| Karélie | |
|---|---|
| Země | Rusko |
| Na základě | 1923 |
| Předchůdce | Kirya Publishing [d] |
| Adresa | Petrozavodsk, Leninovo náměstí, 1 |
| SSSR Goskomizdat kód | 127 |
| Informace ve Wikidatech ? | |
Karelia je ruské státní regionální nakladatelství v Petrozavodsku , založené jako družstevní nakladatelství Kirya v roce 1923 za účelem vydávání knih ve finštině a znárodněné v roce 1931. Několikrát změnil název; Svůj současný název získala v roce 1969. Vyrábí tištěné materiály v ruštině , karelštině a finštině. Na počátku 90. let byla roční produkce přes 100 knih v celkovém nákladu přes 5 milionů výtisků; v dalších letech objem publikační produkce klesal.
Nakladatelství Kirja (Finsko/Karelian Kirja - kniha) bylo založeno v červenci 1923 jako družstevní nakladatelství, které vydává knihy ve finštině [ 1] . T. K. Alavirta [2] byl předsedou představenstva nakladatelství . ledna 1931 byla reorganizována (ve skutečnosti znárodněna ) na státní nakladatelství "Kirya" Ústředního výkonného výboru Karelské ASSR a Leningradského oblastního výkonného výboru se dvěma pobočkami v Petrozavodsku a Leningradu a začalo vydávat knihy v ruštině . , karelština a finština. V roce 1936 byla Leningradská pobočka zlikvidována a samotné nakladatelství bylo v listopadu 1937 reorganizováno na Karelské státní nakladatelství. V roce 1940, po vytvoření Karelsko-finské SSR , bylo nakladatelství přejmenováno na Státní nakladatelství KFSSR. Po transformaci Karelsko-finské SSR na Karelskou ASSR v roce 1956 bylo nakladatelství přejmenováno na Gosizdat KASSR a poté na Karelské knižní nakladatelství. V roce 1969 získala svůj moderní název „Karelia“, právní formou je od roku 2003 Státní jednotný podnik Republiky Karelia „Nakladatelství Karelia“ [3] .
Od doby znárodnění v roce 1931 se nakladatelství stalo univerzálním - vydávalo literaturu na nejrůznější témata v ruštině a finštině pro různé kategorie čtenářů. Literatura ve finštině byla distribuována hlavně v Leningradské oblasti . S vypuknutím druhé světové války na území SSSR a Karelsko-finské SSR vydavatelství nepřestalo fungovat a téma Velké vlastenecké války se pro něj stalo jedním z hlavních. Již 12. srpna 1941 byla podepsána k vydání kniha „Hrdinové Velké vlastenecké války“ s esejemi a korespondencí frontových novinářů. Po skončení války zůstala vojenská tematika pro nakladatelství specializovaná, ale stala se zásadnější, vědeckou. Nakladatelství vydalo studie, sbírky dokumentů, knihy memoárů: „Karelia během Velké vlastenecké války“, „Nezapomenutelné“, „Za Karelskou frontovou linií“ od G. N. Kupriyanova , „Hrdinství lidu ve dnech války“ od P. S. Prokkonena , „V hrozných letech“, „Sláva hrdinům vlasti!“, fotoalbum „Bylo to na Karelské frontě“ atd. [3]
K dějinám Karélie byly vydány takové základní studie jako „Eseje o historii Karélie“ (ve dvou svazcích), „ Karelové Karelské autonomní sovětské socialistické republiky“, „Původ Karelského lidu“ od D.V. Ya. A. Balagurova , "Přesídlení Karelů do Ruska v 17. století." A. S. Zherbina aj. Vycházely sbírky archivních dokumentů, populárně naučné publikace o karelské historii a knihy pro školáky. Ekonomika regionu byla rovněž pokryta jak vědeckými výzkumy („Produktivní síly Karélie“, „Karelský lesní komplex“, „Efektivita využití dřevěných surovin“ atd.), tak populární příručky o údržbě domácnosti, zahradnictví a zahradnictví. [3] .
Mezi knihami o kultuře a umění vynikají vydání karelsko-finského básnického eposu „ Kalevala “ v původním jazyce a ruštině. Od roku 1935, 100. výročí prvního vydání Kalevaly, vydalo nakladatelství několik reprintů, které ilustrovali špičkoví umělci - Valentin Kurdov , Myud Mechev , Alisa Poret , Georgy Stronk , Tamara Yufa . V roce 1998 nakladatelství provedlo zásadně nový překlad eposu Eina Kiuru a Armase Mishina (novou knihu ilustrovaly Tamara Yufa a Margarita Yufa ), který se dočkal čtyř vydání (1998, 1999, 2001, 2006). "Karelia" také vydala několik desítek knih věnovaných ústnímu lidovému umění: "Kanteletar", "Kareliansko-finské epické písně", "Vybrané runy" od A. Perttunena , "Karelian lamentations", "Lamentations" od Iriny Fedosové , "Songs" sebral P N. Rybnikov, Eposy oblasti Pudož atd. [3]
Nakladatelství Karelia vydalo první knihy karelských spisovatelů Emila Parrase , Hildy Tikhl , Oscara Iogansona , Yalmari Virtanena , Lea Helo , Viktora Čechova , Alexandra Linevského . Po druhé světové válce se vydání knih karelských spisovatelů zvýšilo jak nákladem, tak repertoárem - vyšly knihy Dmitrije Gusarova , Antti Timonena , Yaakko Rugoeva , Ortje Stepanova , Viktora Solovjova , Nikolaje Laineho , Marata Tarasova , Armase Mišina a dalších. Karelia sestavil ediční řadu „ Knihovna severní prózy “. V překladu do finštiny byly vydány „ Slovo o Igorově tažení “, romány a příběhy Alexandra Puškina , Nikolaje Gogola , Maxima Gorkého , Alexeje Nikolajeviče Tolstého , Michaila Šolochova , Johanna Wolfganga von Goethe , Victora Huga , Marka Twaina [3] .
Ročně byly vytištěny miliony výtisků dětských knih. Kromě světových dětských bestsellerů vycházely karelské a ruské pohádky a vybraná díla sovětské dětské literatury. Na ilustrování knih se podíleli jak nejlepší karelští umělci, tak další sovětští grafici: Nikolaj Kochergin , Boris Voronetsky , Petr Lugansky , Savva Brodsky , Orest Vereisky, Valentin Kurdov, Myud Mechev, Georgy Stronk, Nikolai Bryukhanov , Tamara Yufa, Alexander Semyashkin , Alexey Avdyshev , V. Chinenov , Sergey Chinenov , Oleg Chumak , Boris Akbulatov , Viktor Nakonečnýhny , Nikolaj Trukhin a další. K výrobě tradičních učebnic a učebních pomůcek byly na přelomu 21. století přidány učebnice karelštiny a vepsie [3] .
Jako v každém regionálním nakladatelství vychází v Karélii vlastivědná literatura; vycházejí také umělecké knihy. Na počátku 90. let činila roční produkce více než 100 knih v celkovém nákladu přes 5 milionů výtisků. V následujících letech objem nakladatelských produktů klesal [3] .
| Podřízená nakladatelství RSFSR (1990) | |||||
|---|---|---|---|---|---|
| Goskomizdat |
| ||||
| Místní |
| ||||
| střední škola | |||||