Novikov, Alexandr Vjačeslavovič

Alexandr Novikov
základní informace
Celé jméno Alexandr Vjačeslavovič Novikov
Datum narození 20. února 1952( 1952-02-20 )
Místo narození Nogliki , SSSR
Datum úmrtí 26. dubna 2009 (57 let)( 2009-04-26 )
Země  SSSR Rusko
 
Profese skladatel
Ocenění Cena vlády Ruské federace v oblasti kultury - 2010

Aleksandr Vjačeslavovič Novikov ( 20. února 1952  – 26. dubna 2009 ) byl sovětský a ruský skladatel .

Životopis

Narozen 20. února 1952 ve vesnici Nogliki, Sachalinská oblast. Prvním sebevědomým krokem k hudbě bylo naučit se hrát na knoflíkový akordeon ve zdech hudební školy v Okha. Do 12 let patří první zkušenosti se skládáním hudby a jejich veřejným vystupováním na klubovém pódiu. Po absolvování střední školy následují roky studia na Chabarovském institutu železničních inženýrů a zvládnutí profese elektrotechnika (1969-1974). Budoucí skladatel přijíždí do distribuce v Komsomolsku na Amuru, kde si jako mistr průmyslového výcviku na GPTU č. 26 najde čas na kreativitu a odchází s koncerty amatérské skupiny, kterou vytvořil na staveništi Bajkalu. -Amur Mainline a pracuje na hudební úpravě představení amatérského loutkového divadla "Kukolchat". Poté, co si Novikov konečně vybral cestu hudebníka, vstoupil v roce 1974 do dirigentského a sborového oddělení Khabarovské školy umění (třída učitele P. I. Shirokova), poté, co získal diplom s vyznamenáním, pokračoval ve studiu na Novosibirská státní konzervatoř. M. I. Glinka (1979-1985) ve třídě kompozice (třída profesora Yu. P. Jukečeva). Diplomovou prací A. V. Novikova byla komorní opera „Věřím!“ podle příběhu V. Shukshina. V roce 1985, opět distribucí, Alexander Novikov přišel do Chabarovsku. Poté, co několik měsíců působil jako pedagog na katedře sborového dirigování na Státním kulturním institutu v Chabarovsku , brzy opustil pedagogickou práci, aby navždy spojil svůj osud s divadlem. Od roku 1986 do roku 1991 působil Alexander Vjačeslavovič jako vedoucí hudební části Khabarovského oblastního činoherního divadla a od roku 1991 ve stejné pozici v Chabarovském divadle pro mladé diváky . S příchodem A. V. Novikova do Divadla mladých se divadelní soubor začal bez výjimky charakterizovat jako „zpěv“, divadlo odehrálo mnoho hudebních představení. V roce 1987 byl A. V. Novikov přijat do Svazu skladatelů SSSR, v roce 1994 - Svazu divadelníků Ruské federace. Díla A. V. Novikova se hrají jak v Rusku: v Moskvě, Petrohradu, Novosibirsku, Chabarovsku, Irkutsku, Omsku, Tomsku, Čeljabinsku, tak v zahraničí: v Japonsku, Korejské republice, Švédsku, Německu, Řecku.

O kreativitě

Již na počátku tvůrčí cesty A. V. Novikova byly identifikovány dva hlavní směry, které se později nevyvíjely odděleně od sebe, ale ve vzájemném propojení. První, ryze akademickou, představují jeho díla vokálně-sborového, operního, symfonického a komorního žánru. Druhý směr, více „demokratický“, zahrnuje především hudbu k divadelním inscenacím, hymny, písně. Významnou součástí tvůrčího dědictví A. V. Novikova jsou práce pro divadlo. Divadelnost jako vlastnost skladatelova myšlení, jako rys stylu je přitom přítomna ve všech jeho dílech. Zvláštní místo v tvorbě A. V. Novikova zaujímají díla s duchovní tematikou. Hloubka myšlenky spojené s řešením komplexu složitých náboženských, filozofických a etických problémů vyžadovala odpovídající rozsah realizace. Zpravidla jde o kompozičně velká díla (Mše, opera Věřím! a další). Jako ruský skladatel Dálného východu ztělesňuje A. V. Novikov v řadě svých děl rysy folklóru, nejen ruského („Kantáta o lidových slovech“, hudba ke hře „Příběh zlatého kohouta“), ale také ruského Dálného Východní domorodec (Suita pro Tyngryn a symfonický orchestr, „Valčík na téma Nanai“), zahraniční Asiat (kantáta „Hry slunce a rosy“ na verše japonského poetického žánru haiku). Hudební a stylové prostředky použité skladatelem jsou rozmanité. Jejich výběr je dán nejen směrem kreativity, kterému lze přiřadit tu či onu skladbu, ale také řešením konkrétních uměleckých problémů v každém díle. Originalitu hudebního jazyka A. V. Novikova přitom do značné míry určuje metrovo-rytmická stránka jeho skladeb, která pohlcovala energii folklorního rytmu s charakteristickým překonáváním setrvačnosti metriky, volnost a rozmarnost jazzový rytmus, asertivita a důrazný motorický rytmus masových žánrů.

Hlavní díla

Vokální a sborové skladby

Hudební a dramatické skladby

Pro sóla a orchestr

Klavírní a komorní instrumentální skladby

Ocenění

Literatura