Langren (měsíční kráter)

Langren
lat.  Langrenus

Obrázek sondy Lunar Orbiter - IV .
Charakteristika
Průměr132 km
Největší hloubka4500 m
název
EponymMikael Florent van Langren (1598–1675) byl holandský astronom a kartograf. 
Umístění
8°52′ jižní šířky sh. 61°02′ východní délky  / 8,86  / -8,86; 61,04° S sh. 61,04° východní délky např.
Nebeské těloMěsíc 
červená tečkaLangren
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Kráter Langren ( lat.  Langrenus ) je velký impaktní kráter v oblasti východního pobřeží Sea of ​​​​​​Penty na viditelné straně Měsíce . Jméno bylo dáno na počest nizozemského astronoma a kartografa Mikaela Florenta van Langrena (1598-1675) a schváleno Mezinárodní astronomickou unií v roce 1935. Vznik kráteru se datuje do období Eratosthenes [1] a je považován za tzv. jeden z největších kráterů, které se objevily za poslední 3 roky.2 miliardy let.

Popis kráteru

Nejbližšími sousedy kráteru jsou malý kráter Al-Marrakishi na západě; krátery Bielharz , Atwood a Naonobu na severozápad; malý kráter Acosta na severu; kráter Somerville na východě; Kráter Barkla na východ-jihovýchod; Kulhavý kráter na jiho-jihovýchodě a kráter Lohse na jihu. Severovýchodně od kráteru se nachází Moře pěny [2] . Selenografické souřadnice středu kráteru jsou 8°52′ jižní šířky. sh. 61°02′ východní délky  / 8,86  / -8,86; 61,04° S sh. 61,04° východní délky d. , průměr - 132 km [3] , hloubka 4,5 km [4] .

Langrenův kráter má polygonální tvar a pro své malé stáří nebyl prakticky zničen. Vzdouvání je jasně ohraničené, vnitřní svah je široký až 20 km, s výraznou terasovitou strukturou. Ve východní části šachty ze strany Apolla 14 byla pozorována barevná anomálie v podobě rezavé barvy jedné nebo více kupolovitých vyvýšení [5] .

Výška valu nad okolím dosahuje 1630 m [1] , objem kráteru je přibližně 17200 km³ [1] . Dno mísy má albedo vyšší než okolí, díky čemuž kráter dobře vyniká ve vysoko položeném místě Slunce . Povrch dna mísy je poměrně rovný, v severozápadní části poněkud členitější, posetý velkým množstvím balvanů. Ve středu mísy se nachází akumulace mohutných centrálních vrcholů, tvořených gabro - norit - troktolitovým anorthositem s obsahem plagioklasů 85-90 % (GNTA1), anorthozitovým noritem (AN) a troktolitem (T) [6] . Langrenův kráter je jedním ze sedmi v současnosti známých kráterů s obsahem troktolitu v centrálním vrcholu (troktolit je složen z přibližně stejných částí plagioklasu a olivínu a vzniká splynutím vyvřelých hornin a hornin, které tvoří měsíční kůru během impaktní události ). Alpha Peak má výšku 3000 m, Beta Peak - 3500 m [7] .

Kráter je středem jasného, ​​fragmentovaného systému paprsků, který se šíří v Sea of ​​Plenty západně od kráteru a je uveden jako kráter jasných paprsků Asociací pro lunární a planetární astronomii (ALPO) [8] .

Krátkodobé měsíční jevy

V kráteru Langren 30. prosince 1992 pozoroval francouzský astronom Audouin Dollfus z pařížské observatoře pomocí metrového dalekohledu krátkodobé měsíční jevy (CLP) ve formě záře na dně mísy kráteru [9]. . Bylo navrženo, že zdrojem záře může být emise plynů skrz trhliny na dně kráteru [9] .

