Lisao

„Lisao“ (Li Sao) ( čínsky trad. 離騷, ex. 离骚, pinyin Lí Sāo ) je čínská klasická báseň. Na příkaz Sima Qiana namaloval Qu Yuan (asi 340–278 př. n. l.), slavný básník a státník království Chu .

Báseň obsahuje 372 slok a přibližně 2 400 znaků, což z ní činí jednu z největších básní, které se k nám dostaly od starověké Číny. Přesné datum jeho vytvoření není známo, ale má se za to, že byl napsán poté, co Qu Yuan ztratil svůj vládní post v Chu a stal se exulantem.

Název básně byl již ve staré Číně těžko srozumitelný. Sima Qian navrhla chápat to jako „stížnosti na odchod“ (stížnosti Qu Yuan na exil), zatímco Ban Gu navrhl verzi „Setkání s potížemi“. Verze Sima Qian je široce přijímána. Moderní výzkumníci také navrhli, že 離騷 je varianta hláskování 劳商, což jednoduše znamená „chu píseň“.

V historii čínské poezie byla báseň „Li Sao“ významným krokem v emancipaci výrazových prostředků (včetně různých délek sloky) a zásadní pro následující sao styl . Vyznačuje se také kombinací heterogenních prvků: lyrické a fantastické obrazy zde koexistují s občanským vědomím a kritickým pohledem na historii země. Zahrnuto v antologii " Chu stanzas ".

I. S. Lisevich uvádí verzi, podle níž je báseň „Li Sao“ reprodukcí vizí rituální transové cesty na onen svět, podobně jako cesty šamana nebo věštce (případně s použitím psychofarmak). To může vysvětlit jak značný počet fantastických obrazů, tak skutečnost, že na rozdíl od Yin Jifu a Mengzi , Qu Yuan oznamuje své jméno a jména svých předků nikoli na konci, ale na začátku díla, jako by se představoval před vstupem do světa duchů. [jeden]

Překlady do ruštiny

V roce 1954 se báseň poprvé objevila v ruštině ve sbírce děl Qu Yuana; překlad provedla A. A. Achmatova z meziřádkového překladu sinologa, doktora filologických věd N. T. Fedorenka .

V roce 1959 byla vydána antologie „Čínská literatura / starověk. Středověk. Nový čas “(M., Uchpedgiz) editoval akademik N. I. Konrad . Řadu překladů pro ni, včetně „Lisao“, provedl A. I. Balin podle meziřádkového překladu .

V roce 1962 vyšla kniha „The Lyrics of Chinese Classics in Alexander Gitovich's New Translations“. A. I. Gitovich , když překládal Lisao, použil stejný interlinear jako Achmatova a konkrétně se zeptal na její názor na jeho práci.

Na počátku roku 1968 dokončil Valery Pereleshin svůj překlad básně v Rio de Janeiru ; překlad s předmluvou a poznámkami překladatele vyšel jako samostatné vydání v roce 1975 v nakladatelství Posev ( Frankfurt nad Mohanem ). Na rozdíl od ostatních byl Pereleshinův překlad vyroben z originálu.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ I. S. Liševič. Čínské literární myšlení. Kapitola 7. Lyrická poezie shi. Osobnost a literatura {*} (fragment)