Andrej Gennadievič Kulikovskij | |||
---|---|---|---|
Datum narození | 18. března 1933 (89 let) | ||
Místo narození | Moskva | ||
Země | SSSR → Rusko | ||
Vědecká sféra | mechanika kontinua, magnetohydrodynamika | ||
Místo výkonu práce | Ústav matematiky. V. A. Šteklová | ||
Alma mater | Moskevská státní univerzita (Mekhmat) | ||
Akademický titul | Doktor fyzikálních a matematických věd | ||
Akademický titul | Akademik Ruské akademie věd ( 2006 ) | ||
vědecký poradce | L. I. Sedov | ||
Studenti |
I. B. Bakholdin , A. D. Polyanin , E. I. Sveshnikova a A. P. Chugainova |
||
Ocenění a ceny |
|
Andrei Gennadievich Kulikovsky (narozený 18. března 1933 , Moskva ) je sovětský a ruský matematik , akademik Ruské akademie věd (2006). Vedoucí výzkumný pracovník Matematického ústavu. V. A. Steklov z Ruské akademie věd , současně profesor katedry hydromechaniky Moskevské státní univerzity .
Střední školu ukončil se stříbrnou medailí (1950).
V roce 1955 promoval na Fakultě mechaniky a matematiky Moskevské státní univerzity , spolužáci byli N. S. Bakhvalov , O. B. Lupanov .
Student L. I. Sedova .
V roce 1958 obhájil doktorskou práci, začal pracovat na Moskevském institutu Akademie věd ,
V roce 1970 obhájil doktorskou disertační práci. Profesor (1976). Hlava Katedra mechaniky MIAN od roku 1988 do roku 2003.
Od 7. prosince 1991 - člen korespondent Ruské akademie věd (sekce matematiky, mechaniky, informatiky)
Od 25. května 2006 - Akademik Ruské akademie věd (oddělení energetiky, strojírenství, mechaniky a řídicích procesů)
Připraveno 17 kandidátů a 9 doktorů věd. Ctěný profesor Moskevské státní univerzity. M. V. Lomonosov (2003)
Člen redakční rady " Journal of Computational Mathematics and Mathematical Physics "
Mechanika kontinua, magnetická hydrodynamika, teorie pružnosti .
Vyvinul analytické metody pro studium nelineárních jevů v různých problémech mechaniky kontinua, studoval stabilitu proudění, šíření vlnoploch a diskontinuity (rázové vlny) různých struktur v nehomogenních a anizotropních prostředích s přihlédnutím k viskozitě a disperzi, jakož i interakce nelineárních vln a diskontinuit, vliv jejich struktury na povahu řešení obecně a zejména na existenci nejedinečných řešení.
Objevil a studoval vlastnosti nespojitých řešení rovnic magnetohydrodynamiky - ionizační a rekombinační fronty v magnetickém poli, předpověděl vznik elektrického pole před ionizační frontou, výskyt oscilačního expanzního módu zmagnetizovaného plazmatu, předpověděl vznik elektrického pole před ionizační frontou, vznik oscilačního expanzního módu zmagnetizovaného plazmatu. a další efekty následně objevené experimentálně.
V nelineární teorii pružnosti vybudoval úplnou teorii kvazipříčných nelineárních vln v anizotropních elastických prostředích a dal řešení klasických problémů. Objevil nejedinečnost řešení, která se odehrává i v případě malých amplitud.
Zkoumal diskontinuity v řadě dalších modelů mechaniky kontinua.
Analyzoval chování nespojitých řešení hyperbolických systémů nelineárních parciálních diferenciálních rovnic a za dosti obecných předpokladů získal řadu tvrzení souvisejících se vznikem úplné soustavy podmínek na nespojitostech a s otázkou jedinečnosti jednorozměrných řešení.
Zavedl koncept globální nestability a formuloval podmínky pro růst poruch, nezávislých na konkrétních okrajových podmínkách, pro libovolné jednorozměrné (kvazijednorozměrné) toky nebo procesy.
![]() | ||||
---|---|---|---|---|
Slovníky a encyklopedie | ||||
|