Moskevská smlouva mezi SSSR a NSR byla podepsána 12. srpna 1970 předsedou Rady ministrů SSSR A. N. Kosyginem a spolkovým kancléřem NSR W. Brandtem , jakož i ministry zahraničních věcí V. Scheel a A. Gromyko za přítomnosti Brežněva v Catherine Hall v Kremlu .
Smlouva uznala nedotknutelnost hranice podél linie Odra - Nisa s Polskem a také hranice mezi SRN a NDR . Strany se zavázaly přísně dodržovat územní celistvost všech států v Evropě v rámci svých stávajících hranic a také prohlásily, že ani nyní, ani v budoucnu nebudou mít vůči nikomu územní nároky. Obě strany se také vyslovily pro svolání celoevropské konference o bezpečnosti a spolupráci. Strany také potvrdily nedotknutelnost hranic v Evropě. Německo se vzdalo nároků na území bývalého Východního Pruska (především Kaliningradská oblast ), které se po druhé světové válce stalo součástí SSSR a Polska. Sovětská strana obratem prohlásila, že nebude zasahovat do mírového sjednocení obou německých států, pokud k tomu v budoucnu budou vhodné podmínky. Ve skutečnosti jde o mírovou smlouvu mezi SSSR a Německem.
Bundestag ratifikoval smlouvu dne 17. května 1972. Po výměně ratifikačních listin vstoupila smlouva 3. června 1972 v platnost.
Význam Moskevské smlouvy byl dán nejen konkrétním obsahem jejích článků, ale také tím, že otevřela dveře dokořán celé řadě následných dohod a dohod, a tím i citelným změnám v obecné evropské situaci.