Michajlovskaja, Inga Borisovna
| Inga Borisovna Michajlovskaja | ||
|---|---|---|
| Datum narození | 3. března 1931 | |
| Místo narození | Rostov na Donu , Ruská SFSR , SSSR | |
| Datum úmrtí | 23. října 2014 (83 let) | |
| Místo smrti | Moskva , Ruská federace | |
| Země | SSSR → Rusko | |
| Vědecká sféra | judikatura | |
| Místo výkonu práce | Ústav státu a práva RAS | |
| Alma mater | Právnická fakulta Moskevské státní univerzity ( 1953 ) | |
| Akademický titul | doktor práv ( 1972 ) | |
| Akademický titul | Profesor | |
| vědecký poradce | N. N. Polyanský | |
| Ocenění a ceny |
 |
|
Inga Borisovna Michajlovskaja ( 3. března 1931 , Rostov na Donu - 23. října 2014 , Moskva ) - sovětská a ruská právnička, vedoucí oddělení justičních problémů Ústavu státu a práva Ruské akademie věd , doktorka Law, profesor, čestný právník RSFSR (1992) [1 ] .
Životopis
V roce 1953 absolvovala právnickou fakultu Moskevské státní univerzity. M. V. Lomonosov . V roce 1957 - prezenční postgraduální studium na Všesvazovém ústavu právních věd. V roce 1959 pod vedením profesora N. N. Polyanského obhájila doktorandskou práci na téma: „Předmět důkazů v sovětském trestním procesu“. V roce 1972 - doktorská disertační práce na téma: "Trestní řízení Spojených států."
- 1957-1963 pracoval ve Všesvazovém institutu pro studium příčin a vývoje opatření prevence kriminality pod prokuraturou SSSR,
- 1975-1992 - na Akademii ministerstva vnitra SSSR,
- 1992-1999 — ve Výzkumném institutu advokacie Mezinárodní unie (Společenství právníků). Zastávala pozice vedoucího vědeckého pracovníka, vedoucího katedry, profesora.
Od roku 1999 - hlavní výzkumný pracovník oddělení problémů spravedlnosti Ústavu státu a práva Ruské akademie věd. Od roku 2009 - vedoucí sektoru.
Podílel se na vypracování Koncepce reformy soudnictví (1992), provedl řadu sociologických studií o lidských právech a sociálně-politických procesech v postkomunistickém Rusku (1995-1997); výsledky těchto studií se odrážejí v řadě publikací Human Rights Project Group.
Byla členkou redakční rady a pravidelnou přispěvatelkou časopisu Constitutional Law: East European Review.
Vědec publikoval více než 200 prací, z toho 6 monografií (3 - ve spoluautorství), části v 5 učebnicích a příručkách a také ve 2 komentářích k trestnímu právu procesnímu. Jejími nejvýznamnějšími pracemi posledního desetiletí jsou monografie „Cíle, funkce a principy ruského trestního řízení“ (M., 2003) a oddíl „Obecná teorie soudnictví“ v kolektivní monografii „Soudní moc“ (ed. I. L. Petrukhin) (M., 2003), „Procesy řízení v soudním systému“ (M., Prospekt, 2011); „Soudy a soudci: nezávislost a ovladatelnost“ (M., Prospect, 2008, 2010) Ve svých vědeckých pracích zdůvodnila potřebu přechodu od vyšetřovacího sovětského trestního procesu k procesu kontradiktorskému a odhalila také podstatné rysy soudní systém jako samostatná složka moci.
Poznámky
- ↑ Dekret prezidenta Ruské federace ze dne 27. ledna 1992 č. 111 „O udělení čestného titulu „Ctěný právník RSFSR“
Literatura
- Významní právní vědci Ruska (druhá polovina 20. století). Encyklopedický slovník biografií / Ed. doc. právní vědy V. M. Syrykh . — M.: RAP, 2006. — 548 s.
Odkazy
 V bibliografických katalozích |
|---|