Peters, Carolina

Carolina Petersová
Němec  Caroline Petersová

Carolina Peters v roce 2016
Datum narození 7. září 1971 (51 let)( 1971-09-07 )
Místo narození Mainz , Německo
Státní občanství  Německo
Profese herečka ve vídeňském Burgtheatru , filmová herečka
Kariéra 1995 - současnost
Ocenění " Grimme-Preis " (2007), "Ulrich-Wildgruber-Preis" (2012), "Bayerischer Fernsehpreis" (2013), "GRAZIA Best Inspiration Award" (2015), "Schauspielerin des Jahres" (2016), "Deutscherpreisauspie » (2016)
IMDb ID 0676358
 Mediální soubory na Wikimedia Commons

Caroline Peters , celým jménem - Carolina Therese Aksinia Peters ( německy:  Caroline Therese Aksinia Peters ; narozena 7. září 1971 [1] [2] , Mohuč [3] ) - německá herečka, členka souboru Vienna Burgtheater Ensemble [4] , film herečka , natáčí také v televizních seriálech . Jako divadelní a filmová herečka opakovaně získala různé ceny a ocenění. Dvakrát byla uznána jako herečka roku - v roce 2016 za roli ve hře Henrika Ibsena [5] a v roce 2018 podle průzkumů měsíčníku Theater Today ( německy:  Theater heute ) [6] .

Životopis

Otec Caroline Uwe Henrik Peters - psychiatr a neurolog , od roku 1969 profesor na univerzitě v Mohuči  - byl také ředitelem psychiatrické léčebny na univerzitě v Kolíně nad Rýnem [7] . O Vánocích přivezl své děti z Mohuče na kliniku, kdy na odděleních zůstali jen ti nejtěžší nemocní. Pro pacienty bylo milé, že je osobně navštívil primář se svými dětmi. Karolína na to však vzpomínala jako na noční můru a již tehdy si uvědomila, že nikdy nebude moci pracovat v nemocnici, přestože povolání lékařů, lékárníků a dalších zdravotnických pracovníků bylo na její otcovské straně tradiční již od 17. století [ 8] . Karolina mluví o svém otci jako o vědci s obdivem a všímá si její vnější podobnosti s ním až do karikatury ( německy  bis hin zum Karikaturhaften ) [9] .

Karolinina matka Johanna Peters ( německy  Johanne Peters ), literární kritička , slavistka a germanistka , autorka knih o díle Alexandra Bloka [10] [11] , vštípila dětem silnou lásku ke čtení a věnovala vážnou pozornost jejich kreativitě. rozvoj. Carolina vzpomíná, že když ji rodiče přivedli na inscenaci Třígrošové opery přivezené z Moskvy , rozuměla obsahu, aniž by uměla rusky, protože doma tuto hru Bertolta Brechta hráli po rolích . Rodinná kronika obsahovala slova pronesená dívkou ve věku 4 nebo 5 let, která by nikdy nemusela studovat [8] .

Poté, co se v osmi letech přestěhovala z Mohuče do Kolína [12] , Karolina nejprve dokončila školní docházku a poté studovala na Saar High School of Music ( německy:  Hochschule für Musik Saar ) v Saarbrückenu , kde se v roce 1994 objevila na divadelních prknech. divadla ( německy :  Alte Feuerwache Saarbrücken ) ve hře „Saved“ od anglického dramatika Edwarda Bonda[8] .

Své první angažmá získala Peters v roce 1995 v divadle Kurfürstendamm v Berlíně ( německy Schaubühne am Lehniner Platz ), kde ztvárnila roli Nory, dcery hlavní postavy ve hře Riders to the Sea irského dramatika Johna Millingtona Singha ( německy: Reiter zum Meer ). Od roku 1999 následuje hraní v předních divadlech v Berlíně , Hamburku , Curychu , Vídni , Kolíně nad Rýnem , Düsseldorfu , Frankfurtu [8] .   

