Parodie (rostlina)

Parodie
vědecká klasifikace
Doména:eukaryotaKrálovství:RostlinyPodříše:zelené rostlinyOddělení:KvetoucíTřída:dvoudomá [1]Objednat:karafiátyRodina:kaktusPodrodina:kaktusKmen:NotocactusRod:Parodie
Mezinárodní vědecký název
Parodie Speg. , 1923
Druhy
viz text
Systematika na Wikispecies Obrázky na Wikimedia Commons TO JE   906969 NCBI   130161 ÚSMĚV   g:8909 IPNI   328407-2

Parodie ( lat.  Parodia ) je rod rostlin z čeledi kaktusovitých . Pojmenováno po paraguayském botanikovi Lorenzu Raimundo Parodi (1895–1966).

Podle moderní verze taxonomie kaktusů zahrnuje rod Parodie mezi amatéry tak známé a oblíbené rody jako notocactus , wigginsia , eriocactus , brasilicactus a některé další. Mnoho z těchto inovací je však zpochybňováno řadou botaniků a botanických škol. [2]

Botanický popis

Lodyha je kulovitá nebo krátce válcovitá, výrazně žebrovaná, s nízkými hlízami. Areoly s bílým ochlupením.

Radiální trny do čtyřiceti, od 0,5 do 1,5 cm dlouhé; centrální trny od jedné do pěti, jeden z nich často zahnutý.

Květy jsou nálevkovité, žluté, oranžové nebo červené tóny. Květinová trubice s chloupky a trny.

Plody jsou suché, drobné, také pokryté chlupy a ostny.

Rozšíření a stanoviště

Rozsah rodu zahrnuje Bolívii , Paraguay , Uruguay , severní Argentinu a střední a jižní Brazílii .

Zástupci rodu se nacházejí v nadmořské výšce 2000-3000 m n. m., mezi kameny, ve skalních štěrbinách, někdy v trávě.

Před první světovou válkou byly známy pouze tři druhy parodie. Na počátku a v polovině 20. let objevil český cestovatel a botanik Albert Fritsch nové druhy v horských a horských oblastech severozápadní Argentiny a Bolívie, v Paraguayi a jižní a střední Brazílii. Fritsch přivezl do Evropy asi tucet nových druhů ze svých posledních cest do Jižní Ameriky a popsal je pod novým generickým názvem Microspermia (malé semeno). Doktor Carlo Spegazzini však přidal rostliny přinesené Fritschem k bývalému rodu Parody, čímž výrazně rozšířil počet druhů. Nejkrásnější z druhů, které přinesl Fritsch, byly parodie na sníh a krev [3] :162 . Následně ve stopách Fritsche přinesl velké množství nových typů parodie ze stejných míst jeho žák Kurt Backeberg . Téměř od okamžiku svého objevení se parodie staly jednou z nejoblíbenějších rostlin mezi kaktusáři. Vrchol zájmu o tento rod nastal v 70. – 90. letech 20. století, kdy vznikly i samostatné mezinárodní organizace milovníků parodií a notokaktů, zejména Internoto [4] .

Parodie v kultuře

Parodie jsou oblíbené rostliny pěstitelů kaktusů. Toto tvrzení je o to pravdivější, vezmeme-li v úvahu všechny druhy zařazené do tohoto rodu z dřívějších notocactus , wigginsie , eriocactus a brasilicactus . Parodie reagující na péči bohatě a krásně kvetou, jsou dekorativní - v každém ročním období. Ve většině vlastních parodií (rostliny ze starého rodu parodie) lze vidět pestrobarevné hákovité (nebo ohnuté) středové trny. V kultuře vyžadují parodie hodně letního slunce a špatně se množí řízkováním. [5]

Tento rod představuje „aristokracii“ mezi jihoamerickými kaktusy. A i když jsme takové označení uzavřeli do uvozovek, ale v těchto kaktusech je skutečně něco ušlechtilého a zvláštního, co se vymyká pojmu „krása“. Jedná se o malé, středně velké rostliny s pravidelnými geometrickými tvary a jemným elegantním vzhledem. Jejich žebra, víceméně nebo úplně rozložená ve spirálovitých řadách bradavičnatých hlíz, jsou pokryta hustými ostny, které se vyznačují neobvyklou pestrostí barvy. Jejich dlouho kvetoucí sametové květy, ač malé, patří k těm nejkrásnějším. [6] : 233

Všechny parodie potřebují dobře propustnou zemní směs s vysokým obsahem hrubého písku, dostatek slunce a čerstvého vzduchu a v létě dobrou vláhu, pokud je dobře vyvinutý kořenový systém rostlin. V zimě jsou parodie udržovány zcela v suchu při teplotě 5-10 ° C. Semena parodií (velmi malá u rostlin ze „starého druhu“) na rozdíl od většiny ostatních kaktusů klíčí lépe ve tmě. [7] : 301

