Michalevič, Alexandr Alexandrovič
Aktuální verze stránky ještě nebyla zkontrolována zkušenými přispěvateli a může se výrazně lišit od verze recenzované 26. října 2017; kontroly vyžadují 6 úprav .| Alexandr Alexandrovič Michalevič | |
|---|---|
| Datum narození | 20. září 1938 (84 let) |
| Místo narození |
|
| Vědecká sféra | nukleární energie |
| Místo výkonu práce | |
| Alma mater | |
| Akademický titul | d.t.s. |
| Ocenění a ceny |
 Cena akademika A. V. Lykova [d] ( 2005 ) |
Alexander Aleksandrovich Mikhalevich (narozený 20. září 1938 , Vitebsk ) je sovětský vědec v oblasti přenosu tepla, obecné a jaderné energie . Akademik Národní akademie věd Běloruska (2000; člen-korespondent od roku 1986), doktor technických věd (1976), profesor (1978).
Životopis
Absolvent Běloruského polytechnického institutu (1961). Od roku 1961 ve Fyzikálně-technickém ústavu Akademie věd BSSR, od roku 1966 mladší, starší vědecký pracovník, vedoucí sektoru, vedoucí laboratoře Ústavu jaderné energetiky Akademie věd BSSR, ve stejné době v letech 1967-1983. vedl pedagogickou práci na Běloruské státní univerzitě . V letech 1983-1988 zástupce ředitele pro výzkum, a. ředitel, zároveň vedoucí laboratoře tohoto ústavu. Od roku 1991 ředitel Ústavu energetických problémů Národní akademie věd Běloruska, v letech 2001-2004. Generální ředitel Spojeného institutu pro energetiku a jaderný výzkum Národní akademie věd Běloruska. Ve stejné době v letech 1992-1996. Vedoucí katedry Akademie managementu při kabinetu ministrů, poté pod prezidentem Běloruské republiky. V letech 1997-2002 vedoucí katedry Běloruské státní technologické univerzity v letech 2002-2004. člen prezidia Národní akademie věd Běloruska. V letech 2004-2008 Hlavní výzkumný pracovník Institutu přenosu tepla a hmoty A. Lykova, od roku 2009 ředitel, od roku 2010 hlavní výzkumný pracovník, vědecký ředitel Energetického ústavu Národní akademie věd Běloruska. Účastník likvidace havárie v jaderné elektrárně Černobyl .
Teoreticky zkoumal mechanismus přenosu tepla a hmoty při kondenzaci reagujícího plynu, studoval chladicí systémy jaderných a tepelných elektráren, účinnost přenosu tepla ve výměnících tepla za přítomnosti chemických reakcí v chladivu. V letech 1992-1996 se podílel na vypracování „Energetického programu“, Státního programu rozvoje jaderné energetiky, Republikového programu „Úspory energie“ a Hlavních směrů energetické politiky Běloruské republiky. V letech 2003-2007 se podílel na zpracování Koncepce energetické bezpečnosti Běloruské republiky, Státního komplexního programu modernizace stálých výrobních aktiv běloruské energetické soustavy, úspor energie a zvýšení podílu využití vlastních palivových a energetických zdrojů země v r. 2006-2010, Směrnice prezidenta Běloruské republiky č. 3.
Autor více než 250 vědeckých prací, vč. 8 monografií, 4 příručky, 20 vynálezů.
Ceny a ocenění
- Cena Národní akademie věd Běloruska pojmenovaná po akademikovi A. V. Lykovovi v roce 2005 za sérii prací „Přenos tepla a hmoty v nehomogenních médiích, s přihlédnutím k hydrodynamike, fázovým a chemickým přeměnám“.
- Cena Akademie věd Ukrajiny, Běloruska a Moldavska za rok 2011 za práci „Vývoj metodiky a monitorování energetické bezpečnosti Moldavska a Běloruska“.
- Oceněno medailí Francysk Skaryna (2008).
Vědecké práce
- Rychlé reaktory a tepelné výměníky jaderných elektráren s disociačním chladivem. Mn.: Science and Technology, 1978 (v čínštině).
- Metody optimalizace parametrů výměníků tepla JE. Mn.: Science and Technology, 1981 (v čínštině).
- Matematické modelování přenosu hmoty a tepla při kondenzaci. Minsk: Věda a technika, 1982.
- Úvod do energeticky účinných technologií a energetického managementu. Minsk: BSTU, 2002.
- Jaderná energie. Stav, problémy, vyhlídky. Mn.: Belarusskaya Navuka, 2009 (v čínštině).
- Jaderná energetika: Perspektivy Běloruska. Minsk: Běloruská věda, 2011.