3. armádní sbor (VSUR)

3. armádní sbor je kombinovaná formace (sbor) Bílé armády jako součást ozbrojených sil jihu Ruska během občanské války v Rusku v letech 1918-1920.

3. armádní sbor první formace

Zformován v dobrovolnické armádě 15. listopadu 1918.

Velitel sboru - generálporučík V.P. Ljachov (15. listopadu 1918 - 10. ledna 1919).

Náčelník štábu - generálmajor E. V. Maslovsky (19. listopadu 1918 - 1. února 1919).

Sbor byl zformován v Dobrovolnické armádě 15. (28. listopadu) 1918. Složení:

• 1. Kuban plastun brigáda plukovníka Ya. A. Slashcheva
• 2. brigáda Kuban Plastun, generálmajor A. A. Geiman
• 1. kavkazská kozácká divize generálmajora A. G. Shkura
• Čerkesská jezdecká divize sultána Klych-Gireye

3. AK byla rozpuštěna 10. ledna 1919.

3. armádní sbor druhé formace

Podruhé byl sbor zformován 22. května 1919 na základě Krymsko-azovské dobrovolnické armády . Složení sboru v době sekundární formace:

• 4. pěší divize generálmajor Ya. A. Slashchev
• Samostatná jezdecká brigáda (19. června 1919 reorganizována na 2. jezdeckou divizi Všesvazové socialistické republiky Ruska, 19. července 1919 vyloučena ze sboru, kromě 2. tamaňského kozáckého a konsolidovaného dragounského pluku .

K 5. červenci 1919 čítala 3. AK 7693 osob. (včetně 751 důstojníků, nižších hodností: 4497 ​​bojovníků, 980 pomocných a 1465 nebojujících). Na jeho základě byly 20. srpna 1919 nasazeny jednotky Novorossijské oblasti .

Velitelé sboru:

• Generálporučík S. K. Dobrorolsky (Vreed; 28. května - 10. července 1919)
• Generálporučík N. N. Schilling (10. července – 26. srpna 1919)

3. armádní sbor, třetí formace

Opět (už potřetí) vznikla 6. prosince 1919 jako součást:

• 13. pěší divize (AFSUR)
• 34. pěší divize (AFSUR)

Počátkem roku 1920 byly součástí 3. AK také slovanská puška, 1. kavkazská puška (asi 100 bodáků), čečenské kombinované (asi 200 kusů) pluky.

Krymský sbor

V lednu 1920 se sbor za účelem obrany stáhl na Krym a po zahrnutí tam umístěných jednotek se stal známým jako Krymský sbor.

Velitelský štáb

Velitelé sboru:

• Generálporučík S. K. Dobrorolsky (Vreed; 28. května - 10. července 1919)
• Generálporučík N. N. Schilling (10. července – 26. srpna 1919)
• Generálmajor Ya. A. Slashchev (od 6. prosince 1919).

Náčelník štábu sboru: generálmajor V. V. Černavin (31. května – 19. srpna 1919).

Inspektoři dělostřeleckého sboru:

• Generálmajor M. N. Papa-Fedorov (27. června – 15. října 1919),
• Generálmajor M. S. Rosljakov (od 14. prosince 1919).

3. armádní sbor čtvrté formace

Poslední (počtvrté) 3. AK zformoval v ruské armádě generálporučík baron P. N. Wrangel 4. září 1920 jako součást 2. armády. Korpus obsahoval:

• 6. pěší divize
• 7. pěší divize
• Samostatný prapor německých kolonistů.

Po neúspěšném ukončení útočné operace v Severní Tavrii a ústupu na Krym byl 3. armádní sbor rozpuštěn přesunem 6. pěší divize k 2. armádnímu sboru a 7. pěší divize ke sboru Kuban. [jeden]

Odkazy

1. ↑ Webové stránky historika Sergeje Vladimiroviče Volkova. Bílé hnutí v Rusku: organizační struktura . Získáno 21. března 2011. Archivováno z originálu 12. prosince 2013. (neurčitý)

Literatura

• Děnikin A. I. Eseje o ruských potížích: - T. I−V. . — Paříž; Berlín: Ed. Povolotsky; Slovo; Bronzový jezdec, 1921-1926. ; M.: "Nauka", 1991; Iris-press, 2006. - (Bílé Rusko). —ISBN 5-8112-1890-7.

Odkazy

• Webové stránky historika Sergeje Vladimiroviče Volkova. Bílé hnutí v Rusku: organizační struktura. Archivováno 18. dubna 2015 na Wayback Machine
• Webové stránky historika Sergeje Vladimiroviče Volkova. Bílé hnutí v Rusku: organizační struktura. 3. armádního sboru. Archivováno 12. prosince 2013 na Wayback Machine