Kašubsko

Kašubsko (též Kašubové ; kašubské Kaszëbë ; polsky Kaszuby [ 1 ] ; německy Kaschubien ; latinsky Cassubia ) ​​je západoslovanské etnické území Kašubů v severozápadním Polsku . Hlavní veřejná organizace Kašubů , Kašubsko-pomořanské sdružení, jmenuje město Gdaňsk neoficiálním hlavním městem Kašubska . V některých encyklopedických publikacích jsou města Wejherowo nebo Kartuzy pojmenována jako hlavní město Kašubů .   

Populace

Existují různé odhady počtu Kašubů. Obecně se má za to, že jich je v Polsku více než 300 000. Podle jiných zdrojů se jedná o 50 000 až 500 000 lidí.

U 2002 sčítání lidu v Polsku, jen 5,062 lidí deklarovalo, že oni byli Kashubians podle národnosti, ačkoli 52,665 lidí deklarovalo, že Kašubian byl  jejich rodný jazyk [2] . Většina Kašubů upřednostňovala říkat, že jsou Poláci podle občanství a Kašubové podle etnického původu, to znamená, že se považují za Poláky i Kašuby. Podle sčítání lidu v roce 2011 se v Polsku ke Kašubům přihlásilo 228 000 lidí, z toho 16 000, kteří se jako jediný národ označili za Kašubové (je povoleno deklarovat dvě národnosti), 1 000 lidí se nazývalo Kašubové jako první národ (a Poláci jako druhý národ). ), a 211 tisíc lidí označilo kašubský národ jako druhý (a polský národ jako první) [3] .

Umístění

Historie

Nejdůležitějším rysem historie Kašubska a Kašubů je konfrontace v různých obdobích germanizace a polonizace. Historická zmínka o Kašubsku pochází z 12. století. Část tohoto území sdílela odedávna osud Pomořanska a ovládali ji kasteláni a předkové. Nejvyšší moc nad nimi měli do 13. století Poláci a po této době se podřídili německým císařům, současně s jejich germanizací. Pomořanská knížata rozdrobila své země na malá léna, s výjimkou Gdaňského Pomořanska , které zůstalo pod polskou nadvládou.

Zdroje z roku 1238 uvádějí, že vévoda Bohusław je nazýván „vévodou kašubským“ ( dux Cassubie ); pruští králové se také nazývají Herzog von Kassuben - v Kašubsku bylo vévodství. Reformace pronikla do západní části Pomořanska již v roce 1534, zatímco katolicismus zůstal ve východní části. V roce 1637 vymřela štětínská knížata a polský král Vladislav VI. sjednotil ve svých rukou všechny kašubské země, ale již v roce 1657 postoupil část z nich do vazalského vlastnictví Braniborska a při prvním a druhém dělení Polska všechny ostatní kašubské země připadly Prusku. Ještě když patřily Polsku, probíhala zde německá kolonizace, vedle níž docházelo k nevyřčené germanizaci obyvatelstva. Od připojení všech kašubských zemí k Prusku byla tato germanizace oficiálně schválena; začala pruská vláda činit rázná opatření proti slovanské řeči, jednala především s pomocí církve (protestantské) a školy.

V roce 1811 byla polština v okrese Lauenburg (Lutsenburg) oficiálně zakázána; je zakázáno připravovat děti na biřmování v polštině. Později byly učiněny pokusy o vyloučení slovanského jazyka z katolické školy s nahrazením polského jazyka v lekcích Božího zákona němčinou; důvodem byla v roce 1843 petice krajského sněmu v Königsbergu. Katoličtí duchovní se v obavě, že protestantismus bude řídit německým jazykem, obrátili o pomoc na danzigského pastora Mrongoviuse, který se těšil velké akademické autoritě – a ten vydal osvědčení, že kašubský jazyk používaný v západním Prusku je pouze dialektem spisovného Polština ( Hochpolnisch ), je jí bližší než bavorský nebo saský dialekt - ke spisovné němčině (Hochdeutsch). Na základě toho bylo v roce 1846 povoleno vyučovat Boží zákon v kašubských oblastech v „mateřštině“ obyvatelstva a v roce 1852 bylo vydáno ministerské povolení vyučovat „mateřský jazyk jako základ pro studium němčiny“ (die Muttersprache, als Grundlage zur Erlernung des deutschen).

Viz také

• Tsenová, Florian
• Slovinci
• Historie Pomořanska

Poznámky

1. ↑ Geograficzny atlas świata. 2 / [červená. prowadz. Žofie Cukierská a kol.]. Varšava: Państ. Przedsiębiorstwo Wydaw. Kartograficznych im. Eugeniusza Romera, 1991, str. 81 (Kaszuby)
2. ↑ Główny Urząd Statystyczny  (polsky) . - Ludność według języka używanego w kontaktach domowych i deklaracji narodowościowej w 2002 r. Archivováno z originálu 21. února 2012.  (Přístup: 4. září 2013)
3. ↑ Główny Urząd Statystyczny  (polsky)  (nepřístupný odkaz) . — Wyniki Narodowego Spisu Powszechnego Ludności i Mieszkań 2011 Archivováno z originálu 2. října 2013.  (Přístup: 4. září 2013)

Odkazy

• Wikimedia Commons má média související s Kašubií