V roce 2004 byla zařazena do souboru vídeňského Burgtheatru a o dva roky později byla nominována na rakouskou divadelní cenu ( německy:  Nestroy-Theaterpreis ). V tomto divadle herečka hraje v mnoha různých představeních: " Oresteia " od Aischyla / " Othello ", " Král Lear ", " Twelfth Night " od Williama Shakespeara / " Clavigo " od Johanna Wolfganga Goetha / " Ideální manžel ", " Salome " od Oscara Wilda / " Mary Stuart od Friedricha Schillera / strýc Vanya od Antona Pavloviče Čechova / " Jun Gabriel Borkmann ", Hedda Gabler od Henrika Ibsena / " Lakomost" Sarah Kane a v dalších inscenacích [4] [12] .

Kromě divadelních produkcí Peters aktivně účinkuje ve filmech a televizních seriálech, účastní se Velkého televizního festivalu ( německy  Festival Großes Fernsehen ). Největší oblibu mezi diváky si získala role policejní komisařky Sophie Haas ( německy  Sophie Haas ) , kterou herečka ztvárnila v televizním seriálu (2007-2014) "S výhledem na zabití" .a stejnojmenný film z roku 2015 [13] [14] [15] .

Sophie Haasová v červeném kabrioletu přitahuje pozornost obyvatel fiktivní vesnice Hengash ( německy  Hengasch ) v oblasti Eifel , kam byla přeložena z Kolína nad Rýnem na uvolněné místo policejního komisaře [16] [17] .

Na stránce YouTube je několik rozhovorů s otázkami, které Carolina Peters klade své postavě  - Sophie Haasové. V jednom z nich se ukáže, že elegantní červené auto bylo zakoupeno od milenky ruské mafie [18] .

Sophie Haasová, kterou hraje Caroline Petersová, si získala reputaci jako „nejoriginálnější televizní komisařka v Německu“ ( německy:  die originellste TV-Kommissarin Deutschlands ) [19] .

Autoři článků o filmech a představeních s účastí Caroliny Petersové si všímají jejího přirozeného talentu a organickosti, stejně jako její neobvykle výrazné mimiky, která umožňuje beze slov zprostředkovat různé odstíny pocitů [8] [14] [20] .

