Boratav, Pertev Naili
Pertev Naili Boratav (2. září 1907, Zlatograd – 16. března 1998, Paříž) – turecký spisovatel a folklorista, badatel tureckého folklóru a lidové slovesnosti.
V roce 1927 absolvoval Vyšší školu v Istanbulu, v roce 1930 - Fakultu tureckého jazyka a literatury Istanbulské univerzity. V letech 1941 až 1944 vydával v Ankaře literární časopis Yurt ve dünya (rusky: „Vlast a svět“). V roce 1941 obhájil disertační práci o tureckých lidových pohádkách a získal právo vyučovat na univerzitě, v roce 1948 se stal profesorem a vedl katedru lidové slovesnosti. V témže roce však bylo toto oddělení vládou uzavřeno a sám Boratav byl obviněn z prosazování komunistických myšlenek; to ho donutilo emigrovat do zahraničí. Boratav žil v Německu, Francii a USA; ve Spojených státech se stal zakladatelem turecké katedry na Stanfordské univerzitě. Většinu svého emigrantského života prožil ve Francii, pracoval v Centru pro vědecký výzkum a zemřel v Paříži.
Materiál, který shromáždil, zahrnuje více než 2000 lidových příběhů, 40 pověstí, velké množství lidových písní, anekdot, popisů dětských her a tak dále. Během svého života získal několik ocenění, mimo jiné od Centra pro vědecký výzkum Francie a Ministerstva kultury Turecka.
Bibliografie
- Necatigil B. , Edebiyatımızda isimler sözlüğü, 7 bs., Ist., 1972.
Poznámky
- ↑ Pertev Nailî Boratav // Babelio (fr.) - 2007.
- ↑ Databáze českého národního úřadu
Slovníky a encyklopedie |
|
---|
V bibliografických katalozích |
---|
|
|
Literární cena Sedat Simavi |
---|
- Peride Celal a Fazıl Hysnu Daglarca (1977)
- Melih Cevdet Anday (1978)
- Adalet Agaoglu (1979)
- Oktay Rifat (1980)
- Oidip Cansever (1981)
- Pertev Naili Boratav a Khaldun Taner (1983)
- Turgut Uyar (1984)
- Yasar Kemal (1985)
- Salah Birsel (1986)
- Hilmi Yavuz (1987)
- Ilhan Berk a Ferit Edgü (1988)
- Vedat Gunyol (1989)
- Sabahattin Kudret Aksal (1990)
- Cevdet Kudret a Fethi Naji (1991)
- Gülten Akın a Mehmet Fuat (1992)
- Oktay Akbal a Vyushat Bener (1993)
- Bilge Karasu (1994)
- Nermi Uygur a Mina Urgan (1995)
- Orhan Duru (1996)
- Fakir Baykurt a Feiza Hepchilingirler (1997)
- Nezihe Meric (1998)
- Tahsin Yucel (1999)
- Jale Parla (2000)
- Erdal Oz (2001)
- Tomris Uyar (2002)
- Selim Ileri (2003)
- Demir Ozlu (2004)
- Latife Tekin (2005)
- Tarik Dursun (2006)
- Ahmet Oktay (2007)
- Arif Damar (2008)
- Cemil Kavukchu (2009)
- Adnan Binyazar (2010)
- Burhan Sönmez (2011)
- Ahmet Celal (2012)
- Hasan Ali Toptash (2013)
- Murat Gyulsoy (2014)
- Nilufer Kuyash (2015)
- Haluk Oral (2016)
- Cevat Chapan (2017)
- Kamuran Shipal (2018)
- Hidayat Sayeun (2019)
- Beshir Aivazoglu (2020)
|