Otto, Christian Grigorievich

Stabilní verze byla zkontrolována 22. března 2022 . Existují neověřené změny v šablonách nebo .
Christian Grigorievich Otto
Datum narození neznámý
Datum úmrtí 9. listopadu 1725( 1725-11-09 )
Afiliace  ruské impérium
Druh armády námořnictvo
Hodnost Hlavní Zeichmeister Kontradmirál hodnost
přikázal Továrna na zbraně Sestroretsk

Christian (Christian, Krestyan) Grigoryevich Otto († 9. listopadu 1725) – postava ruského námořnictva z Petrovy éry , hlavní Zeuchmeister v hodnosti kontradmirála , klíčový tvůrce a šéf ruského námořního dělostřelectva . V posledních letech svého života - člen správní rady admirality , ředitel továren na zbraně v Sestroretsku .

Životopis

Od narození - předmět Švédska . Do ruských služeb vstoupil v červnu 1698 jako navigátor a zároveň byl poslán do Voroněže , kde několik let dohlížel na tvorbu lodních děl ve Voroněžském závodě a dodávky dělostřelectva pro lodě Azovské flotily . Kromě toho vycvičil první ruské námořní důstojníky a byl také několikrát poslán na kontrolu práce v závodech Romanov a Lipetsk . V únoru 1715 dostal Otto rozkaz a vzal s sebou střelce a studenty Pushkar, aby jel z Voroněže do Petrohradu , aby řídil dělostřelecké záležitosti ve flotile a u admirality . Ve stejném roce, 15. června, byl povýšen do hodnosti kapitána-velitele .

V listopadu 1718 byli Ottovi podřízeni všichni lodní střelci Baltské flotily , navíc mu byl také svěřen dohled nad Pergamenovým dvorem, který vstoupil do oddělení Admirality College . Otto, vyrobený 22. října 1721 Oberu Zeichmeisterovi z hodnosti kontradmirála, byl však následujícího roku postaven před soud za použití dělostřeleckých služebníků jako volné pracovní síly při soukromé výstavbě. Soud se vlekl dva roky, ale celou tu dobu Otto nejen zůstal na svobodě, ale i nadále plnil své povinnosti. Když soud uznal Ottu vinným, admirál-generál hrabě F.P. Apraksin již tehdy nařídil nezbavovat Ottu jeho postavení čestného důstojníka, ale pouze ho podřídit pokutě ve prospěch státní pokladny. Otto dostal navíc příkaz zaplatit odškodné střelcům, které přilákal k ilegální práci.

Ottova kariéra pokračovala i poté: 8. srpna 1723 byl jmenován členem rady admirality a 8. února 1724 ředitelem sestroretských zbrojních závodů a v této hodnosti setrval až do své smrti, tj. 9. listopadu 1725 roku.

Literatura