| Rychlobruslení na Zimních olympijských hrách 1928 |
|---|
| 500 metrů |
| 1 500 metrů |
| 5000 metrů |
| 10 000 metrů |
Závod v rychlobruslení mužů na 500 m na Zimních olympijských hrách v roce 1928 se konal 13. února v Badrutts Parku . Soutěže na této vzdálenosti se konaly již podruhé. Losování medailí se zúčastnilo 33 sportovců ze 14 zemí.
Aktuálním olympijským vítězem se stal americký rychlobruslař Charlie Jotrow , který na těchto hrách nezávodil.
Poprvé v historii zimních olympijských her se o zlatou medaili ve stejné disciplíně podělili dva rychlobruslaři se shodnými výsledky ( Klas Thunberg z Finska a Bernt Evensen z Norska ). Stříbrná medaile však udělena nebyla. I třetí výsledek se ukázal být shodný pro tři bruslaře najednou (Nor Roald Larsen , Američan John O'Neill Farrell a Fin Jaakko Freeman ), takže dva se stali olympijskými vítězi a další tři bronzovými medailisty.
| Zlato | stříbrný | Bronz |
| Bernt Evensen Norsko Claes Thunberg Finsko |
— | Roald Larsen Norsko John O'Neil Farrell USA Jaakko Freeman Finsko |
Před začátkem zimních olympijských her v roce 1928 byly světové a olympijské rekordy následující:
| Světový rekord | Roald Larsen ( NOR ) | 43,1 [1] | Davos | 4. února 1928 |
| olympijský rekord | Charlie Jotrow ( USA ) | 44,0 | Chamonix | 26. ledna 1924 |
Před olympijskými hrami byl jedním z hlavních favoritů Nor Roald Larsen , který krátce před hrami překonal světový rekord na vzdálenost 500 metrů. Stalo se tak na mistrovství světa v Davosu , výsledek Nora byl tehdy 43,1 s [1] . O čtyři roky dříve získal zlatou olympijskou medaili Američan Charlie Jothrow , a protože se o medaile hrálo teprve podruhé, byl to jeho výsledek, který byl olympijským rekordem. Americký bruslař se však nezúčastnil. Dalším uchazečem o zlatou medaili byl trojnásobný olympijský vítěz z OH 1924 Finn Klas Thunberg , který zvítězil v Chamonix na vzdálenostech 1500 a 5000 metrů a také ve víceboji [2] .
Olympijské události v rychlobruslení se konaly v Badrutts parku v St. Moritz [3] . O medaile na vzdálenost 500 metrů se hrálo 13. února [2] . Hlavním arbitrem soutěže byl Nor H. Olsen, rozhodčí v cíli Švýcar H. Valar, startér Němec H. Kleberg. Časoměři byli z Německa (H. Knudsen) a Švýcarska (J. Münzer, O. Mayer, H. Schmitz). Všichni ostatní úředníci byli rovněž Švýcaři [4] .
Severoameričtí bruslaři nebyli označeni jako oblíbenci, i když někdy soutěžili s Evropany. Již v první dvojici však vyhrál závod Američan John O'Neill Farrell Oscaru Olsenovi a vytvořil tak nový olympijský rekord (43,6 s). Hlavní adepti na zlatou medaili následovali v jednom závodě. První část distance vedl Nor Roald Larsen, ale Klas Thunberg dotáhl mezeru a v posledních sto metrech přesvědčivě zvítězil a vytvořil nový olympijský rekord – 43,4 sekundy. Larsen také zajel stejný čas jako Farrell a dělil se o průběžné druhé místo. Nor Haakon Pedersen běžel rychleji než olympijský rekord z roku 1924, ale prohrál s Larsenem a Farrellem, čímž ztratil možnost získat medaili [2] .
Další Nor, mistr světa z roku 1927 Bernt Evensen , dokázal zaběhnout vzdálenost perfektně a zopakoval Thunbergův rekord. Fin Jaakko Freeman se ukázal být posledním bruslařem, kterému se podařilo zařadit mezi vítěze , když ukázal výsledek 43,6. O třetí mezimísto se tak podělili hned tři bruslaři. V posledních závodech Kanaďan Charles Gorman běžel s Nizozemcem Wim Kos . Poslední jmenovaný spadl v první zatáčce a Kanaďan předvedl čas 43,9 a stal se teprve sedmým. Byl naštvaný a věřil, že byl zmařen pádem Holanďana. Kanaďan se s protestem odvolal k pořadateli, ten byl ale zamítnut. Po tomto zklamání Gorman ustoupil z 5000 metrů, ačkoli byl přihlášen k účasti [2] .
Vzhledem k tomu, že dříve nenastaly situace, kdy by byli oceněni dva sportovci najednou zlatou medailí, čekalo všechny bruslaře na dodatečné kolo, které určilo jediného majitele zlaté a bronzové medaile. S tím však pravidla nepočítala a výsledek zůstal nezměněn. Poprvé v historii zimních olympijských her tak byli na jedné distanci dva šampioni. Evensenova zlatá medaile byla pro Nory první v rychlobruslení a Klas Thunberg se stal čtyřnásobným olympijským vítězem [2] .
| Místo | Bruslař | Čas |
|---|---|---|
| jeden | Claes Thunberg ( FIN ) | 43,4 NEBO _ |
| Bernt Evensen ( NOR ) | 43,4 NEBO _ | |
| 3 | John O'Neil Farrell ( USA ) | 43.6 |
| Roald Larsen ( NOR ) | 43.6 | |
| Jaakko Freeman ( FIN ) | 43.6 | |
| 6 | Haakon Pedersen ( NOR ) | 43,8 |
| 7 | Charles Gorman ( CAN ) | 43,9 |
| osm | Bertel Backman ( FIN ) | 44.4 |
| 9 | Oscar Olsen ( NOR ) | 44,7 |
| deset | Eddie Murphy ( USA ) | 44.9 |
| jedenáct | Toivo Ovaska ( FIN ) | 45.2 |
| Willie Logan ( CAN ) | 45.2 | |
| Irving Yaffe ( USA ) | 45.2 | |
| čtrnáct | Ross Robinson ( CAN ) | 45.9 |
| patnáct | Christfried Burmeister ( EST ) | 46.2 |
| 16 | Alberts Rumba ( LAT ) | 46,3 |
| 17 | Valentin Bialas ( USA ) | 46,5 |
| osmnáct | Fritz Moser ( AUT ) | 46,7 |
| 19 | Zoltan Otvosh ( HUN ) | 46,8 |
| dvacet | Fritz Jungblut ( GER ) | 47,2 |
| 21 | Jaakko Freeman ( AUT ) | 47,5 |
| 22 | Alexander Mitt ( EST ) | 47,7 |
| 23 | Gustaf Anderson ( SWE ) | 47,9 |
| 24 | Erhard Meike ( GER ) | 49.1 |
| Rudolf Riedl ( AUT ) | 49.1 | |
| 26 | Leonard Quaglia ( FRA ) | 49,5 |
| 27 | Siem Hayden ( NED ) | 49.9 |
| 28 | Charlie Tone ( FRA ) | 50.1 |
| Kestulis Bulota ( LTU ) | 50.1 | |
| třicet | Frederick Dix ( GBR ) | 53,4 |
| 31 | Leonard Stewart ( GBR ) | 54,8 |
| 32 | Cyril Horne ( GBR ) | 54,9 |
| 33 | Wim Kos ( NED ) | 56,2 |