| Mahmúd Muhammad Taha | |
|---|---|
| Arab. محمود محمد طه | |
| Datum narození | 1909 [1] [2] |
| Místo narození | |
| Datum úmrtí | 18. ledna 1985 [1] |
| Místo smrti | |
| Země | |
| obsazení | teolog , politik , architekt , spisovatel , inženýr |
Mahmoud Mohammed Taha ( arabsky محمود محمد طه ) (* 1909 , Rufaa, Anglo-Egyptian Súdán ) - † 18. leden 1985 , Chartúm , náboženské hnutí Súdánské republiky a Súdánské republiky, náboženské hnutí Súdánské republiky
Takha se narodil do chudé, velké rodiny. V roce 1936 absolvoval vysokou školu v Chartúmu, kde studoval jako inženýr . Po několika letech práce pro súdánskou železnici si otevřel vlastní strojírenskou firmu. Zároveň se účastnil súdánského národně osvobozeneckého hnutí. V roce 1945 se Taha stal jedním ze zakladatelů Republikánské strany, která obhajovala nezávislost Súdánu a budování společnosti na základě modernizovaného islámu. Byl opakovaně zatčen koloniální správou a strávil několik let ve vězení. Počátkem 50. let si vytvořil vlastní konkrétní chápání islámu a změnil Republikánskou stranu z politické organizace na vzdělávací a propagandistické hnutí Republikánských bratří.
Navzdory svému názvu hnutí vycházelo z principu genderové rovnosti a do hnutí zahrnulo mnoho žen – řadových členek i vůdců. Sám Taha se stáhl z přímého působení v politice, věnoval se veřejným přednáškám, tiskovým vystoupením a psaní knih. Všechny režimy, které byly v Súdánu nastoleny v 50. a 60. letech, dříve či později zakázaly jeho veřejné projevy a knihy, protože Taha nezapadal do ideologických vzorců – postavil se proti primitivnímu výkladu islámu, jako Muslimské bratrstvo , proti arabskému nacionalismu, jako např. Jafar Nimeiri za mírové soužití s Izraelem.
Napětí s úřady vyvrcholilo v roce 1983, kdy Taha odsoudil plány na zavedení práva šaría v Súdánu – správně předvídal, že by to vyvolalo pouze rozdělení země na muslimský sever a křesťanský jih. Za tuto kritiku byl v květnu 1983 spolu s asi 50 dalšími „republikánskými bratry“ bez obvinění zatčen a uvržen do vězení. Po jejich propuštění v prosinci následujícího roku Taha okamžitě zveřejnil brožuru proti „zářijovým zákonům“ (prezident Nimeiri v září 1983 prohlásil Súdán za „islámskou republiku“, v níž je označil za protiislámské překrucování šaríi a urážku súdánský lid a také vyzval k ukončení vypuknutí bratrovražedné války mezi Severem a Jihem. Za to byl Tahu znovu zatčen, obviněn z odpadlictví a odsouzen k smrti oběšením. Prezident Nimeiri potvrdil verdikt v televizním projevu a Taha byl 18. ledna 1985 veřejně popraven.
Taha vyvinul zvláštní verzi politického islámu, který se postavil proti konzervativnímu islamismu, který byl tehdy i dnes běžný v mnoha arabských zemích. Prosazoval reformu súdánské společnosti a novou ústavu, která by sladila osobní touhu člověka po absolutní svobodě s potřebou skutečné sociální spravedlnosti. Súdán měl být podle Taha prezidentskou, federální, demokratickou a socialistickou republikou. Tohoto politického ideálu lze podle jeho názoru nejlépe dosáhnout nikoli marxismem či liberalismem, ale islámem v jeho původní podobě, neposkvrněné kompromisy s konzervativními prvky. Tento pravý islám popírá diskriminaci žen a lidí jiného vyznání, potvrzuje rovnost a svobodu všech lidí.
Při přehodnocení islámu Taha zavedl rozdíl mezi obdobím, kdy prorok Mohamed kázal v Mekce, a obdobím jeho dalšího kázání v Medíně. V Mekce se prorok objevuje neozbrojený, je v menšině; jeho následovníci nejčastěji pocházeli z chudých vrstev, a ne z bohatých; všechny vládnoucí třídy se spojily proti němu. Proto je kázání tohoto období určeno celému lidstvu a je prodchnuto duchem svobody. V poselství Mohamed zdůrazňuje morální hodnoty a je připraven požehnat jakékoli společenské transformaci, pokud bude provedena ve prospěch znevýhodněných. Toto kázání vyzývá ke zrušení otroctví a všech forem sociálního útlaku, zejména těch forem, kde jsou oběťmi ženy.
V Medíně Mohamed káže jiným způsobem: uzavírá spojenectví s vládnoucími třídami, které přijímají islám a vládnou se souhlasem vládnoucích tříd. Tím jeho kázání ztrácí společenský význam a omezuje se na otázky víry. Také kázání o pokojném obrácení bezvěrců a pokojném přesvědčení o správnosti islámu je nahrazeno kázáním povinných pravidel určených k přísné regulaci života a nevyhnutelným trestem za jejich porušení.
Podle Taha je skutečným poselstvím islámu poselství z období Mekky. Pracovat na jeho uvedení do praxe dnes znamená podporovat boj utlačovaných – dělnické třídy a žen.