Labializace

IPA : Samohlásky
přední Uvolněná
přední část 		Střední Uvolněná
záda 		Zadní
Horní Prázdná samohláska trapezoid.svg   • i y


  • ɨ ʉ


  • ɯ u


  • ɪ ʏ


  • ɪ̈ ʊ̈


  • ɯ̽ ʊ


  • E Ó


  • ɘ ɵ


  • ɤ Ó


  • E Ó


  • ə ɵ̞


  • ɤ̞ Ó


  • ɛ -


  • ɜ ɞ


  • ' ɔ


  • æ


  • ɐ ɞ̞


  • A ɶ


  • A ɒ̈


  • ɑ ɒ


Uvolněný svršek
Středně horní
Střední
Středně nižší
Uvolněný níž
Dolní

Samohláskové dvojice: nezaokrouhlený • zaokrouhlený

Labializace  - zakulacení, "vysunutí" rtů dopředu a / nebo jim dává zaoblený tvar při artikulaci zvuku. Tento jev se také nazývá zaoblení nebo zaoblení [1] . V některých lingvistických školách se kulatost nazývá fonetický jev, ke kterému dochází při artikulaci samohlásek , a v případě souhlásek se nazývá labializace. .

Většina jazyků má tendenci mít přední samohlásky zaokrouhlené a zadní samohlásky zaokrouhlené. . Některé jazyky (například němčina a francouzština) však rozlišují mezi zaoblenými a nezaokrouhlenými předními samohláskami stejného vzestupu a ve vietnamštině se zadní samohlásky rozlišují na základě kulatosti .

Příklady labializovaných zvuků

V abcházském jazyce

V abcházském jazyce jsou labializované souhlásky označeny digrafy pomocí znaku shva - ә. Některé z nich zaujímají samostatné místo v abecedě a některé ne. Na rozdíl od ruského jazyka mohou tyto zvuky znít nejen před [y] a [o]. Například Suchum  - hlavní město Abcházie  - se v abcházském jazyce nazývá Аҟәа, tedy po labializovaném zvuku [q' w ] (ҟә) následuje samohláska [a].

V Tataru a Baškiru

Samohlásky [o], [ө], [u], [ү] jsou v tatarštině a baškirštině labializovány. Labializace je pozorována se změnami ve fonetickém systému. K labializaci samohlásek [a], [ә] dochází díky zákonu rtové harmonie samohlásek a dochází v souladu s normami výslovnosti ve 2. slabice pod vlivem [o], [ө] v 1. příklad: „korál“ (zbraň) do [o]r[a°]l, „һөnәr“ (plavidlo) һ[ө]n[ө°]r.

V ruštině

Samohlásky [y] a [o] jsou labializované, stejně jako všechny souhlásky, které jim předcházejí.

Poznámky

  1. ↑ O.S. Achmanov. Slovník lingvistických pojmů. - 3. vyd. - M. : URSS, 2005. - S. 281.

Literatura