Morfém Le (了) , nazývaný také slovesná částice le , slovesný modifikátor le , je v čínštině morfém , který, když je připojen ke slovesu, označuje čas akce, její dokončení, skutečnost a tak dále.
Obtíže s vysvětlením toho, jak a co vlastně morfém 了 ovlivňuje, vyvolávají velký zájem lingvistů o tuto část čínské gramatiky. Funkce, které 了 plní, jsou někdy silně provázány s kategoriemi času, dokonalosti (nezaměňovat s dokonalostí ), modality. Někteří lingvisté navíc rozlišují mezi dvěma druhy 了: slovesným a předložkovým.
Podle mnoha lingvistů (včetně Carloty Smith [1] , Bernard Comrie , Li a Thomson, Fang Yuqing [2] ) je čínština jazykem bez kategorie času , protože nemá formální morfologické prostředky k vyjádření času realizace. popisované situace.
Přestože absolutní čas lze vyjádřit pomocí příslovcí s časovou hodnotou:
přesto to je obecně přijímané to v Číňanech nejsou tam žádné gramatické značky nebo inflectional morfémy , které by signalizovaly kde čas události je příbuzný času řeči . Gramatická označení jako 了 nevyjadřují absolutní čas, protože použití 了 za slovesem ne vždy jasně ukazuje, kdy se situace stala:
Pokud lze „praní prádla“ v 他昨天洗衣服 interpretovat pouze tak, že se stalo v minulosti kvůli výslovnému odkazu na 昨天 „včera“, pak již ve větě 他洗了衣服 existuje mnoho možností překladu v závislosti na kontextu:
Jinými slovy, zatímco 昨天 „včera“ výslovně uvádí, že situace popsaná ve větě je v minulosti, přítomnost 了 ještě neoznačuje minulý čas [3] .
Nyní se někteří lingvisté domnívají, že 了 spolu s morfémem 过, číslicemi (吃了一个饭, 睡了三个钟头) a výslednými objekty sloves (完，到，掉 atd.) jsou indikátory slovesa perfekta . ] . 了 přitom není indikátorem žádného času, jeho použití ve větě sice často koreluje s „přítomností“ minulého času ve výrazu, ale slabá korelace ještě není důkazem příčinné souvislosti.
Zhao Yuanren (赵元任) spolu s Lu Shuxiangem věřili [5] , že 了 je známkou „dokončení situace nebo akce“.
Zde jsou podle Zhaa „vzít si dovolenou“ a „dotknout se sklenice“ dokončené akce. Ale pokud je 了 znakem dokončení akce, jak vysvětlit jeho použití ve větách s explicitním budoucím časem?
Použití 了 ve větách popisujících budoucí situace je uspokojivě vysvětleno pouze tehdy, když jedna akce musí být dokončena před další. Například " A + 了skončí jako první a teprve proto přijde B." Ale taková interpretace nemůže vysvětlit všechny výskyty 了 v „budoucích“ kontextech:
V tomto příkladu „určitě“ znamená, že mluvčí hodnotí budoucí situaci. První věta popisuje okamžitou událost, která nastane po době řeči ("autobus přijede"); ve druhém gramatickém základu je pomocí „ukazatele trvání“ - 在 ( relativní časová značka ) popsán stav, který trvá během řeči, a je dána předpověď, že tento stav bude pokračovat i v budoucnu.
Jinými slovy, stav spánku by měl trvat určitou dobu { před příjezdem autobusu; po příjezdu autobusu } . Událost označená 了 je tedy interpretována jako překrývající se v čase se snovým stavem, což je v rozporu se snahou příznivců Zhao Yuanrena udržet hodnotu 了 v rámci „značky dokončení akce“.
Také „úplnost“ nevysvětluje, proč nelze 了 použít v konjunktivu ( irealis ), ale v budoucím čase můžete:
Proti hypotéze „dokončení“ navíc stojí i to, že překlad některých sloves označených 了 nemá s dokončeným dějem nic společného. Takže v příkladu:
Akce 挂了 se nepřekládá jako „zavěsit“ (to znamená „dokončil proces zavěšení“), ale spíše by se měla číst v přítomném čase – „zavěsit“, což znamená, že akce 挂 ještě nebyla dokončena.
Bernard Comrie se domníval, že indikace konce situace je přinejlepším pouze jedním z možných účelů 了, ale zdaleka není zcela definována [6] . Pomocí 了 mluvčí zvažuje situaci zvenčí a zahrnuje do situace všechny fáze jejího vývoje: začátek, střed a konec.