Pěstování parodií ze semínek je považováno za jednu z nejtěžších disciplín v pěstování kaktusů. Faktem je, že semena parodií jsou malá jako prach a vyklíčené rostliny jsou bez lupy téměř k nerozeznání a vypadají jako mikroskopický zelený okřehek . V prvním roce života jsou parodie velmi zranitelné. Rostou velmi pomalu a jejich roubování je extrémně obtížné. Problémy s parodií končí od třetího roku života - rostou dobře, jako všechny ostatní sazenice kaktusů a některé druhy dostatečně brzy kvetou. Starší parodie by se neměly znovu přesazovat, aby nedošlo k poranění kořenů. Je lepší neoddělovat jejich výhonky od mateřské rostliny - protože je obtížné zakořenit a pravděpodobně zemřou. [6] :234 Nejnovější informace se také týkají pouze rostlin z parodie "starého druhu". Mnohé druhy „bývalých“ notokaktusů se naopak vyznačují neobvykle snadným zakořeněním a některé tvoří i svérázné stolony , zvláště proslulá je tím Ottova parodie (notocactus) .

Klasifikace

Rodová synonyma

Následující rody byly sloučeny do rodu Parodie :

• Acanthocephala backeb.
• Brasilicactus backeb.
• Brasiliparodia F.Ritter
• Brasilocactus Fric
• Chrysocactus Y.Itô
• Dactylanthocactus Y.Itô
• Eriocactus backeb.
• Eriocephala Backeb.
• Frísko Frič
• Hickenia Britton & Rose
• Jauhisoparodia Gabriel Blackhat
• Malacocarpus Salm Dyck
• Mikrospermie Fric
• Neohickenia Frič
• Notocactus ( K.Schum. ) Fric
• Sericocactus Y.Itô
• Wigginsia D.M.Porter

Zahrnutí rodu Notocactus ( typový rod kmene , viz Taxonomie rodiny kaktusů ) do rodu Parodie bylo provedeno Mezinárodní organizací pro studia sukulentních rostlin na konci 80. let a je stále považováno za kontroverzní. [2]

Taxonomická pozice

Podle moderní taxonomie patří rod do kmene Notocacteae podčeledi Cactoideae .

Podle Backebergovy klasifikace patří rod Parody do podkmene jižních kulovitých kaktusů ( Austrocactinae Backeb. ) kmene Cereus ( Cereeae Britton et Rose ) z podčeledi Cereus ( Cereoideae Schum . ) [8] . Rod zahrnuje asi 50 druhů .

Poznámky

1. ↑ Podmínky uvedení třídy dvouděložných rostlin jako vyššího taxonu pro skupinu rostlin popsanou v tomto článku naleznete v části „Systémy APG“ v článku „Dvojděložné rostliny“ .
2. ↑ 1 2 Vasilyeva I.M. „Srovnávací morfologická analýza některých rodů kmene Notocacteae Buxb . (Cactaceae)." - M., "Sukulenty / Sukulenty" (dvojjazyčné), č. 1 (2) za rok 2001, s. 11.
3. ↑ Shubik R. Kaktusy. - Praha: Artia, 1969. - 252 s.
4. ↑ Gratias Jan. Kaktusy a další sukulenty. - M.: Kladez, 1997. - S. 46.
5. ↑ D. V. Semenov . "Kaktusy a jiné sukulenty v domě a na zahradě." - M., "Fiton +", 2000, str. 160
6. ↑ 1 2 Alexandr Urban. "Prickly Miracle" (kniha o kaktusech) / pod recenzí Dr. Pageouta. - třetí vydání, stereotypní, přeloženo ze slovenského originálu z roku 1972. - Bratislava: "Veda", nakladatelství Slovenské akademie věd, 1983. - 336 s. — 50 000 výtisků.
7. ↑ Walter Haage . "Kaktusy" (Das praktische Kakteenbuch in Farben). - M .: "Spike", 1992. - 368 s. — 25 000 výtisků.
8. ↑ Udalova R. A., Vyugina N. G. Ve světě kaktusů. - 2. vyd. - M .: Nauka, 1983. - 144 s.

Literatura

• Mokhov E. R. Kaktusy. - Petrohrad: Kristall Publishing House LLC, 2003. - S. 218 ISBN 5-306-00172-6
• Edward F. Anderson Velký kakteen-lexikon. Eugen Ulmer KG, Stuttgart 2005 (übersetzt von Urs Eggli), ISBN 3-8001-4573-1 , S. 494-517.