Parlamentní volby v Československu (1946)

← 1945 1954 →
Parlamentní volby v Československu (1946)
26. května 1946
Účast 93,9 %
Vůdce strany Klement Gottwald Petr Zenkl Jan Šrámek
Zásilka HRC CHNSP CHNP
Koalice Národní fronta Národní fronta Národní fronta
Přijatá místa 93 55 46
hlasů 2 205 697
(31,05 %)		 1 298 980
(18,29 %)		 1 111 009 ( 15,64
%)
Výsledek voleb Vítězi se stali čeští a slovenští komunisté, kteří získali asi 38 % všech mandátů v Ústavodárném shromáždění

Volby do Ústavodárného shromáždění Československa v roce 1946 se konaly v neděli 26. května [1] . Bylo zvoleno 300 členů československého parlamentu . Byly to první volby v Československu od druhé světové války .

Byly to také jedny ze dvou svobodných voleb ve východním bloku spolu s volbami v Maďarsku o rok dříve [2] . Za necelé dva roky, v únoru 1948, provedli komunisté státní převrat a nastolili neskrývaný komunistický režim, další svobodné demokratické volby se konaly až po čtyřiačtyřiceti letech [3] . Volební účast byla 93,9 %. [4] .

V České republice dostali nejvíce hlasů komunisté a na Slovensku demokraté.

Volební systém

Ústavodárné Národní shromáždění Československé republiky ( česky Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé ) je jednokomorový zákonodárný sbor volený na dva roky k přijetí nové československé ústavy. V souladu s ústavním zákonem z 11. dubna 1946 o Ústavodárném národním shromáždění, přijatým Prozatímním Národním shromážděním ČSR, se Ústavodárné shromáždění skládalo z 300 poslanců volených všeobecnými rovnými přímými a tajnými volbami na základě poměrného zastoupení . Ústavodárné shromáždění kromě práva vypracovat a přijmout novou ústavu vykonávalo zákonodárnou moc na celém území ČSR. [5]

Třetí Československá republika (1945-1948) se skládala ze tří samosprávných zemí , České , Moravskoslezské a Slovenské . 300 mandátů v Ústavodárném shromáždění bylo rozděleno mezi spolkové země podle počtu zapsaného ve volebních seznamech k 7. květnu 1946. V České zemi tak bylo zvoleno 150 poslanců, v Moravskoslezské zemi 81 a ve Slovenské zemi 69 poslanců. Území Československa bylo rozděleno do 28 volebních okrsků, mezi které se pak rozdělovaly mandáty podle počtu platných hlasů odevzdaných ve volbách na základě tzv. zemského počtu mandátů, stanoveného v poměru k celkovému počtu platných mandátů. hlasů v zemi. [6]

Podle čl. 3 zákona o Ústavodárném shromáždění „všichni občané České republiky , slovenské nebo jiné slovanské národnosti bez ohledu na pohlaví, starší 18 let a za dodržení ostatních podmínek zákona o volbách do ústavodárného shromáždění“ muselo hlasovat ve volbách. V souladu s čl. 4 mohli být do Ústavodárného shromáždění zvoleni pouze občané slovanské národnosti bez ohledu na pohlaví a starší 21 let. [5] Přestože podle „zákona o změnách stálých seznamů voličů“ z 25. února 1946 byli do stálých seznamů voličů zapsáni všichni občané obnovené ČSR, kteří v den voleb dosáhli věku 18 let, [7] ] ale od 2. srpna V roce 1945 vydal prezident Edvard Beneš dekret o zbavení československého občanství osobám německé a maďarské národnosti, [8] pak fakticky zůstalo volební právo zachováno občanům slovanské národnosti, zatímco československým Němcům a Maďarům bylo odebráno o právu účastnit se voleb.