Takže akce: „vzít si den volna“ (1), „jíst“ (7) a „vyčistit si zuby“ (8) by měly být považovány za zcela dokonalé situace, a nikoli za „dokončené akce“. Řečník odkazuje na integritu těchto tří událostí, aniž by zdůrazňoval některou z jejich fází. Jinými slovy, řečník se nesnaží zvýraznit začátek, střed nebo konec události.
Například ve větě „vzal jsem si den volna“ (sloveso „vzít si“ v nedokonavém tvaru) akce „vzít“ zdůrazňuje střední fázi vývoje situace, tedy můžeme říci, že akce „brát“ může nějakou dobu trvat. Přitom ve větě „vzal jsem si den volna“ (sloveso „vzít si“ v dokonavém tvaru) již nelze zdůraznit dobu trvání akce „sbírka“, čímž celá situace „vzít si den volna“ je považováno za bodovou okamžitou akci bez vnitřní časové struktury.
Ale tento vztah k 了 jako značce perfektivity (dokonalá forma slovesa) nevysvětluje, proč tento morfém nemůže být použit v budoucích kontextech:
(9.a) 他们明天会到达山顶。 - "Zítra dosáhnou vrcholu hory."
(9.b) 他们明天会到达*了山顶。 - "Zítra dosáhnou vrcholu hory." Znak * označuje nesprávnost tohoto výrazu.
V ruštině se dokonalý tvar slovesa používá také, když se mluví o budoucnosti, například „Zítra dosáhnou nebo dosáhnou vrcholu“. Tato věta používá nedokonavý i dokonavý tvar slovesa a mezi budoucím časem a slovesným tvarem není žádný konflikt.
Lee a Thomson označují 了 jako perfektivum. Navrhují používat 了 k popisu „omezené události“. Situace je považována za celek, pokud je časově, prostorově a koncepčně omezená.
Existují čtyři způsoby, jak omezit akci. Takže akce je považována za omezenou, pokud [7] :
Příklady těchto situací jsou následující věty:
Lee a Thomson poznamenávají, že přirozené omezení sloves jako 死 „zemřít“ nebo 忘 „zapomenout“ je rysem čínského jazyka a není univerzální charakteristikou pro všechny jazyky. Například ruské sloveso „zapomenout“ neobsahuje koncový bod, to znamená, že na něco můžete „zapomenout“, ale ne „zapomenout“ úplně [7] . Jinými slovy, v ruštině můžete říci: „Teď zapomínám“, ale v čínštině je taková fráze pomocí 忘 nemožná .
Shi Ziqiang věří, že 了 je částice, která naznačuje, že k akci došlo dříve, ale „dříve“ neznamená, že k akci došlo v minulosti. Zde by mělo být „dříve“ považováno za „relativní“ k určitému bodu na časové ose v dané větě. Akce tedy může nastat před kterýmkoli bodem sestavy a tento bod sám o sobě může být například v budoucnosti.
Shi věří, že existuje pouze jedna částice 了 (to znamená, že slovesné 了 a předložkové 了 jsou jedna), která vykonává několik gramatických funkcí najednou. Pokud je 了 před slovesem, pak je to indikátor dokonalého tvaru slovesa, ale pokud je 了 na konci věty, pak je to již indikátor iniciace nebo indikátor toho, že situace popsaná v věta začala. Podle Shi nejsou kategorie dokonalosti a zasvěcení skutečně primitivními aspekty v lingvistice; tyto aspekty lze rozložit na ještě primitivnější složky: omezenost situace a její stav „relativní předchůdce“.
Dokonalost (dokonalá forma slovesa) je tedy výsledkem skutečnosti, že omezená situace je považována za relativně předchozí a iniciace se získá tím, že předchozí událost považujeme za neomezenou . Shi se tedy domnívá, že existuje pouze jedno 了, které vyjadřuje prioritu akce, která je zase časově omezená nebo neomezená. [osm]
Někteří autoři se při rozvíjení Shi Ziqiangova pohledu domnívají, že 了 jako indikátor přítomnosti jak omezených, tak neomezených akcí je významově ekvivalentní indikátoru platnosti akce . [9]
Richard Xiao a Tony McEnery zvažují 了 mezi jinými morfémy, které ukazují dokonalou formu slovesa v čínštině . Autoři tedy poukazují na to, že v čínštině existují čtyři dokonalé znaky :
Autoři upozorňují, že morfém 了, označující příslušnost slovesa před ním ke skutečnému světu (a nikoli ke světu snů , zvyků , domněnek atd.), nenese povinný ukazatel na minulý čas. , ačkoli skutečné akce (akce, které jsou fakty pozorovaného světa), často, ale ne vždy, musí být interpretovány tak, že nastaly v minulosti [14] .
