Nabat ( arab. naubât – „ bubny , na které se tluče před domy vznešených osob“, možná prostřednictvím turkických jazyků [1] ) – výstraha nebo poplašný signál pro shromažďování lidí, obvykle vydávaný údery do zvonu , údery ( zvonkohra, strážní deska nebo kamna) , méně často bubnováním .
Je to také zastaralý název pro měděné tympány obrovské velikosti, používané v ruských jednotkách k zastrašování nepřítele [2] .
Dekrety z let 1797 a 1851 nařizovaly bít poplach při požárech, vánicích a sněhových bouřích. Ve vánici se přerušovaně rozezněl poplach, dokud bouře neustala. Na březích Oněžských a Ladožských jezer se za silných mlh používalo i poplašné zvonění . Jako poplašný signál se poplach používal v Rusku až do 18. století.
Od pradávna se používaly výrazy „spustit na poplach“ a „spustit na poplach“, například „Velký princ přikázal stát se svým, aby porazil poplach, aby se lidé shromáždili“ (v Sophia Time Book z roku 1553), „Vell bít na poplach a hrát na surnu“ (v kronice Nikon z roku 1555). V současnosti se také používá výraz ve zkrácené podobě „být na poplach“, tedy – bít na poplach.
V ozbrojených silách Unie a Ruska se poplachový signál někdy používá k vyhlášení požárního poplachu, například na parkovištích a podobně. Následující položky, natřené červeně, fungují jako signální nástroj (bila, „zvonky“):