Nagaoka (měsíční kráter)

Nagaoka
lat.  Nagaoka

Obrázek sondy Lunar Reconnaissance Orbiter .
Charakteristika
Průměr50,5 km
Největší hloubka2288 m
název
EponymHantaro Nagaoka (1865–1940) japonský fyzik. 
Umístění
19°31′ s. sh. 154°03′ východní délky  / 19,51  / 19,51; 154,05° N sh. 154,05° východní délky např.
Nebeské těloMěsíc 
červená tečkaNagaoka
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Kráter Nagaoka ( lat.  Nagaoka ) je velký starověký impaktní kráter na severní polokouli odvrácené strany Měsíce . Název byl dán na počest japonského fyzika Hantaro Nagaoka (1865-1940) a schválen Mezinárodní astronomickou unií v roce 1970. Vznik kráteru spadá do období Nektaru [1] .

Popis kráteru

Nejbližšími sousedy kráteru jsou kráter Leonov na západě; Kráter Komarov na severo-severozápadě; kráter Konstantinov na východě a kráter Kolshütter na jihu. Na severo-severozápadě kráteru Nagaoka se nachází Moskevské moře [2] . Selenografické souřadnice středu kráteru 19°31′ severní šířky. sh. 154°03′ západní délky  / 19,51  / 19,51; -154,05° N sh. 154,05°W g , průměr 50,5 km 3] , hloubka 2,3 km [1] .

Kráter Nagaoka má polygonální tvar a byl značně zničen. Vzepětí je silně zploštělé, severozápadní část vzdutí pokrývá satelitní kráter Nagaoka W (viz níže). Vnitřní svah valu se stopami zřícení. Výška valu nad okolím je 1090 m [1] , objem kráteru je přibližně 1650 km³ [1] . Dno mísy je překřížené, poznamenané mnoha malými krátery.

Satelitní krátery

Nagaoka [3] Souřadnice Průměr, km
U 20°06′ s. sh. 151°30′ východní délky  / 20,1  / 20,1; 151,5 ( Nagaoka U )° N sh. 151,5° východní délky např. 29.7
W 20°07′ s. sh. 153°07′ východní délky  / 20,12  / 20.12; 153,11 ( Nagaoka W )° N sh. 153,11° vd např. 28.8

Viz také

Poznámky

  1. ↑ 1 2 3 4 Databáze lunárního impaktního kráteru . Losiak A., Kohout T., O'Sulllivan K., Thaisen K., Weider S. (Lunar and Planetary Institute, Lunar Exploration Intern Program, 2009); aktualizováno Öhmanem T. v roce 2011. Archivovaná stránka .
  2. ↑ Kráter Nagaoka na mapě LAC-49 . Získáno 5. července 2020. Archivováno z originálu dne 23. června 2020.
  3. ↑ 1 2 Příručka Mezinárodní astronomické unie . Získáno 5. července 2020. Archivováno z originálu dne 10. července 2019.

Odkazy