Do voleb bylo přijato pouze osm politických stran, které působily 30. dubna 1946 [6] a byly členy Národní fronty Čechů a Slováků s tím, že po volbách se všechny strany zúčastní vlády. Hlasování bylo pro voliče povinné. Kdo chtěl vyjádřit svůj nesouhlas s politikou Národní fronty, mohl se zdržet hlasování vhozením nevyplněného (tzv. bílého) hlasovacího lístku do urny. [9]

Kandidáti

V českých a moravskoslezských zemích byla předložena jednotná listina Národní fronty Čechů a Slováků , která obsahovala 40 kandidátů ze čtyř politických stran ( KSČ , Československá strana národně socialistická , Československá sociální demokracie a Československá strana lidová ) a stejný počet kandidátů z řady celostátních organizací: 10 z Ústřední rady odborů , 8 z Jednotného svazu českých zemědělců , 4 z Ústřední rady družstev , po 3 od. Ústřední národní výbor pro tělovýchovu a Svaz české mládeže , po 2 z Ústředního odborového svazu a Ústředního svazu řemesel, dále 8 kandidátů z jiných veřejných organizací. [deset]

Na Slovensku byla také sestavena jednotná kandidátní listina Národní fronty, která zahrnovala 40 kandidátů komunistické a demokratické strany .strany, 4 kandidáti z Kanceláře odborů Slovenska a Jednotného svazu slovenských farmářů, po 2 ze Svazu mládeže Slovenska a Svazu slovenských žien, 1 nestraník, 5 míst bylo rezervováno pro Ukrajince. [deset]

Anketa

datum Organizátor ankety HRC CHNSP CHNP CHSDP bílé
polotovary 		Poznámka
dubna 1946 ÚVVM [11] 39.6 22.5 19.2 16.0 2.7 Pouze Čechy a Morava

Výsledky voleb

Celkem ve volbách odevzdalo svůj hlas 7 099 411 voličů. [9] Nejlepších výsledků dosáhli komunisté v oblastech, kde bylo původní německé obyvatelstvo nahrazeno slovanským obyvatelstvem, především na Tachovsku – 70,45 % hlasů. [12] Přestože na Slovensku většinu hlasů (61,43 %) získala Demokratická strana, úspěšné účinkování KSČ v České zemi umožnilo komunistům obsadit první místo a získat nejvíce mandátů v Ústavodárném shromáždění.

Výsledky celostátních voleb

Zásilka Česká republika,
 %		 Moravskoslezsko
, %		 Slovensko,
 %		 Celkový počet
hlasů		 Celkem,
 %		 Místa [9] Místa,
 % [6]
Komunistická strana Československa 43,25 34,46 — 2 205 697 31.2 93 31,0
Československá národně socialistická strana 25.20 20.20 — 1 298 980 18.4 55 18.3
Československá strana lidová 16.27 27,56 — 1 111 009 15.7 46 15.3
Demokratická strana — — 61,43 999 622 14.1 43 14.3
československé sociálně demokratické strany 14,96 16.7 — 855 538 12.1 37 12.3
Komunistická strana Slovenska — — 30,48 489 596 6.9 21 7,0
Strana svobody — — 4.20 60 195 0,9 3 1,0
Strana práce — — 3.11 50 079 0,7 2 0,7
Bílé hlasovací lístky 0,31 0,44 0,78 59 427 — — —
Celkový 7 130 143 100 300 100

Po volbách

Výsledky voleb v roce 1946 znamenaly posílení Komunistické strany Československa. Do čela nové vlády vzniklé po volbách se proto postavil vůdce komunistů Klement Gottwald . Čeští a slovenští komunisté získali ve vládě zhruba polovinu křesel (sedm, resp. dva), systém Národní fronty a široká koalice stran však zůstal zachován a všechny strany Národní fronty (kromě malých slovenských) byli v něm zastoupeni. Národní socialisté, lidovci a slovenští demokraté získali po čtyřech křeslech ve vládě, sociální demokraté - 3 a další dvě ministerstva řídila bezpartijní. Komunisté však postupně zvyšovali kontrolu nad zemí. Po odchodu nekomunistických ministrů z kabinetu 25. února 1948 převzali komunisté plnou kontrolu nad zemí. [13] [14]

