Sergej Leonidovič Kulle | |
---|---|
Datum narození | 29. února 1936 |
Místo narození | Leningrad |
Datum úmrtí | 28. října 1984 (ve věku 48 let) |
Místo smrti | Leningrad |
Státní občanství | SSSR |
obsazení | prozaik, básník |
Sergej Leonidovič Kulle ( 29. února 1936 - 28. října 1984 ) byl ruský sovětský prozaik a básník.
Narozen v Leningradu . Vystudoval 222. školu (bývalý Petrishule ) spolu s budoucími spisovateli Lvem Losevem , Borisem Paramonovem a Anatolijem Naimanem . Vystudoval Katedru žurnalistiky Filologické fakulty Leningradské univerzity . Po absolvování Leningradské státní univerzity žil v Leningradu, téměř celý život pracoval[ kým? ] ve velkém nákladu novin „Kadry priborostroenii“. Zemřel ve věku 48 let. Za svého života poezii prakticky nepublikoval.
Byl členem neoficiální poetické skupiny "UVEK" ( Uflyand - Vinogradov - Eremin - Kulle). První Kulleho básnická sbírka, připravená nakladatelstvím Uflyand, vyšla v roce 2001 , posmrtné publikace se objevily i v časopisech Literary Review , Aurora , Arion , antologiích Pozdní Petersburg a Samizdat století . V roce 2021 vyšla kniha „Takže všechno je na světě relativní“, která obsahovala hlavní část Kulleho básní, kterou připravil autor, a některé jeho další básnické a prozaické texty [1] .
Kritici let 1990-2000 vysoce oceňují poezii Sergeje Kulleho. Podle Ivana Achmetjeva :
Pravděpodobně bude časem Kulleho dílo posuzováno v kontextu vývoje ruského volného verše. A v tomto smyslu je podle nás jednou z ústředních postav.
- [2]Michail Aizenberg rozvíjí stejnou myšlenku :
Pro přesnou kombinaci napětí a lehkosti je zapotřebí zvláštního poetického temperamentu, kterým Sergey Kulle disponoval. Jeho volný vánek je nakažlivě přirozený. Vypadalo to, jako by Kulleho básně neměly být přesně vers libre, prostě se z nějakého vlastního důvodu ukázaly jako jedna. <...> Jsou otevřené, překvapivě srozumitelné a jejich srozumitelnost se stává estetickou kvalitou. Tyto věci je téměř nemožné citovat po kouscích, fragmentech, stejně jako je nemožné představit část myšlenky. To ale neznamená, že se básně nepíší, ale vymýšlejí. Jde jen o to, že umělecká logika, kterou se řídí, má za vzor jasnou a elegantní myšlenkovou operaci. V tom, jak se Kullovi podaří vyhnout se zdánlivě nevyhnutelné monotónnosti vypravěčského rytmu, je určitá záhada. Můžete zaznamenat ostré intonační rozdíly, vynalézavou ironii - ale pouze jako dodatečné podmínky. Hlavní je stále v naprosté přirozenosti řečového pohybu. V naprosté shodě způsobu myšlení a způsobu řeči.
- [3]Byl pohřben na Serafimovském hřbitově v Petrohradě [4] .
![]() |
|
---|