Meyerfeldt, Louise

Louise Meyerfeldt
Datum narození 12. září 1745( 1745-09-12 )
Datum úmrtí 16. září 1817( 1817-09-16 ) (ve věku 72 let)
Země
obsazení družička , družka
Otec Axel Wrede Sparre [d]
Matka Augusta Törnflucht [d]
Manžel Johan August Meyerfeldt Jr.

Lovisa "Louise" Augusta Meijerfeldt ( Švéd. Lovisa "Louise" Augusta Meijerfeldt , rozená Sparre ( Švéd. Sparre ); 12. září 1745 - 16. září 1817) byla švédská šlechtična a dvorní dáma. V historii je známá jako jedna ze „Tří grácií“ éry Gustava, tří dvorních dám ( Augusta von Fersen , Ulla von Hepken a Louise Meyerfeldt ), zvěčněná v básni „Gracernas döpelse“ od Johana Henrika Chelgrena. [1] .

Životopis

Louise Meyerfeldt byla dcerou generálního guvernéra hraběte Axela Wrede-Sparre a Augusty Törnfluchtové. V roce 1763 se za přítomnosti švédského krále Adolfa Fredrika a královny Louise Ulriky provdala za polního maršála hraběte Johana Augusta Meyerfeldta mladšího (1725–1800) . Měla dvě děti, obě muže.

Pár zaujímal prominentní místo na královském dvoře - její manžel byl královně věrný během převratu v roce 1756 a získal významné postavení u dvora. Od roku 1776 do roku 1795 sloužila Louise jako dáma státu ( švédsky: statsfru ) pro královnu Sophii Magdalenu .

Louise Meyerfeldt byla obdivována pro svou krásu a šarm a byla často zmiňována v denících, dopisech a memoárech té doby. Spolu s Augustou von Fersen , Ulla von Hepcken , se dostala do popředí jako jedna ze „tří grácií“ v básni Johana Henrika Kälgrena „Gracernas döpelse“ napsané kolem roku 1779 a publikované v roce 1781 [1] . Chelgren pracoval jako soukromý učitel pro své syny od roku 1777 do roku 1780 [2] . Básník Johan Gabriel Oxenstierna , který byl kdysi vychovatelem jejích dvou synů, o ní napsal takto: „Kráska, kterou by starý svět uctíval na kolenou, jako Dianu a Venuši[3] .

Vévodkyně Charlotte ji ve svém slavném deníku popsala takto: „Je velmi vtipná a vzdělaná, ale spíše lakomá a vtipná, jen když si z někoho dokáže udělat legraci, čemuž se málokdy zdrží, a to ji činí nespolehlivou a bezcitnou. Je považována za velmi náchylnou k milostným dobrodružstvím, i když má velkou schopnost je skrývat; to se jí však momentálně nedaří, protože její milenec má podobný smysl pro humor jako ona a jejich společná slabost je odhaluje. Lidé chtiví skandálů říkají, že ji ani tak nezajímají vztahy se svými milenci, jako spíše dárky, které jí dávají. Přiznám se, že takovému odpornému obvinění nevěřím a obecně nevěřím ani polovině toho, co lidé říkají, protože v současné době jsou ve Stockholmu všichni strašně zlí. Ten, kdo se v současnosti těší lásce hraběnky Meyerfeldtové, je podplukovník-poručík baron Ehrenswörd, který je obzvláště vtipný, ale spíše skoupý. Byl králi dobře známý již dříve, ale od poslední schůze sněmu upadl v nemilost, protože byl příliš upovídaný ...

Louise Meyerfeldt byla známá svou láskou k lásce a mezi její milence patřili španělský velvyslanec comte de Lacy, francouzský velvyslanec Pierre Christostem Dusson de Bonnac (1774), polní maršál Fredrik Wilhelm von Hessenstein (1774) a guvernér baron Carl Sparre ( 1777) [5] . Její manžel byl popisován jako ošklivý a nudný, ale podle některých zpráv spolu žili v souladu. Také se tvrdilo, že mu vyprávěla o komplimentech, které jí její milenci dali [3] .

Louise Meyerfeldt zemřela ve Stockholmu v roce 1817 ve věku 72 let.

Poznámky

  1. 1 2 Carl Forsstrand: De tre gracerna, minnen och anteckningar från Gustaf III:s Stockholm. Hugo Gebers forlag (1912)
  2. Johan August Meyerfeldt, urna: sbl:9330, Svenskt biografiskt lexikon (art av Lennart Lundquist), hämtad 2014-12-31.
  3. 1 2 F.U. Wrangel: Personhistorisk tidsskrift. Första årgången. 1898-1899. utgifven af ​​​​Svenska Autografsällskapet. Stockholm. Kungl. Boktryckeriet. PA Norstedt & soner. 1900
  4. Carl Forsstrand : De tre gracerna, minnen och anteckningar från Gustaf III:s Stockholm . Hugo Gebers forlag, 1912
  5. Erdmann, Nils, Vid hovet och på adelsgodsen a 1700-talets Sverige: en tidskrönika, Wahlströms, Stockholm, 1926

Zdroje