Louise Christina ze Savoy-Carignan | |
---|---|
ital. Luisa Cristina di Savoia-Carignano | |
| |
| |
Korunní princezna Baden-Baden |
|
15. března 1653 – 4. listopadu 1669 | |
Narození |
1. srpna 1627 Paříž , Francouzské království |
Smrt |
7. července 1689 (61 let) Paříž , Francouzské království |
Pohřební místo | Klášter kartuziánů , Obvua |
Rod | Dům Savoy → Zähringen |
Otec | Thomas Francis , princ z Carignana |
Matka | Marie z Bourbon-Soissons |
Manžel | Ferdinand Maxmilián z Baden-Badenu |
Děti | Ludwig Wilhelm |
Postoj k náboženství | Katolicismus |
Mediální soubory na Wikimedia Commons |
Louise Christina Savojsko-Carignanská ( italsky: Luisa Cristina di Savoia-Carignano ; 1. srpna 1627, Paříž , Francouzské království - 7. července 1689, tamtéž) - princezna z rodu Savojska , dcera Thomase Francise , prince z Carignana ; v manželství - korunní princezna Baden-Baden .
Louise Christina ze Savoy-Carignan se narodila v Palais Soissons v Paříži dne 1. srpna 1627. Byla dcerou prince Thomase Františka Savojského , prince z Carignanu, markýze z Racconigi a princezny Marie de Bourbon , hraběnky ze Soissons . Z matčiny strany byla spřízněna s královskou rodinou Francie [1] .
Výchova a vzdělání princezny bylo svěřeno jeptiškám. Postava Louise Christiny se formovala v atmosféře neustálých plesů, které její matka pořádala. Palác Soissons proměnila jeho paní na centrum galantního života hlavního města. Po dosažení dospělosti princezna odmítla několik lukrativních nabídek, protože nechtěla opustit dvůr. Byla jmenována dvorní dámou královny matky Anny Rakouské . Za její službu jí byla přidělena roční údržba sto osmdesát tisíc livrů [2] .
Korunní princ Ferdinand Maxmilián Bádenský se zamiloval do krásné a vtipné princezny a stal se častým návštěvníkem paláce Soissons. Dostal požehnání od svého otce Viléma I. , markraběte z Baden-Badenu, a zahájil jednání mezi rody Savojska a Badenu o uzavření manželské smlouvy [2] .
Manželská smlouva byla podepsána 15. března 1653 v paláci Louvre za přítomnosti krále Ludvíka XIV . a dvora. Během slavnostního ceremoniálu byla Louise Christina oblečena do zlatých brokátových šatů šitých na míru podle poslední módy . Její outfit udělal na svědky zvláštní dojem. Věno pro nevěstu dostalo 700 000 livrů a 15 000 ECU , budoucí tchán jí daroval císařskou pevnost Malberg a hrabství Eberstein , navíc obdržela četné drahé dary od ženicha [2] [ 3] .
V únoru 1654 se v kapli paláce Soissons konala sňatek v zastoupení. Ženicha zastupoval princ Eugenio Maurizio ze Savoy-Carignan [4] , bratr nevěsty. V červnu 1654 přijel do Paříže korunní princ Ferdinand Maximillian, aby si vyzvednout svou manželku [1] . Na naléhání svého otce se s ní musel vrátit do Baden-Badenu. Společný život manželů však okamžitě odhalil rozdíl v jejich charakterech a prioritách. Louise Christine se líbil společenský život. Ferdinand Maxmilián byl naopak vážný a praktický. Tchýně se navíc nelíbil zeť, který se oddával dceřiným tužbám [2] [3] [5] .
Louise Christina brzy porodila syna, jehož kmotrem byl Ludvík XIV. Pod různými záminkami oddalovala stěhování do Baden-Badenu, což vedlo k faktickému rozpadu rodiny. Aby Ferdinand Maxmilián donutil manželku následovat, vzal jejich jediné dítě do vlasti, kde ho svěřil do péče Marie Magdaleny von Oettingen-Baldern , druhé manželky svého otce. Chování Louise Christiny odsoudil i papež Alexandr VII . Na princeznu tlačili příbuzní z rodu Savoy a parlement v Paříži . Přístup na nádvoří jí byl odepřen. Nic ale nemohlo Louise Christinu ovlivnit a donutit ji opustit Paříž [2] [6] .
Ferdinand Maxmilián nedokázal přestat milovat svou ženu. Opakovaně se korunní princ snažil obnovit vztahy s ní. V říjnu 1669 náhle zemřel na zranění při lovu. Ferdinand Maximillian zemřel dříve než jeho otec, a tak se po smrti Viléma I. stal novým markrabětem Baden-Badenu jeho jediný syn Ludwig Wilhelm. Louise Christina reagovala na zprávu o smrti svého manžela lhostejně [2] .
V roce 1684 usnadnila sňatek svého mladšího bratra, prince Emmanuela Philiberta a Marie Catherine d'Este . Udělala to navzdory touze Ludvíka XIV. provdat prince za francouzskou princeznu. Za to král vyhnal Louise Christinu do Rennes . Teprve v červenci 1688 se směla vrátit do Paříže [2] [5] .
Louise Christina Savojsko-Carignanská zemřela v Paříži 7. července 1689. U pohřbu princezny byla přítomna pouze její matka, která svou dceru přežila o tři roky. Byla pohřbena v kartuziánském klášteře v Obvois nedaleko města Gaillon v Normandii v rodinné hrobce knížat z Carignanu ve Francii. Během francouzské revoluce byl hrob princezny znesvěcen [2] [7] .
V Paříži v paláci Louvre byla 15. března 1653 podepsána svatební smlouva mezi princeznou Louise Christinou Savojsko-Carignanskou a Ferdinandem Maxmiliánem Bádenským (23.9.1625 - 4.11.1669) [8] , korunním princem Bádenským- Baden, syn Viléma z Badenu , markraběte z Baden Baden a Kateřiny Ursuly z Hohenzollern-Hechingen . V tomto manželství se narodil jediný syn [9] [10] :
Od narození až do svatby nosila titul Její královská Výsost, princezna Savojská, princezna z Carignanu. Titul Louise Christiny po svatbě je Její královská výsost, princezna savojská, princezna z Carignanu, korunní princezna z Baden-Badenu, po ovdovění, Její královská výsost, princezna savojská, princezna z Carignanu, korunní princezna vdova z Baden-Badenu [ 9] .
[ukázat] Předci Louise Christiny ze Savoy-Carignan | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
|
Genealogie a nekropole | |
---|---|
V bibliografických katalozích |
|