Filmografie

Role v divadelních představeních

Chronologicky

Ocenění

Poznámky

  1. ↑ Caroline Peters // Salzburgwiki  (německy)
  2. ↑ Caroline Peters // Munzinger Personen  (německy)
  3. ↑ Německá národní knihovna , Berlínská státní knihovna , Bavorská státní knihovna , Rakouská národní knihovna Záznam #131671448 // Obecná regulační kontrola (GND) - 2012-2016.
  4. ↑ 1 2 Caroline Peters  (německy) . burgtheater.at. Staženo 1. listopadu 2019. Archivováno z originálu 1. listopadu 2019.
  5. ↑ 1 2 Die größte Ehre...  (německy) . der-theaterverlag.de. Staženo 29. 5. 2019. Archivováno z originálu 24. 6. 2018.
  6. ↑ 1 2 Svenja Runciman. Caroline Peters je "Schauspielerin des Jahres" - Novinky - GOLDENE KAMERA  (Německo) . goldenekamera.de (31.08.2018). Staženo 29. 5. 2019. Archivováno z originálu 26. 9. 2018.
  7. ↑ Andreas Marneros. Jubilejní kolekce k 80. výročí Uwe Henrika Peterse  (Němec) (531 Seiten). Nakladatelství ANA (2011). — ISBN 3931906140 . Staženo 29. 5. 2019. Archivováno z originálu 25. 3. 2018.
  8. ↑ 1 2 3 4 5 Joachim Schmitz. Frau mit Aussicht: Caroline Peters über Kindheit, Karriere und Internet  (německy) . Neue Osnabrücker Zeitung (22. 3. 2013). Získáno 29. května 2019. Archivováno z originálu dne 20. dubna 2019.
  9. ↑ Meike Grewe. Mein Vater "Das Leben lässt uns nicht unversehrt"  (německy) . Zaměření (09.08.2014). Staženo 29. 5. 2019. Archivováno z originálu 3. 7. 2018.
  10. ↑ Johanne Peters: Farbe und Licht. Symbolik bei Aleksandr Blok (= Slawistische Beiträge; 144). Sagner, Mnichov 1981, ISBN 3-87690-193-6
  11. ↑ Johanne Peters. Symbole der sinnlichen Wahrnehmung im lyrischen Werk AA Bloks unter besonderer Berücksichtigung der Farbund Lichtsymbole  (německy) (297 Seiten). books.google.de (1968). Staženo 29. 5. 2019. Archivováno z originálu 20. 3. 2018.
  12. ↑ 1 2 Uwe Ebbinghaus. Sie ist der Chef  (německy) . Frankfurter Allgemeine Zeitung (27. 3. 2013). Získáno 29. května 2019. Archivováno z originálu 10. srpna 2020.
  13. ↑ Caroline Peters jako Sophie Haas  (německy) . daserste.de. Staženo 29. 5. 2019. Archivováno z originálu 26. 12. 2019.
  14. ↑ 1 2 "Seltsam und selten"  (německy) . daserste.de. Staženo 29. 5. 2019. Archivováno z originálu 24. 7. 2018.
  15. ↑ Caroline Peters wünscht sich "Mord mit Aussicht"-Specials  (německy) . augsburger-allgemeine.de. Staženo 29. 5. 2019. Archivováno z originálu 28. 6. 2018.
  16. ↑ Ronald Larmann. "Kommissarin Sophie Haas" Plötzlich ist ein Feinkostladen im Ort  (Německo) . rundschau-online.de (30.08.2011). Staženo: 29. května 2019.
  17. ↑ Uwe Ebbinghaus. Verfolgungsjagden mit Schafherde  (německy) . Frankfurter Allgemeine Zeitung (09.09.2014). Staženo 29. 5. 2019. Archivováno z originálu 6. 11. 2018.
  18. ↑ Rozhovor Caroline Peters se Sophie Haasovou: Co kommt der rote BMW her???  (německy) . YouTube (9. 8. 2014). Staženo: 29. května 2019.
  19. ↑ Caroline Peters - Schauspielerin  (německy) (" 3nach9"). Rádio Brémy . YouTube (17. 10. 2014). Získáno 29. května 2019. Archivováno z originálu 1. března 2020.
  20. ↑ Elmar Krekeler. Mann a Frau? Ein Selbstmordattentat v Zeitlupe  (německy) . Die Welt (25.09.2015). Získáno 29. května 2019. Archivováno z originálu dne 20. srpna 2020.
  21. ↑ Ulrich Wildgruber-Preis für Caroline Peters  (německy) . nachtkritik.de. Staženo 29. 5. 2019. Archivováno z originálu 19. 3. 2018.
  22. ↑ Bayerischer Fernsehpreis verliehen  (německy) . produzentenallianz.de (21. května 2013). Získáno 29. května 2019. Archivováno z originálu dne 29. května 2019.
  23. ↑ "GRAZIA Best Inspiration Award 2015"  (německy) . Internetový archiv (5. 7. 2015). Datum přístupu: 5. dubna 2020.
  24. ↑ Claudie. Jaká noc! Die Highlights des GRAZIA Best Inspiration Awards 2015  (německy) . grazia-magazin.de (7. května 2015). Staženo 29. 5. 2019. Archivováno z originálu 3. 7. 2018.
  25. ↑ Eva Biringerová. Bella Figura – Neuste Gesellschaftskomödie von Yasmina Reza kommt von Dieter Giesing geleitet am Wiener Burgtheater an  (Německo) . nachtkritik.de (3. duben 2016). Staženo 29. 5. 2019. Archivováno z originálu 25. 3. 2018.
  26. ↑ Bella Figura  (německy) . burgtheater.at. Staženo: 29. května 2019.
  27. ↑ Hotel Strindberg  (německy) . burgtheater.at. Staženo: 29. května 2019.

Odkazy

  Přejděte na položku Wikidata  Tematické stránky