Satelitní krátery

Langren Souřadnice Průměr, km
E 12°44′ jižní šířky sh. 60°43′ východní délky  / 12,73  / -12,73; 60,72 ( Langren E )° S sh. 60,72° východní délky např. 31,0
G 12°10′ jižní šířky sh. 65°28′ východní délky  / 12,17  / -12,17; 65,46 ( Langren G )° S sh. 65,46° východní délky např. 21.9
H 8°02′ jižní šířky sh. 64°17′ východní délky  / 8,03  / -8,03; 64,29 ( Langren H )° S sh. 64,29° východní délky např. 25.2
L 12°40′ jižní šířky sh. 61°55′ východní délky  / 12,67  / -12,67; 61,92 ( Langren L )° S sh. 61,92° východní délky např. 12.6
M 9°49′ jižní šířky sh. 66°25′ východní délky  / 9,82  / -9,82; 66,41 ( Langren M )° S sh. 66,41° východní délky např. 18.2
N 8°59′ jižní šířky sh. 65°44′ východní délky  / 8,98  / -8,98; 65,74 ( Langren N )° S sh. 65,74° východní délky např. 12.5
P 12°02′ jižní šířky sh. 63°01′ východní délky  / 12,04  / -12,04; 63,01 ( Langren P )° S sh. 63,01° východní délky např. 42.3
Q 11°59′ jižní šířky sh. 60°41′ východní délky  / 11,99  / -11,99; 60,69 ( Langren Q )° S sh. 60,69° východní délky např. 12.9
R 7°46′ jižní šířky sh. 63°45′ východní délky  / 7,76  / -7,76; 63,75 ( Langren R )° S sh. 63,75° východní délky např. 5.4
S 6°43′ jižní šířky sh. 64°47′ východní délky  / 6,72  / -6,72; 64,79 ( Langren S )° S sh. 64,79° východní délky např. 8.9
T 4°47′ jižní šířky sh. 62°18′ východní délky  / 4,79  / -4,79; 62,3 ( Langren T )° S sh. 62,3° východní délky např. 40,0
U 12°39′ jižní šířky sh. 57°09′ východní délky  / 12,65  / -12,65; 57,15 ( Langren U )° S sh. 57,15° východní délky např. 4.2
PROTI 13°14′ jižní šířky sh. 55°56′ východní délky  / 13,23  / -13,23; 55,94 ( Langren V )° S sh. 55,94° východní délky např. 5,0
W 8°40′ jižní šířky sh. 67°19′ východní délky  / 8,67  / -8,67; 67,32 ( Langren W )° S sh. 67,32° východní délky např. 22.0
X 12°21′ jižní šířky sh. 64°43′ východní délky  / 12,35  / -12,35; 64,71 ( Langren X )° S sh. 64,71° východní délky např. 23.6
Y 7°53′ jižní šířky sh. 66°52′ východní délky  / 7,88  / -7,88; 66,86 ( Langren Y )° S sh. 66,86° východní délky např. 29,0
Z 7°11′ jižní šířky sh. 66°16′ východní délky  / 7,18  / -7,18; 66,26 ( Langren Z )° S sh. 66,26° východní délky např. 20.8

Langren A - přejmenován v roce 1979 na kráter Barkla

Langren B - Přejmenován v roce 1976 na kráter Naonobu

Langren C - Přejmenován v roce 1976 na kráter Acosta

Langren D - přejmenován v roce 1976 na Al-Marrakishi Crater

Langren F - v roce 1976 přejmenován na kráter Bielharz

Langren J - v roce 1976 přejmenován na kráter Somerville

Langren K - Přejmenován v roce 1976 na Atwood Crater

Viz také

Poznámky

  1. 1 2 3 Databáze lunárního impaktního kráteru . Losiak A., Kohout T., O'Sulllivan K., Thaisen K., Weider S. (Lunar and Planetary Institute, Lunar Exploration Intern Program, 2009); aktualizováno Öhmanem T. v roce 2011. Archivovaná stránka .
  2. Langrenův kráter na mapě LAC-80 . Staženo 2. prosince 2019. Archivováno z originálu dne 26. listopadu 2020.
  3. Příručka Mezinárodní astronomické unie . Staženo 2. prosince 2019. Archivováno z originálu dne 27. listopadu 2020.
  4. John E. Westfall's Atlas of the Lunar Terminator, Cambridge Univ. Stiskněte (2000) . Staženo 13. 5. 2015. Archivováno z originálu 18. 12. 2014.
  5. Předběžná vědecká zpráva Apollo 14, strana 275 . Staženo 13. 5. 2015. Archivováno z originálu 21. 7. 2019.
  6. Stefanie Tompkins a Carle M. Pieters (1999) Mineralogie měsíční kůry: Výsledky z Clementine Meteoritics & Planetary Science, sv. 34, str. 25-41.
  7. Naosuke Sekiguchi, 1972. Katalog centrálních vrcholů a podlahových objektů měsíčních kráterů na viditelné polokouli. University of Tokyo Press a University Park Press.
  8. Seznam kráterů jasných paprsků Asociace pro lunární a planetární astronomii (ALPO) (nepřístupný odkaz) . Archivováno z originálu 4. března 2016. 
  9. 1 2 Epic Moon od WPSheehana a TADobbinse (2001).
  10. Seznam kráterů s tmavými radiálními pásy Asociace pro lunární a planetární astronomii (ALPO) (nepřístupný odkaz) . Archivováno z originálu 3. prosince 2013. 

Odkazy