| Miroslav Vinajevič Kultyšev | |
|---|---|
| Miroslav Kultyshev (Moskva, 2013) | |
| Datum narození | 21. srpna 1985 (37 let) |
| Místo narození | Leningrad |
| Státní občanství | Rusko |
| obsazení | klavírista |
Miroslav Vinaevich Kultyshev (narozen 21. srpna 1985 v Leningradu) je ruský pianista, laureát XIII. Mezinárodní Čajkovského soutěže (2007), vítěz soutěže Monte Carlo Piano Masters (2012) [1] [2] , docent sv . Petrohradská konzervatoř [3] .
Miroslav Kultyshev vystudoval Střední speciální hudební školu na konzervatoři (třída Z. M. Zuckera) a postgraduální studium na konzervatoři v Petrohradě (třída prof. A. M. Sandlera).
Koncertní činnost začala ve věku 6 let. V 10 letech debutoval ve Velkém sále Petrohradské filharmonie provedením Koncertu č. 20 V.-A. Mozart dirigoval Jurij Temirkanov .
Vítěz Moskevského mezinárodního festivalu mladých pianistů pojmenovaného po G. Neuhausovi (1998) [4] a Mezinárodního hudebního festivalu "Virtuosos of 2000" (Petrohrad, 1999). Laureát ceny „Naděje Ruska“ (1999). Držitel stipendia Mezinárodní charitativní nadace Yuri Bashmet (1999), Philharmonic Society of St. Petersburg (1995-2004). Získal mládežnický grant prestižní a autoritativní ruské národní nezávislé ceny „Triumf“ (2001).
Opakovaně účinkoval na mezinárodních hudebních festivalech "Kissinger Sommer" (Německo, 2002-2006), "Elba - hudební ostrov Evropy" (Itálie, 1997, 2003, 2008). Zúčastnil se festivalů „Stars of the White Nights“ (Petrohrad, 2007), „Faces of Modern Pianoism“ (St. Petersburg, 2011), „Septembre Musical“ (Švýcarsko, 2007), „Musical Kreml“ ( Moskva, 2008), "Mikkeli Music Festival" (Finsko, 2008, 2009), "Klavier Festival Ruhr" (Německo, 2008), na festivalu Duszniki (Polsko, 2008), na Salcburském festivalu (2011).
Miroslav dnes představil veřejnosti nové dílo - 18 kusů Čajkovského op. 72. Posedlý marnou touhou zpopularizovat celý cyklus uzavírá řadu odvážlivců, kteří se již o tento cíl pokusili (před ním - Michail Pletnev, který mimochodem také hrál op. 72 pod baldachýnem Mariinského divadla). Opravdu nedoufám v úplný úspěch: ve hrách je propast dovedností, ale Petr Iljič zachránil božskou melodickou inspiraci pro šestou symfonii, která vznikala ve stejné době. Přesto Kultyšev udělal vše, co mohl. Jeho hra se vyznačovala vzácnou dokonalostí. V každé z her byl odhalen originální obraz a dramaturgie. A vše bylo plné romantického nadšení, tak příznačného pro postoj talentovaného umělce. To je ono – je to tedy Lisztova Sonáta h-moll, jakýsi katechismus romantismu. Miroslav ji hrál už dříve a uspěl v ní. Nyní se výklad stal znatelně hlubším a integrálnějším. Jako herec rozehrává pro všechny postavy zdlouhavé drama, ani na vteřinu neuvolňuje. Jediná věc - možná by měl vést lyrické téma ještě vzrušeněji a vášnivěji.
Milovníci petrohradské hudby, kteří stejně jako já sledují vývoj Miroslavova talentu už téměř dvě desetiletí, ho milovat neomrzí. Jejich uctívání přechází přímo v jakýsi kult (toto slovo se snad ne náhodou shoduje se začátkem jeho příjmení!). Důvěra obdivovatelů klade na mladého hudebníka značnou zodpovědnost, ale stále se s ní vyrovnává [5]
...vrcholem festivalu byl podle mě samostatný koncert Miroslava Kultysheva. A nejde o to, že Miroslav je Petrohradčanům dlouho znám a jimi milován, že s ním mnozí s vřelými sympatiemi prožívají všechny peripetie jeho života plného dramat, jako každý život nadaného hudebníka v našem světě. Kultyšev mě na všech předchozích koncertech udivoval neobvyklou, exotickou krásou svých interpretací a připadal mi „listem jakési bizarní rajské rostliny, kterou do našich zeměpisných šířek přinesl jakýsi vítr“. Odtud - všechny jeho úspěchy (Ravel) a jeho bolestivá přestávka v obvyklém romantickém repertoáru (Rachmaninov). Dnes ráno (a z nějakého důvodu byl koncert uspořádán ve 12 hodin, pro Petrohrad - "za úsvitu"!) se před námi objevil zcela nový pianista a vyzrálý hudebník, kterého již nelze v předchozích kategoriích popsat: "nadějný", "hodný student jejich učitelé." Všechno nepotřebné odpadlo jako slupka a my jsme mohli s potěšením obdivovat všechnu tu nádheru mladého génia, který se Petrohradu - a světu - zjevil v plném růstu! [6]
M. Kultyshev vystupuje na nejlepších koncertních místech v Petrohradě a Moskvě, ale i v takových světoznámých sálech jako je Musikverein ve Vídni, Mozarteum v Salcburku [7] , Suntory Hall v Tokiu, Concertgebouw „v Amsterdamu "Wigmore Hall" v Londýně a další. Pianista spolupracuje s dirigenty Valerijem Gergievem , Vladimirem Ashkenazym , Jurijem Bashmetem , Markem Gorensteinem , Vasilijem Sinajským , Nikolajem Aleksejevem , Alexandrem Dmitrievem , Andrejem Anichanovem a dalšími. Významnou roli zaujímá hudba romantické éry místo v repertoáru klavíristy (díla F. Chopina , R. Schumanna , P. I. Čajkovského a dalších skladatelů) vystupuje v komorních programech se svou manželkou, japonskou houslistkou Mayuko Kamio [ [8]
Miroslav Kultyshev: "...prakticky jediný muzikant, se kterým hraji v souboru, je moje žena. A hodně spolu hrajeme. Většina našich vystoupení se odehrává v Japonsku. Ve Francii byl dobrý koncert, kde jsme hráli všechny tři sonáty Brahmse. Miluji monografické programy, často to praktikuji ve svých sólových vystoupeních. Zkoušíme doma. Nahráli jsme spolu několik disků - sonáty, hry " [9] .
V roce 2007 se Miroslav Kultyshev stal vítězem XIII. mezinárodní soutěže Čajkovského (druhá cena; první cena nebyla udělena) [10] [11] . Krátce po dokončení této hudební soutěže řekl vynikající klavírista Nikolaj Petrov [12] :
Miroslava Kultyševa, vítěze poslední Čajkovského soutěže, čeká velká, opravdová kariéra. Je to muž, který může mluvit s Bohem.
V roce 2012 se stal vítězem soutěže Monte Carlo Piano Masters pod patronací monackého prince Alberta II [1] [2] .