Volby určily i složení dalších zákonodárných a samosprávných orgánů. Na základě jejich výsledků došlo například ke změnám ve složení Slovenské národní rady . V souladu s výnosem Slovenské národní rady č. 91/1946 o obnově po výsledcích voleb do Ústavodárného shromáždění byly politické strany povinny předkládat Radě kandidátní listinu. [15] Obdobně byly výsledky celostátních voleb aplikovány i na přerozdělování mandátů v místních národních výborech. V českých zemích to znamenalo výrazné posílení KSČ v místních a okresních výborech. Komunisté získali nadpoloviční většinu mandátů v 37,5 % místních národních výborů a ze 163 předsedů okresních národních výborů nyní komunistickou stranu zastupovalo 128. [16]

Poznámky

  1. ↑ Nohlen & Stöver, 2010 , s. 471.
  2. ↑ Rudá armáda přichází // Transformovaná společnost: Maďarsko v časoprostorové perspektivě  / Ed . Andorka, Rudolf aj. - CEU Press , 1999. - S. 8. - 206 s. — ISBN 978-9-6391-1649-8 .
  3. ↑ Václav Němec, David Barek. Československo v letech 1946 - 1948 - poslední léta demokracie  (Czech) . dějepis.com . Staženo 28. května 2020. Archivováno z originálu dne 17. února 2020.
  4. ↑ Nohlen & Stöver, 2010 , s. 472.
  5. ↑ 1 2 Ústavní zákon č. 65/1946 Sb. o ústavodárném Národním shromáždění  (Czech) . ZakonyProLidi.cz . Staženo: 28. května 2020.
  6. ↑ 1 2 3 Československá volební statistika  (Czech)  (odkaz není k dispozici) . Český statistický úřad . Získáno 28. května 2020. Archivováno z originálu dne 28. prosince 2009.
  7. ↑ Zakon č. 28/1946 Sb. Zákon o úpravě stálých seznamů voličských  (Czech) . ZakonyProLidi.cz . Staženo 28. května 2020. Archivováno z originálu dne 9. srpna 2020.
  8. ↑ 33/1945 Sb.  ( česky ) Parlament České republiky . Staženo 28. května 2020. Archivováno z originálu dne 15. září 2020.
  9. ↑ 1 2 3 Milan Krejčiřik. Výsledky voleb  (česky) . totalita.cz _ Staženo 28. května 2020. Archivováno z originálu 11. prosince 2020.
  10. ↑ 1 2 Sestaville dr. František Soukup. Ročenka Národního shromáždění republiky československé 1945–1946 (s. 9.) . Praha: Archiv Národního shromáždění  (Czech) . DigitallníKnihovna.cz . Staženo: 28. května 2020.
  11. ↑ Ústav pro výzkum veřejného. Výzkum Volby I. - 3/1946 duben ÚVVM/CVVM  (Czech) . Národní úložiště šedé literatury - Digitální repozitář (4. 7. 2011). Staženo 28. května 2020. Archivováno z originálu dne 13. června 2020.
  12. ↑ Vojtěch Sír. Volby 1946 - vítězství KSČ a odsun Němců  (Czech) . Fronta.cz (5. dubna 2010). Staženo 28. května 2020. Archivováno z originálu dne 1. listopadu 2020.
  13. ↑ Nohlen & Stöver, 2010 , s. 457.
  14. ↑ Stupka, Jiří. Parlamentní volby v roce 1946 – odraz na stránkách ústředních tiskových orgánů politických stran  (Czech) . - Brno : Masarykova univerzita , 2012. - 88 s.
  15. ↑ 91/1946 Zb. SNR Nariadenie Slovenskej národnej rady o obnovení Slovenskej národnej rady na podklade výsledkov volieb do Ústavodarného národného zhromaždenia  (Slovak)  (unavailable link) . www.zbierka.sk _ Staženo 28. května 2020. Archivováno z originálu dne 14. ledna 2013.
  16. ↑ Buchvaldek, Miroslav. Československé dějiny v datech  (Czech) . - Praha : Svoboda, 1987. - S. 468. - 717 s. — ISBN 80-7239-178-X .

Literatura

Odkazy