Hledisko popsané výše, pouze v části, že částice 了 je dokonalým morfémem, kritizuje lingvista Tao Ming. Všiml si, že v čínštině se poměrně často vyskytují věty, kde 起来 i 了 mění sloveso současně. V tomto případě je podle klasifikace Richarda Xiao a Tonyho McEneryho zcela nejasné, jaký překlad pro takové věty zvolit:
neboť podle jejich hypotézy 起来 odkazuje k nedokonalým ukazatelům a 了 k dokonalosti. Vzniká tak paradox, kdy by stejné sloveso mělo být považováno za dokonavé i nedokonavé zároveň [15] .
Názor Liu XunningaJiný lingvista, Liu Xunning, píše: „Částice 了 vyjadřuje akci nebo charakteristiku, která se stala skutečností. Gramaticky přípona 了 za slovesem nebo jiným slovem naznačuje, že význam tohoto slova se stal skutečností. 了 je tedy částice označující existující aspekt (existenční aspekt)“ [16] . Například:
Věta 41) podle Liu naznačuje, že k akci 读 „čtení“ došlo, jinými slovy, situace, ve které je kniha ve stavu „čtení“, byla realizována nebo se stala skutečností. Totéž platí pro větu 42), kde se také provádí (stal se skutečností) úkon 做 „dělat“.
Kromě toho Liu, kritizující výklad 了 jako ukazatel úplnosti a/nebo dokonalosti, poznamenává, že význam sloves označených 完 „kompletní“ není ekvivalentní slovesům označeným 了. To je Jinými slovy, V了 ≠ V完. Tento rozdíl je vidět na příkladech: [16]
Díváme-li se na 了 jako na značku „uskutečnění nebo implementace“ (nikoli však na značku „dokončení nebo dokonalosti akce“), usnadňuje překlad vět, které v rámci Zhaova přístupu „dokončení akce“ byly těžko vysvětlitelné, protože ve všech níže uvedených příkladech vzniká dojem, že popsané stavy stále pokračují a vůbec „neskončí“.
Je třeba poznamenat, že bez 了 se věta 她哭 čte, jako by pláč pro ni byla již běžná - "Ona (obvykle) pláče." Ve větách 41) a 42) jsou tedy situace realizovány a dokončeny, ale ve větách 32)-35) a 39)-40) situace nadále existují a jsou neúplné.
Na druhou stranu tento přístup nedokáže uspokojivě vysvětlit věty 25) a 26), ve kterých situace popsaná slovesy s 了 ještě nebyla implementována, ale je požadavkem (nezbytnou podmínkou) pro realizaci situace popsané v druhé sloveso.
Takže „udělej si domácí úkol“ je podmínkou pro „jdi si hrát“ a „jíst“ je podmínkou pro pozdější „odejít“.
Rong Xinův názorTaké lingvista Rong Xin si všiml [17] , že věty bez 了 často vyjadřují běžnou akci, jako v příkladu níže:
Stejná věta s morfémem 了 ukazuje situaci, která se skutečně stala:
Chu věří, že některé věty bez 了 nesou nějaký druh imperativu nebo přání:
Zde je význam:
Ani v této větě nejsou žádné náznaky, zda budeme číst knihy až do konce, pokud k faktu čtení skutečně dojde [18] . Jinými slovy, sloveso 看 (číst) bez 了 (modifikátor reality) předává mnoho odstínů akce, kromě jednoho - akce se ještě nestala - děje se - skutečně se stane.
Věta 你看这本书, 我看那。 podle Chu naznačuje pouze možnost provedení akce nebo možnost dosažení výsledku. Mělo by být jasné, že tento návrh neuvádí načasování této hypotetické možnosti. Pokud použijeme literárnější překlad, pak by tato věta měla být přeložena pomocí slabého rozkazovacího způsobu:
Částice 了 tedy hraje klíčovou roli v tom, zda je akce nebo výsledek akce skutečně dosažen v minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti.