18. a 19. století, a seznam ruských knih z let 1725 až 1825. Archivní kopie ze dne 24. ledna 2022 ve Wayback Machine Volume: T. 1 A-E. Rok: 1876C. 215.
5. ↑ Citováno. Citace : Yu. X. Kopelevich. Johann Anton Gildenstedt. - S. 43.
6. ↑ Noviny Pjatigorskaja pravda. 1.–11. ledna 2018. Č.1
7. ↑ 1 2 Vernadskij V. I. Sborník k dějinám vědy v Rusku / Komp. Bastrakova M. S., Neapolitanskaya V. S., Firsova G. A. - M. : Nauka, 1988. - S. 229. - 404 s. — ISBN 5-02-003321-9 . Archivovaná kopie (nedostupný odkaz) . Získáno 20. prosince 2009. Archivováno z originálu dne 30. října 2007. (neurčitý) 
8. ↑ A. I. Gildenshtedt. Mluvíme o ruských dílech schopných udržet si vždy výhodnou převahu v prodeji ruského zboží do cizích zemí před nákupem cizího, řekl 29. prosince 1776 na veřejném zasedání Petrohradské císařské akademie věd, během jejího půlstoletí. výročí // Akademické zprávy z roku 1780. - část IV. - Petrohrad. , 1780. - S. 356 . . - Citát. Citováno z: Vernadsky V.I. Sborník k dějinám vědy v Rusku / Comp. Bastrakova M. S., Neapolitanskaya V. S., Firsova G. A. - M. : Nauka, 1988. - S. 229. - 404 s. — ISBN 5-02-003321-9 . Archivovaná kopie (nedostupný odkaz) . Získáno 20. prosince 2009. Archivováno z originálu dne 30. října 2007. (neurčitý) 
9. ↑ Dalgat B. Primitivní náboženství Čečenců // sbírka Tersky. Vladikavkaz, 1893. Vydání. 3. S. 46.
10. ↑ M. A. Polievktov Evropští cestovatelé XIII-XVIII století. přes Kavkaz. Tiflis, 1935, S. 125.
11. ↑ Viz např.: Volkova N. G. Etnické složení obyvatelstva severního Kavkazu v 18. - počátek 20. století. M., 1974; Karpov Yu. Yu. Historické legendy Tsez // Novinka v etnografii: Terénní výzkum. Problém. 1. M., 1989; Lavrov L.I. "Obezes" ruských kronik // Sovětská etnografie. 1946. č. 4; Papaskiri A. L. Materials of I. A. Gildenshtedt and F. F. Tornau in Abchaz Studies // Proceedings of the Abchaz State University. Suchumi, 1987. č. 5.
12. ↑ Ataev B. M. Slovník khunzagského dialektu avarského jazyka ve slovníku I. A. Gildenshtedta // Dialektologické studium dagestánských jazyků. Machačkala, 1982; Klimov G. A. Úvod do kavkazské lingvistiky. M., 1986. S. 29.
13. ↑ V ruštině - v akademických zprávách, 1780, části IV a V.
14. ↑ Z němčiny přeložila TK Shafranovskaya.
15. ↑ Osetinci očima ruských a zahraničních cestovatelů / Ed. B. A. Kaloeva. Ordžonikidze, 1968; Adygové, Balkarové a Karačajci ve zprávách evropských autorů 13.-19. / Ed. V. K. Gardanová. Nalčik, 1974.
16. ↑ Ústřední státní historický archiv Gruzínské republiky, f. 1505, op. 1, č. 61, l. 6-7
17. ↑ Ústřední státní historický archiv Gruzínské republiky, f. 1505, op. 1, č. 60
18. ↑ Guldenshtedtova cesta po Kavkaze / Ed. G. Gelašvili. Tbilisi, 1962. svazek 1; 1964. Vol. 2 (gruzínština a němčina)

Literatura

• Nachricht von den Lebens-Umständen des Herrn Profesor Güldenstädt // Neues St.-Petersburg. Časopis. - 1781. - T. 1 . - S. 244-253 .  (Němec)
• Muchanov. Červený most, vzpomínka na Gildenstedta // Moskevský telegraf. - 1825. - Vydání. 6 , č. 21 . - S. 57-68 .
• Materiály k dějinám expedic Akademie věd v 18. a 19. století: Chronologické přehledy a popis archiválií / Komp. V. F. Gnuchev; pod celkovou vyd. V. L. Komárová . - M .  : Nakladatelství Akademie věd SSSR, 1940. - 310 s. — (Sborník Archivu Akademie věd SSSR; číslo 4).
• Lipshitz S. Yu, ruští botanici. Biografický a bibliografický slovník. - M. , 1948. - T. 2. - S. 274-275.
• Kosven M. O. Materiály k historii etnografie Kavkazu v ruské vědě // Ed. VK Gardanova./ Kavkazská etnografická sbírka. - M . : Nakladatelství Akad. Vědy SSSR, 1955. - T. I. - S. 272-290 .
• Kosven M. O. Materiály k historii etnografie Kavkazu v ruské vědě // Ed. VK Gardanova./ Kavkazská etnografická sbírka. - M . : Nakladatelství Akad. Vědy SSSR, 1955. - T. II . - S. 267-281 .
• Lavrov L.I. K 250. výročí akademických kavkazských studií v Rusku // Ed. VK Gardanova./ Kavkazská etnografická sbírka. - M . : Nakladatelství Akad. Vědy SSSR, 1976. - T. VI . - str. 3-10 .
• Kolevič Yu. H. Johann Anton Gildenstedt, 1747-1781. — M .: Nauka, 1997.
• Zahraniční členové Ruské akademie věd XVIII-XXI století: Geologie a báňské vědy. / Rev. redaktor I. G. Malakhova. M.: GC RAS ​​, 2012. - 504 s. ISBN 978-5-904509-08-8 (elektronická verze).

Odkazy

• Bobylev D.K. Guldenshtedt, John-Anton // Encyklopedický slovník Brockhaus a Efron  : v 86 svazcích (82 svazcích a 4 dodatečné). - Petrohrad. , 1890-1907.
• Guldenshtedt, Johann Anton // Velká sovětská encyklopedie  : [ve 30 svazcích]  / kap. vyd. A. M. Prochorov . - 3. vyd. - M  .: Sovětská encyklopedie, 1969-1978.
• M. Sion. Gildenstedt, Anton Johann // Ruský biografický slovník  : ve 25 svazcích. - Petrohrad. - M. , 1896-1918.
• Gildenstedtovy knihy na vostlit.info

Slovníky a encyklopedie	Velký Rus Velký Rus Brockhaus a Efron Brockhaus a Efron Malý Brockhaus a Efron Ruský životopisný Allgemeine Deutsche Biographie
V bibliografických katalozích CiNii : DA14380001 GND : 120640759 ISNI : 0000 0000 8351 5747 J9U : 987007275855705171 LCCN : n85233480 NTA : 203651472 NUKAT : n2011056268 PTBNP : 1411887 SUDOC : 162386850 VIAF : 3307090 WorldCat VIAF : 3307090